Proč prohrála Sparta v Hradci

neděle 18. červenec 2010 09:51

• Pátek odpoledne, horko téměř jako koncem září v Egyptě po setmění. Je čas něco pojíst. Uvnitř většiny restaurací se nedá vydržet, volíme tedy jednu z vršovických předzahrádek.

Půllitry padly tři, zapečená kuřecí prsíčka s broskví a sýrem chutnala znamenitě. Opodál burácel vrtulník monitorující dopravní situaci na Jižní spojce. Ještě že tam nemusíme být.

 

Začíná nám se ženou báječný víkend ve dvou. Jedni mladí s vnučkou si užívají na Krétě, druzí s vnoučkem na chalupě na západě Čech a my bezstarostného  života v metropoli. Ve volném tempu, bez časových termínů. Kdy se nám něco takového zase poštěstí? Povede se to tak jednou do roka. Jinak je povinností až nad hlavu. Všeho druhu.

 

Hlásím servírce, že budeme platit. Přichází vrchní. Vytahuji „litr“ a jen pro formu se ptám: „Může být?“  Dvě slůvka, jež spouštějí  minikonverzaci, jakých se v našich hospůdkách odehrávají tisíce.

 

„Když nebudu mít na vrácení, budete muset přijít ještě zítra,“ reaguje  žertem.

 

„Žádný problém,“ ujišťuji ho, „my k vám chodíme rádi.“

 

„Tak to nás těší,“ dodává a mezitím se věnuje platební transakci.

 

„I když,“  pokračuji, aby řeč nestála, „častěji jsme k vidění  (jmenuji název ne příliš vzdáleného restaurantu),  ale tam teď nefunguje zahrádka a to je  v takovémto počasí trochu problém.“

 

Ptá se, kde přesně se ta „naše“ restaurace nachází a za okamžik přiznává: „Víte, já to tady moc neznám. Ráno přijedu, zaparkuju a večer zase odjedu.“

 

„Do jiné části Prahy?“ vyzvídám, jestli pan vrchní nedojíždí třeba z Hostivic nebo Úval.

 

„Ne, já jsem z Letné a jezdím sem učit vás hrát fotbal. Vy to tady totiž neumíte.“ (Pro mimopražské: Kousek od oné hospůdky leží Ďolíček, bývalý stánek vršovických Bohemians a o něco dál slávistický Eden.)

 

„Že mě to nenapadlo hned,“ vracím hozenou rukavici diplomaticky do autu, nemaje sebemenší chuti jako celoživotní slávista pouštět se po výtečné večeři do neplodných debat se skalním sparťanem – a o čem vlastně?

 

Ale budiž. Pánové z rozvrtané Letné jezdí učit hrát fotbal fandy vršovických klubů. Ale kdo naučí zacházet s míčem sparťanské kopálisty?  Na odpověď jsme dlouho čekat nemuseli. Přišla den poté: nováček v nejvyšší lize Hradec Králové.

 

Byla to pýcha jednoho kovaného s velkým „S“ na duši, co přivodilo pád, či spíše ostudu celému klubu. Ten za sobotní prohru 1:2 na východě Čech  může poděkovat právě jemu -  fotbalovému misionáři z Letné, který jezdí dělat sportovní osvětu k břehům Botiče.

 

Co dodat?  Snad se svatým Ambrožem: Neměli byste si, pánové ze sparťanského  FanClubu,  zamést lejna nejprve před vlastním prahem?

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00