Po Evropanech Jordánci: Chtějí soudit izraelské politiky

čtvrtek 21. leden 2010 14:53

•   Už jsme si zvykli na to, že ten či onen evropský soud touží posadit na lavici obžalovaných toho či onoho izraelského politika. Ať už tím obviněným měl být Ariel Šaron či nedávno bývalá ministryně zahraničí Cipi Livniová. V těchto dnech se k Evropanům přidali Jordánci.

 

Ve čtvrtek 21. ledna 2010 informoval zpravodajský portál Eretz.cz, že jordánské orgány činné v trestním řízení daly souhlas ke stíhání dvou izraelských politiků. Jde o předsedu parlamentu Reuvena Rivlina (strana Likud) a Arjeha Eldada (koalice Národní jednota).

 

Z čeho jsou obviňováni? Z ohrožování suverenity hášimovské monarchie. A jakým způsobem tento „zločin“ spáchali? Vyjádřili názor, že Jordánsko je palestinský stát.

 

Protože celý svůj dospělý život (jsem *1956) zastávám v principu podobné stanovisko, chtěl bych k této záležitosti přičinit následující vyjádření.

 

Nejprve úvodem – s oběma politiky se plně solidarizuji a kdybych na společenském žebříčku byl něčím víc než jen řadovým občanem jednoho členského státu Evropské unie, požádal bych jordánské úřady, aby seznam obviněných podle §118 tamního trestního zákona rozšířily o moji osobu. (Vzhledem k mé společenské bezvýznamnosti se však obávám, že by se jednalo pouze o plané gesto.)

 

A nyní k věci.

 

●   Předchůdcem Jordánska bylo Zajordánsko, tedy království, jež vzniklo jako samostatný státní útvar v roce 1946, a to výlučně na teritoriu ležícím východně od řeky Jordánu.

 

●   Armáda zajordánské monarchie se zúčastnila první arabsko-izraelské války (1948-1949), v jejímž průběhu (v prosinci 1948) byl prohášimovskými palestinskoarabskými elitami zajordánský král Abdalláh prohlášen králem palestinských Arabů. Ti se tak de facto vzdali možnosti vytvořit na území dnes známém jako Západní břeh palestinskoarabský státní útvaru (s hlavním městem východním Jeruzalémem, který byl tehdy v arabských rukou) a dobrovolně se připojili k Zajordánsku, jež tak teritoriálně expandovalo na západ od řeky Jordánu, což se mimo jiné promítlo i do změny názvu. Poté, co spojení Zajordánska se Západním břehem (dříve zvaným Předjordánsko) schválil ještě před koncem roku 1948 ammánský parlament, vznikl nový státní útvar: unitární Jordánské hášimovské království. Tedy arabský stát, jehož občany byli (nově) jak obyvatelé žijící na západním břehu Jordánu (nesprávný politický název Palestinci), tak obyvatelé žijící v dosavadním Zajordánsku.

 

●   V květnu 1949 byl reorganizován ammánský vládní kabinet Abú l-Húdy, a to tak, že do něj byli jmenováni také ministři z předjordánské části království (při použití dnešní terminologie „palestinští“ ministři). Arabové ze Západního břehu tak získali zastoupení v exekutivě svého nového státu.

 

 

●    V dubnu 1950 se konaly na území celého Jordánska, tedy i na Západním břehu, volby do ammánského parlamentu. Na základě jejich výsledků byl zformován nový kabinet Saída al-Muftího, v němž polovinu ministrů tvořily osobnosti ze Západního břehu. Nová sněmovna většinou hlasů potvrdila spojení předjordánského a zajordánského území, čímž bylo definitivně potvrzeno, že Jordánsko je státem (také) palestinských Arabů. Čili v politické zkratce: Jordánsko je Palestina. Neboť - po vytvoření jednotné monarchie získali Arabové ze Západního břehu jordánské občanství, ve své nové vlasti tvořili dvoutřetinovou většinu a měli zastoupení v parlamentu i ve vládě. Není snad toto důkaz, že stát pro palestinské Araby už půl století existuje? A že používat v souvislosti s palestinskými Araby v Jordánsku termín uprchlíci je zcela irelevantní?

 

●    V roce 1955 bylo Jordánsko, stát zajordánských i předjordánských Arabů, přijato za člena OSN, čímž mezinárodní společenství akceptovalo danou realitu.

 

 

●   V červnu 1967 přišlo Jordánské království v důsledku prohrané války s Izraelem o malou část svého teritoria (Západní břeh včetně východního Jeruzaléma), což ovšem na faktu, že hášimovská monarchie zůstala i nadále státem palestinských Arabů, nic neměnilo. (Obyvatelé Západního břehu měli i nadále jordánské pasy.)

 

●   Situace se začala komplikovat až v okamžiku, kdy svět za přispění izraelské levice uvěřil falešné vizi, že mír v oblasti je podmíněn existencí dalšího, v pořadí druhého státu pro palestinské Araby, který by se měl rozkládat na teritoriu Západního břehu, Gazy a východního Jeruzaléma. Ale to už je jiné a pohříchu beznadějné téma.

 

●    Závěr, zda je či není Jordánsko státem také palestinských Arabů a zda je či není projevem čiré pošetilosti snaha hnát kvůli kladné odpovědi na tuto otázku dva izraelské politiky před jeho soudy si jistě udělá každý sám.

 

Lubomír Stejskal

Vlastimil.KornasCo na to jejich král Abduláh?17:0323.2.2010 17:03:57
Ladislav JanečekNaprostý souhlas s článkem autora21:5519.2.2010 21:55:27
jakoNedavaji se pravdiv ezpravy07:5113.2.2010 7:51:55
JoLituji ale pravda je-07:3313.2.2010 7:33:21
NikJe hypokraticky a zlocinecky08:3410.2.2010 8:34:43
Monika M.To mě mrzí,10:0822.1.2010 10:08:46
Martin KavkaVyborny clanek19:2421.1.2010 19:24:01
JosefPolopravdy pana Stejskala17:2021.1.2010 17:20:05
JosePolopravdy pana Stejskala17:0021.1.2010 17:00:08
Tomáš JurčíkDíky za věcný výklad15:2121.1.2010 15:21:49

Počet příspěvků: 11, poslední 23.2.2010 17:03:57 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.