Fotbalové MS: Dilema izraelského fanouška

pátek 11. červen 2010 23:57

•  V pátek 11. června začalo v JAR mistrovství světa v kopané. Bez účasti izraelských reprezentantů, kteří neprošli evropskou kvalifikační skupinou č. 2. Přestože se Izrael představil na MS dosud pouze jednou, bylo to přesně před čtyřiceti lety v Mexiku, můžeme jeho fanoušky charakterizovat jako vášnivé. Komu ale mají fandit, když jejich tým na jihu Afriky nestartuje?

Touto otázkou se zabývá Gil Hoffman v listu Jerusalem Post, který jednotlivé účastnické země podrobuje kritickému pohledu. Vychází přitom z toho, že Izraelci by se při rozhodování o tom, komu držet palce (a přát vítězství), mohli řídit politickými ohledy. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak podle názoru autora by jednotlivé země dopadly následovně.

 

A protože víc je těch zemí, kterým by Izraelci fandit důvod neměli, začíná svůj výčet právě u nich.

 

První na tapetě je Brazílie. Fandit kanárkům nelze, neboť jejich země hlasovala s Tureckem proti sankcím OSN uvaleným na Írán kvůli jeho jadernému programu. Mimoto – během nedávné návštěvy jejich země vzdávali Brazilci íránskému prezidentovi Ahmadínežádovi poctu jako králi.

 

Španělsku také ne, protože v pondělí (7. 6. 2010) bylo v Madridu napadeno pět Izraelců.

 

A co oba korejské státy? Ani jednomu z nich: v Korejské republice došlo k nechutným anitiizraelským projevům během návštěvy prezidenta Šimona Perese a komunistická Korea – ta vybudovala jaderné zařízení v Sýrii, jednom z úhlavních nepřátel Státu Izrael.

 

Nepřátelským státem je také Alžírsko, čili ani jeho fotbalová reprezentace nemůže očekávat sympatie izraelských fotbalových fanoušků.

 

Co reprezentace Spolkové republiky? Ani ta nemá mnoho šancí, neboť Berlín patří k největším obchodním partnerům Teheránu (jehož prezident rád mluví o tom, že Izrael je zapotřebí vymazat z mapy Středního východu).

 

Švýcarům zase uškodilo, že podepsali s Íránci smlouvu o dodávkách plynu v hodnotě 20 milionů eur. A kromě toho, na jejich území sídlí tradičně protiizraelská Rada OSN pro lidská práva.

 

Lépe na tom nejsou ani Angličané. Diskvalifikuje je snaha postavit před soud bývalou ministryni zahraničí Cipi Livniovou, stejně jako úsilí někdejšího vicepremiéra ve prospěch bojkotu zbrojních dodávek do Izraele. Negativně je hodnocen také postoj zpěváka Elvise Costella, který v květnu 2010 zrušil koncertní vystoupení v Izraeli kvůli tomu, jak jeruzalémská vláda – podle jeho mínění - „zachází s Palestinci“. V neposlední řadě si Anglie pokazila reputaci svým postojem v kauze Mahmúda Mabhúha – arciteroristy organizace Hamas nedávno zlikvidovaného v Dubaji, za což je bez důkazů viněna izraelská tajná služba Mossad.

 

Stejná kauza vrhá stín také na Austrálii si počíná stejně jako Londýn - jde o známé obvinění ze zneužití (údajně Mossadem) cizích pasů během dubajské operace. Svoji polévku si přihřál i Nový Zéland, který suspendoval vztahy s Jeruzalémem na vládní úrovni. Též kvůli údajnému zneužití jeho pasů Mossadem, ale už v roce 2004. Izraelcům by také mohlo vadit, že novozélandské úřady zakázaly rituální košer porážku zvířat.

 

Telegraficky k dalším účastníkům MS: V Hondurasu žije velká populace palestinských Arabů, Paraguay má neodpustitelný škraloup kvůli tomu, že po válce držela ochrannou ruku nad nacistickými zločinci včetně Mengeleho, Pobřeží slonoviny je zase z 60 procent muslimská země.

 

V příliš mnoho sympatií nemohou doufat ani další čtyři země. Francie, Japonsko, Portugalsko a Řecko jsou častými ohnisky antisemitských projevů. U Řecka hraje roli také důvod sportovní – tato země byla součástí stejné kvalifikační skupiny a má svůj podíl na tom, že se Izrael na MS neprobojoval.

 

Sportovní je také důvod, proč Izraelci nebudou držet palce Uruguayi. Na MS 1970 byla tato jihoamrická země jedinou, která v základní skupině Izrael porazila a tím lvím podílem přispěla k tomu, že do další fáze šampionátu nepostoupil.

 

Podle autora článku v Jerusalem Postu mohla mít jisté šance v očích izraelské fotbalové veřejnosti hositelská JAR, leč přišla o ně ze dvou důvodů. Po incidentu u Gazy odvolala svého velvyslance ke konzultacím. A co horšího: autorem tendenční protiizraelsky laděné zprávy vyšetřovací komise OSN, která se zabývala obrannou protiteroristickou operací Izraele v Gaze, známou pod kódovým označením Lité olovo (prosinec 2008 – leden 2009), byl Jihoafričan Richard Golstone.

 

Fandit nemohou izraelští příznivci fotbalu ani těm zemím, které buď podpořily Golstoneho zprávu, případně později hlasovaly pro zřízení mezinárodní vyšetřovací komise, jež by se měla zabývat námořním incidentem u Gazy, k němuž došlo 31. 5. 2010. Jako pro Izrael nepřátelské je považováno nejen hlasování pro, ale také absence. Na tento seznam patří Argentina (Diego Maradona jako excelentní levičák si v této souvislosti neodpustil ostré protiizraelské prohlášení),

Brazílie, Chile, Ghana, Mexiko, Nigérie, Slovinsko, Uruguay, Kamerun, Japonsko a Jižní Korea.

 

Slovensko, jako další účastník MS, sice hlasovalo proti Goldstoneho zprávě, ale v kauze vyšetřovací komise k incidentu z 31. 5. se pouze zdrželo hlasování.

 

Tím jsme se dostali k nemnoha zemím, jež si zaslouží, nebo mohly by si zasloužit, podporu izraelských sportovních fanoušků.

 

Jsou to už tradičně Spojené státy a s nimi Itálie a Nizozemí – všechny tři země hlasovaly jak proti Goldstoneho zprávě, tak se postavily proti úmyslu zřídit mezinárodní vyšetřovací komisi k incidentu u Gazy. Navíc se předpokládá, že nová nozozemská vláda, jež vzejde z voleb konaných 9. 6. 2010, bude více proizraelská než ta dosavadní, podobně jako vláda v Římě. Jenomže italský premiér Silvio Berlusconi si pokazil reputaci hloupým výrokem při návštěvě palestinské autonomie, když obyvatele Gazy přirovnal k obětem holokaustu. Ani squadra azzurra tedy s izraelskou podporou počítat nemůže.

 

Z třiceti dvou účastnických zemí MS 2010 nebyla ještě zmínka o Dánsku a Srbsku. Ani jedna z obou zemí není členem Rady OSN pro lidská práva, takže nemohla Izrael při hlasování poškodit ani podpořit, jejich obyvatelům je navíc ke cti, že v čase holocaustu pomáhali zachraňovat židovské spoluobčany. Srby ale problematizují jejich pozitivní vazby k Íránu.

 

Podtrženo a sečteno: Ze všech účastnických zemí světového šampionátu v JAR mohou Izraelci, podle analýzy Gila Hoffmana, s klidným svědomím držet palce pouze Američanům, Dánům a Holanďanům.

 

 

Pokud jste dočetli až sem a začínají se vám dělat rudé mžitky před očima, doporučuji v zájmu vlastního zdraví dočíst příspěvek do konce. Ono to celé je specifický druh nadsázky. Jak upozorňuje analytik Izraelského rozhlasu Chanan Crystal, doby, kdy se Izraelci při sportovním fandovství řídili světovou geopolitickou situací, jsou už dávno pryč. Palce drží různým národům z rozmanitých důvodů, přičemž politika je pouze jedním z nich.

 

Přesto není bez zajímavosti, že Izraelcům není lhostejné, jak se k nim jednotlivé země chovají. Zatímco u nás se sotvakdo zabývá tím, jak ta která země v OSN či jinde pro to či ono hlasovala, Izraelci o tom mají přesný přehled. A dobře dělají.

 

Neměla by být tato zdánlivá maličkost důvodem přinejmenším k zamyšlení?

 

 

Lubomír Stejskal

TomJá uvažoval stejně21:5730.6.2010 21:57:05
KapisTo o mnohém vypovídá07:2415.6.2010 7:24:03
Jiri BeranekDilema ceskeho fanouska16:1912.6.2010 16:19:05
VanekJihoafričan Richard Golstone.10:4012.6.2010 10:40:58
marekTo je neuvěřitelný článek.10:1212.6.2010 10:12:29
ZuzkaAmok pana Stejskala09:4712.6.2010 9:47:50

Počet příspěvků: 13, poslední 30.6.2010 22:02:29 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.