Volejbal v Ankaře aneb Ani pes po nich neštěkne

pondělí 26. červenec 2010 20:16

•  V neděli (25. 7. 2010) vyvrcholila v ankarské aréně Başkent Sports Hall významná evropská volejbalová akce. Konalo se zde Final Four v pořadí druhého ročníku ženské Evropské volejbalové ligy

Dlužno dodat že bez české i slovenské účasti. To ovšem neplatí o mužské podobě této soutěže, která se hraje od roku 2004 a pro obě reprezentace bývalého Československa nikoli bez úspěchu. Češi zvítězili v premiérovém ročníku konaném, jak si mnozí příznivci odbíjené jistě vzpomenou, v Opavě, kde Slováci skončili na osmém, tedy posledním místě. Celkově byla ale slovenská mužská reprezentace v Evropské lize medailově úspěšnější. V roce 2008 vybojovala ve městě Burşa na SZ Turecka zlato, když o rok dříve získala bronz v jihoportugalském Portimãu.

 

Letošní ženská část ligy byla zajímavá z několika hledisek. Než se jim budeme věnovat, připomeňme herní systém turnaje.

 

Osm evropských výběrů bylo rozděleno do dvou skupin po čtyřech. První dva celky z každé skupiny se kvalifikovaly do Final Four, jehož dějištěm byla během uplynulého víkendu (24.-25. 7. 2010) Ankara.

 

Turnaj podruhé vyhrály reprezentky Srbska. Byly nejlepší ve skupině, v semifinále porazily Izraelky hladce 3:0 a v boji o zlato ve čtyřech setech Bulharsko 3:1.

 

Pozoruhodný fenomén: účast Izraele. Především proto, že tato země se opět připojila k evropské volejbalové po bezmála 40 letech. Naposledy hrála izraelská děvčata na mistrovství Evropy v roce 1971 v Itálii, kde skončila jedenáctá, na předchozím šampionátu v Turecku 1967 osmá. Za zmínku stojí, že na tureckém mistrovství je vedl týž trenér, který má lví podíl na letošním úspěchu svých svěřenkyň, o němž bude řeč níže. Tím trenérem je Arie Selinger.

 

Arie Selinger

Příznivcům špičkového volejbalu není toto jméno neznámé. Patří muži, který stojí za dvěma vynikajícími olympijskými úspěchy. Pod jeho vedením získaly ženy USA stříbro na volejbalovém turnaji na letních hrách 1984 v Los Angeles a muži Nizozemí stejný kov na OH v Barceloně 1992. Rodák z Polska (* 1937) prošel jako dítě peklem koncentračního tábora; po osvobození se dostal do Izraele. Ve třiašedesátém absolvoval tamní Wingateho sportovní institut a stal se z něj přední volejbalový odborník. Mimoto vystudoval v USA University of Illionis.

 

Jeho nynější působení u reprezentačního výběru izraelských volejbalistek přineslo skvělé ovoce v právě skončeném ročníku Evropské ligy. Izraelky skončily po osmi vítězstvích a čtyřech prohrách druhé ve skupině, postoupily do ankarského Final Four, kde ovšem na hráčky z vyšších pater volejbalového žebříčku nestačily. V semifinále prohrály s pozdějšími vítěkami turnaje ze Srbska 0:3 a stejným poměrem setů v zápase o bronz s Tureckem. Celkově skončily v osmičlenné lize na čtvrté pozici, což nelze interpretovat jinak než jako oceněníhodný úspěch. A v Izraeli je to také tak vnímáno. Rovněž jako nadějný příslib před zářijovou baráží s Běloruskem, jejíž vítěz se kvalifikuje na volejbalové ME 2011.

 

Odvrácená strana turnaje

V Ankaře jsme byli, žel, opět svědky něčeho, co až příliš často vídáme na mezinárodních soutěžích, kterých se účastní sportovci zastupující Izrael. Reprezentanti židovské republiky jsou jejími vyslanci svého druhu, mediálně tím víc na očích, čím více se jim daří. To má nejen kladnou, ale i výrazně negativní stránku. Sportovci jsou zhusta nevybíravým terčem útoků lidí, kteří působí dojmem, že se narodili jenom proto, aby nenáviděli demokratický Izrael. Nevynechají jedinou příležitost, aby tuto nenávist hlasitě neventilovali.

 

Hostitelské město finálové části turnaje ženských evropských volejbalových reprezentací nebylo výjimkou.

 

Na své si přišli sympatizanti s teroristickým režimem v Pásmu Gazy. Vítanou přihrávkou na smeč v jejich hře podle pravidel vědomě postavených na hlavu byla skutečnost, že mrtvými na lodi Mavi Marmara při nedávném uměle vyvolaném provokativním střetu s námořníky Obranného vojska Izraele byli Turci. Jeden z nich musel být nejmladší – tento osud padl na devatenáctiletého Furkana Goğana, Turka narozeného v USA. Právě jeho portrétem, vedle vlajek Palestinské autonomie (?), mávali demonstranti provolávající nechutná i výhružná hesla. Tito lidé se vyžívají ve slovních spojeních jako „psi sionismu“ a rádi se odvolávají na Boží zúčtování s nepřáteli. To vše bylo v turecké metropoli možné slyšet.

 

Protiizraelské aktivisty přitom málo zajímá, že největší problémy působí domácí policii. Turecko jako hostitelská země mezinárodní soutěže, nechce-li ztratit kredit a výsadu pořadatelství do budoucna, muselo izraelské výpravě zajistit maximální bezpečnost. Což obnášelo nasazení dvou tisícovek policistů, na střechách ostřelovače, zvláštní dopravní režim při cestách volejbalistek Izraele do komplexu Başkent Sports Hall, kam se dostali pouze hosté na speciální pozvánky, díky čemuž byl zase drasticky zredukován počet diváků.

 

Nakonec to byli nikoli organizátoři nepokojů, kdo s pořadateli soucítil, ale kouč izraelského výběru. „Jsme rádi, že jsme tady a mrzí nás, že jsme způsobili hostitelům bolehlav,“ citoval Jerusalem Post Arieho Selingera, který ovšem dodal: „Ale přijeli jsme kvůli volejbalu, nikoli kvůli politice.“

 

Asi není třeba připomínat, že kdyby Turci chtěli najít protiizraelské uspokojení v ryze sportovní rovině, a o tu v Ankaře přece šlo, měli jedinečnou šanci: domácí celek porazil Izraelky v zápase o bronz 3:0. Jenomže férová oslava ve stylu „sláva vítězům, čest poraženým“ je něco, co politické rowdies zajímá ze všeho nejméně.

 

Co říci závěrem: čtvrté místo mezi osmi evropskými volejbalovými reprezentacemi Evropy po dlouhých desetiletích izraelským děvčatům už nikdo nikdy nevezme. Zatímco po nenávistných demonstrantech zakrátko neštěkne ani pes (abych použil jejich zoologického výraziva).

---

Lubomír Stejskal

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.