Jediná řecká jistota aneb Dědek a ti druzí

neděle 9. květen 2010 20:29

•   Řecká krize způsobí ještě nejeden bolehlav, nejedno rozdělení politiků a jejich voličů do protichůdných názorových táborů, bezpočet odborných diskusí. Je to velké evropské téma, u něhož máme jednu jistotu: nebude mít jepičí trvání.

 

Zatímco ekonomičtí odborníci jsou ve své většině – alespoň se to tak mediálně jeví – zajedno, že Řecku je třeba pomoci (opačné hlasy jsou v menšině) a na pomoci se shodla i Evropská unie, tak zdaleka ne všichni občané sdílejí tento úhel pohledu. Můžeme číst názory, že Řecko by bylo nejlépe nechat zbankrotovat, že by mělo vystoupit z eurozóny – a vůbec, své problémy by si mělo vyřešit samo.

 

O jistotě bankrotu, stejně tak jako o opuštění společné měny, hovoří i někteří experti.

 

Už je zřejmé, že Řecko velmi brzy zkrachuje. A krátce poté bude nuceno odejít z eurozóny. Už je zřejmé, že nemá jinou možnost,“ předpovídá britský finanční historik David Marsh v rozhovoru pro Lidové noviny.

 

Američan Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2008, to vidí podobně. V článku A Money Too Far, který 6. května 2010 publikovalo internetové vydání listu The New York Times, píše: „What remains seems unthinkable: Greece leaving the euro.“ Zbývá to, co se zdá být nemyslitelné: Řecko opouštějící euro.

 

Zda tomu tak skutečně bude, neví v této chvíli absolutně nikdo. Nicméně v jednom se mnozí příznivci i odpůrci tohoto kroku shodnou. Neobešel by se bez dalších komplikací. Opuštění eura a tudíž návrat k drachmě by totiž neměl smysl bez její výrazné devalvace. Paul Krugman ve svém článku varuje, že to by „vyslalo šokové vlny po celé Evropě, popřípadě spustilo krizi v dalších zemích“ (it will send shock waves through Europe, possibly triggering  crises in other countries).

 

Podrobněji se této věci v rozhovoru s Hospodářskými novinami věnuje Oldřich Dědek, někdejší viceguvernér ČNB, nyní tuzemský koordinátor pro zavedení eura.

 

Vrátil se k události, která v roce 2000 rozpoutala v ČR vlnu vášní: převzetí krachující Investiční a poštovní banky (IPB) Československou obchodní bankou. „Kdybychom nechali tehdy banku padnout, sesypala by se čtvrtina ekonomiky,“ připomněl O. Dědek a dodal: „V případě řecké krize je to podobné. Evropa je tak provázaná, že si nemůže dovolit zadělat si na hlubší riziko.“

 

Vzpomněl jsem si v tu chvíli na (modifikované) staré arabské přísloví: Dlužíš-li padesát ovcí, je třeba tě zavřít. Dlužíš-li jich 50 tisíc, nezbývá než s tebou vyjednávat. A také mi vytanulo na mysli, že tehdy, bez ohledu na své politické preference, jsem se se způsobem řešení kauzy IPB vnitřně zcela ztotožnil.

Souhlasím proto s O. Dědkem: Nelze jinak. Bohužel.

 

Obsáhlé interview s tímto ekonomem přináší několik zajímavých postřehů, které si zaslouží zvýšenou pozornost. Především ty, které se týkají vztahu euro - koruna a euro – drachma.

 

Postřeh první. Oldřich Dědek komentuje názor některých tuzemských ekonomů, kteří mají za to, že když máme korunu, nemůže se nám nic stát. Podle něj je to iluze: „To, co se děje v jižní Evropě, se k nám může rychle přelít. V Řecku mají nainvestováno zahraniční banky – německé, francouzské – a to jsou zase matky našich bank. Žijeme v provázaném světě, není radno podceňovat systémové riziko. Před ním není chráněn vůbec nikdo.“

 

Postřeh druhý. V odborných kruzích se hovoří o tom, že kdyby Řecko mělo vlastní měnu, krizi by řešilo snadněji. K takto uvažujícím ekonomům patří i současný český prezident. Václav Klaus v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeinze Zeitung s datem 28. dubna 2010 uvedl, že řeckou krizi nezpůsobila tamní hospodářská politika, ale společná evropská měna. Kdyby Atény měly drachmu, řešením by byla její asi čtyřicetiprocentní devalvace.

 

Co o tom soudí Oldřich Dědek?

 

Tak optimistický není: „Kdyby zdevalvovala drachma, dostalo by to do obrovských problémů okolní země. Třeba Bulharsko by bylo zavaleno levným řeckým zbožím,“ upozorňuje a přidává pro ilustraci další příklad. „ A kdybychom takhle hypoteticky uvažovali třeba o Španělsku, zkuste si představit, co by na devalvaci řekla Francie. V době krize by byl její trh najednou zaplaven levnými španělskými auty, což by likvidovalo francouzský automobilový průmysl.“

 

Postřeh závěrečný. „Devalvace znamená vždy obrovské napětí. Je otázka, jestli by vůbec přežil jednotný evropský trh, kdyby existovaly národní měny a dramaticky by mezi sebou měnily hodnotu,“ míní Oldřich Dědek.

 

 

Odkazy na citované články

 

***  Interview LN s Danielem Marshem

 

***  Článek Paula Krugmana v NYT

 

***  Interview HN s Oldřichem Dědkem

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00