Užvaněnej svět aneb Pohled koncesionáře na kauzu Novodvorská

čtvrtek 17. prosinec 2009 11:30

•  Stojím ve Vršovicích a dívám se do Královských Vinohrad. Předělem je tu ulice pojmenovaná po maršálovi tankových vojsk  P. S. Rybalkovi. To jeho muži přijeli jako první  vojáci Rudé armády  9. května pětačtyřicátého roku na pomoc Praze (zatímco Američané museli nečinně čekat  na demarkační linii v západních Čechách). V souvislosti s tímto významným spojeneckým vojevůdcem mi na mysli vytanula jedna pikantní souvislost.

Rybalko působil ve  20. roce jako politruk legendární Buďonného kavalerie. Ta v té době bojovala proti Polsku, jehož uniformu nosil i můj dědeček Josef, potomek evangelických emigrantů. Poláci tehdy  uštědřili ruským bolševikům na Visle zdrcující porážku, čím donutili sovětské Rusko jednat o míru. Jsem na tuto rodinnou tradici patřičně hrdý.

 

 

Na střechu vily Gröbovka a spící vinohrad pod ní se zvolna snáší sníh. Mrazivý vzduch štípe do mých osmicentimetrových boltců,  vteřinu za vteřinou se blíží půlnoc. Máme za sebou další den, jemuž dominovalo přepadení pobočky Komerční banky na Novodvorské. Hledím tím směrem a přemítám.  O roli sdělovacích prostředků v tom příběhu se šťastným koncem. I když … ženy, které byly nuceny hledět do ústí krátké střelné zbraně ponesou v sobě ten děsivý zážitek jako cejch na duši do konce života.

 

Z kauzy se vytratila lidská dimenze jako její primární aspekt v okamžiku, kdy se z něj stal mediální hit. Sousto, které přitáhne konzumenty – k televizi, internetu,  případně  k rozhlasovým přijímačům.

 

Nemá smysl  to tajit: byl jsem jedním z nich. Přesto jsem nevycházel z údivu. Moderátor živě vysílaného mimořádného zpravodajského pořadu na  veřejnoprávním (!) kanále ČT 24 Dan Takáč se mermomocí snažil z tiskové mluvčí přepadené banky Marie Petrovové vydolovat informace, které mu s ohledem na vývoj situace nebyla s to  poskytnout. Chápu, Dan dělal svoji práci. Vlastně pro nás, dalo by s říci.

 

Proč jsem ale, já jako jeden z mnoha adresátů jeho úsilí, televizní koncesionář, měl pocit, že v té chvíli nechal zdravý rozum za dveřmi studia?

 

Žádat po tiskové mluvčí konkrétní údaje o počtu lidí v pobočce, množství peněz, které tam může být a donekonečna se ptát  na další podobně citlivé záležitosti – musel vědět, že mu paní Petrovová nemůže, ba nesmí vyhovět – v době, kdy uvnitř banky je s prominutím šílenec, který může kdykoliv zavraždit nevinné rukojmí, je přesně tou hranicí, za níž se oprávněně ptáme, jestli  takto pojatá svoboda slova není kontraproduktivní. 

 

Jistěže je!

 

Střetly se zde dva světy: profesionalita moderátora s profesionalitou tiskové mluvčí, svět virtuálně-mediální versus reálný. Zatímco paní Petrovová, v celé kauze „pozitivně podjatá“, si za svůj výkon zaslouží absolutorium, žoviálně působící Dan Takáč, kterému vlastně o nic nešlo, ať by to dopadlo jakkoli (předpokládám, že v přepadené pobočce žádnou blízkou osobu neměl), byl rodinnou radou, také koncesionáři veřejnoprávní TV, klasifikován výrazy, jež nejsou slučitelné se stránkami slušně vedeného blogu na slušném serveru.

 

Vést debatu můžeme také o dalších „detailech“, jako je zpočátku odhalená tvář propuštěné rukojmí (teprve později ji některá média rozostřila nebo použila černý obdélník přes oči). Byli jsme tak svědky paradoxu doby: zatímco zločincova tvář byla díky nasazení speciálních policejních brýlí před veřejností skryta, obličej oběti, která prožila mezní životní situaci,  byl dán na odiv celému národu. Zkusme si v té pozici představit svoji ženu, matku, sestru nebo dceru – a v tu chvíli budeme mít pochopení pro spoluobčany, kteří takovouto prezentaci označí  za mediální hyenismus.

 

Korunu všemu ovšem nasadil člen ochranky z přepadené pobočky, který se samým šokem pravděpodobně pominul. Nevěřil jsem svým uším, když jsem na serveru Novinky.cz poslouchal, co všechno ten člověk doslova vyslepičil. Ve stylu – neřeknu jen to, co nevím. Nikoli jako svědek na policejním komisařství, ale před kamerou do mikrofonu – pro několik sekund mediální slávy. Včetně jména jedné z obětí, které naštěstí příslušné médium „vypískalo“. A opět: v době, kdy lidem, které měl chránit, šlo o život.

 

V jakém světě to žijeme?  Opravdu jsme se dostali do stádia, v němž informace má větší hodnotu než lidský život?

 

O tom všem jsem přemýšlel, když jsem pozoroval půlnoční sněhové vločky měkce dopadající  na spící vinohrad v Havlíčkových sadech.

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00