Postřehy ze života, pohledy na život - 1

neděle 3. leden 2010 12:57

•   První nedělní lednové ráno 2010. Probudil jsem se s bolestí pravého ramene, která dosahovala do stejné části zad – a sotva že jsem se zvedl z lůžka. Žena, která si o chvíli dřív dala ranní kávu, mi beze slov naznačovala (vedle mě si ještě dávala dvacet vnučka Niki): Mám stejný problém. Oba jsme dobře věděli, kde pramení jeho příčiny.

 

Večer jsme si to v obýváku rozdali. Hráli jsme bowling. Tedy ne že bychom měli tak rozměrnou vilu, ale mladí z metropole přivezli počítačovou konzoli, díky níž se můžete oddat všemožným sportovním disciplínám. Třeba virtuálnímu bowlingu.

 

To uchopíte ovladač podobný tomu televiznímu, připevníte jej poutkem k zápěstí (viz dále), stisknete tlačítko a uvolníte v okamžiku, kdy vaše postavička na obrazovce dosáhne bodu hodu. Přitom patřičně máchnete paží – a právě proto je tam to poutko. Představa, že se vám ovladač vysmekne a plnou rychlostí zapíchne do velkoplošné LCD obrazovky televizoru za nějakých dvacet litrů …  Raději nemyslet.

 

Návštěvníci jezdili po návštěvách a my jsme se oddali manželskému duelu. Žena, kterou v bowlingových centrech zhusta porážím, se ujala vedení 4:0. Domluvili jsme se maximálně na devíti hrách, pokud samozřejmě skóre vyrovnám. Podařilo se. Drtil jsem ji hru po hře, až za stavu 4:4 došlo k rozhodující bitvě. Tu díky neskutečně vydařeným hodům, kdy měla 3x strike (shození všech deseti kuželek jediným hodem) vyhrála a náš premiérový virtuální turnaj „Stejskalová proti Stejskalovi“ skončil 5:4.

 

Když k tomu připočítáme celoodpolední trénink, večerní turnaj s návštěvníky a předchozí virtuální box a tenis, není divu, že jsem po probuzení nedokázal zvednout ani kartáček na zuby.

 

 

V sobotu večer jsme poseděli u francouzského vína, produktu vinice La Suzienne ležící v údolí Rhôny. Excelentní červené, takové, jaké mám rád. Lehce dráždivá vůně, sytá barva, hutná konzistence a excelentní chuť. K tomu nakrájený král sýrů – a víkendové pohodě nic nestálo v cestě.

 

Sotva cinkly číše, ujala se žena slova. Chtěla cosi vyprávět, když ji dcera zarazila:

 

Ale mami, to jsi nám už dnes říkala.“

 

Přihrávka pro mě:

 

A právě proto nám poslal Uncle Dennis z Ontaria na příští rok kalendář, který vydala Alzheimer Society. Malý okamžik, budu demonstrovat.“

 

Odběhl jsem do pokoje, jehož část slouží jako malý domácí úřad, když v tom jsem se zarazil. No jo, ale kde je?

 

Nezbylo než přiznat barvu:

 

Malý moment, nemůžu jsi vzpomenout, kam jsem ho dal.“

 

Z kuchyně se ozval huronský smích. Mým uším zněl děsivěji než pověstná bouře na stejnojmenném ontarijském jezeře v listopadu 1913 …

 

LN-BB-alzheimer.jpg

 

 

Nejmilejší dárek? Mohlo by se zdát, že takový, který naplní pořekadlo – pořídil jsem si kanystr benzinu a dostal k němu bavoráka. Vlastně i to se nám tentokrát poštěstilo. Zakoupili jsme sáček mleté kávy a pod vánočním stromkem našli kávovar. Dá se v něm udělat i cappuccino. Klasickým způsobem: nechat projít horkou vodu přes napěchovanou kávu, pak vytvořit v páře mléčnou pěnu, tou kávu zalít, přidat skořici a dle potřeby osladit. Napadlo mě, jestli by nešlo místo kávy dát do zásobníku instantní cappuccino. Nešlo. I když jsem přidal skořici, mléčnou pěnu a hodně cukru, byla to pořád jen sladká voda se skořicí. Poznatek dne: všechno chce svoje. To je lepší kápnout do kávovarem připraveného cappuccina slzu či dvě sedmnáctiprocentního smetanového likéru Latte Macchiato, když už.

 

 

Přáli jsme si v závěru prosince k novému roku. Jako pokaždé: Hlavně zdraví! Doplnil jsem to mezi přáteli úvahou starců:

 

K čemu by vám byly tři blondýny, v garáži porsche, ve Středomoří jachta, byt na Barrandově a vila ve Španělsku, kdyby chybělo zdraví?!“

 

Přátelé se pousmáli, potřásli jsme si rukama a šli vstříc silvestrovskému ohňostroji. Po Novém roce jsem potkal souseda, elegána z povolání. Dokonce nosí klobouk – a smeká.

 

Vyslechl mé moudro o třech blondýnách, sporťáku ze Stuttgartu, jachtě, bytu a vile a suše podotkl:

 

To by vám byla i zlatá rakev k prdu.“

 

Zlatá slova.

 

 

 

 

Na závěr něco poezie z mé autorské dílny. Jedno silvestrovské dvojverší.

 

Balada o Mrs Boss

 

Pár sladkých hubiček

než usoudila

že líbání

pro tento rok stačí

 

Pak otočila hlavu

k počítači

a

roztouženým očím

ukázala

obnažená záda

 

Už neptá se

jak moc ho má ráda

A zda vůbec

 

Ví však své

Proč si

o Silvestru

připadal jak blbec

 

 

 

Dolévám číši rudým od Rhôny a přeji všem: Na zdraví! Na život!

 

 

Lubomír Stejskal

Autor bloguPro Jirku B.16:133.1.2010 16:13:49

Počet příspěvků: 2, poslední 3.1.2010 16:13:49 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.