17. 11. 2010: Slovo pěšáka

středa 17. listopad 2010 12:39

• Poučen pražskými představiteli ODS a ČSSD o tom, jak skvělý dárek k výročí sametového převratu v podobě staronové koalice připravili nejen obyvatelům hlavního města, probudil jsem se do pošmourného pamětního dne.

V uších mi zněla „Niagara slov“, jež na nás v úterním televizním Hyde Parku vychrlil odházející primátor Pavel Bém. To vše rámovalo ujištění z Hradu, že smlouva mezi modrými a oranžovými „je rozumná“. Ještě že tak. Když už se o ní nechvalně vyjádřil šéf ODS, tak alespoň bývalý Otec – zakladatel a bývalý čestný předseda strany musel zachraňovat reputaci mocenského paktu.

 

Absurdní? Spíše příznačné.

 

Ne, nenastal konec světa. Ani nebesa nepukla. Z tohoto úhlu pohledu se vlastně nic nestalo. Všechno je tak, jak má být. Více než výmluvně posvěceno prezidentem: Občanští demokraté „se chovali racionálně“, neboť „dohoda s ČSSD jim umožní získat post primátora“. Cíle bylo dosaženo.

 

A o to přece jde, a pokud to bude nutné, i bez ohledu na volební výsledek. Že nám to něco připomíná? Jistě. Nezapomenutelnou hlášku politruka na vojně: „Mír zachráníme i za cenu třetí světové války.“

 

Vůle Pražanů na prvním místě? Nebuďme naivní. Peníze a moc až na prvním místě. Možná v opačném pořadí: Moc a peníze. To je, oč tu běží.

 

Mnohé je pro prosťáčky z podhradí zahaleno závojem nepochopení. Zejména těm z nás, komu sice nebylo dáno shůry inteligence, ale o to víc dobré paměti.

 

Snadno si pak vzpomeneme na dobu, kdy nebesa málem pukala. To když v devětadevadesátém zemřel senátor Václav Benda blahé paměti a v Praze 1 byly vypsány doplňující volby do Senátu. ODS kandidovala herečku Jiřinu Jiráskovou. Co čert nechtěl: o uvolněné křeslo se ucházel také opovážlivec nejopovážlivější, tehdy úspěšný podnikatel a z logiky věci pravicový kandidát Václav Fischer. Byl to Václav Klaus, kdo tehdy vyvolal neskutečnou protifischerovskou hysterii v podobě vlastnoručně podepsané výzvy Pražené. Dodnes, když ji čtu, mi běhá mráz po zádech. Poselství mezi řádky: Zvítězí-li Fischer, nastane, když ne konec světa, tak bezpochyby konec demokracie.

 

Fischer zvítězil na celé čáře - a nic se nestalo.

 

Je na nás, abychom si sami udělali úsudek. Co je pro demokracii z principu jejího fungování větším zlem: vítězství nezávislého pravicového V. Fischera nad J. Jiráskovou na kandidátce pravicové ODS v roce 1999, nebo nynější mocenský kartel ODS-ČSSD na pražském magistrátu?

 

A pokud by bylo na místě cosi jako apel na obranu demokracie, pak kdy víc? Tehdy, nebo dnes?

 

Malou, ale opravdu malou nadějí je ohlášená demonstrace proti pražské koalici 17. 11. 2010 „ke koni“ na Václavském náměstí. Proč taková skepse?

 

Vzpomeňme na „Děkujeme, odejděte!“ Tehdy jsme žili nesrovnatelně větší nadějí. Výsledek? Marnost nad marnost.

 

A jiný pocit marnosti? Volby v Karlovarském kraji. Tamní zastupitelstvo má 45 křesel, k nadpoloviční většině je tedy zapotřebí 23 hlasů. Při premiérovém hlasování roku 2000 získala pravice 25 hlasů (ODS 15, Čtyřkoalice 10), levice 20 (KSČM 12, ČSSD 8). Výsledek? Vláda ODS a ČSSD.

 

O čtyři roky později. Z billboardů byli voliči ujišťováni: Petr, nebo Pavel. Petrem byl míněn lídr sociálních demokratů p. Horký, Pavlem dosavadní hejtman za ODS Josef Pavel. Lidé rozdělili mandáty tak, že mohla vzniknout pravicová koalice. ODS obsadila 21 křesel, Evropští demokraté 3. Na levici KSČM svých dvanáct, sociální demokraté sedm a dvě místa zbyla pro alianci lidovců a zelených. Výsledek? Pouhá změna spojky v textu billboardu. Místo Petr, nebo Pavel? v praxi Petr a Pavel! Nikoli spojenectví ODS + ED, ale osvědčené pravolevé seskupení modro-oranžové.

 

Pikantní přitom je, že když v roce 2008 vyhrála krajské volby ČSSD (16 mandátů), otočila se ke svému dlouholetém partnerovi ODS (9) zády a vybrala si k vládnutí formaci ze svého, tedy levicového tábora – KSČM (8). S tou má nadpoloviční většinu; přesto s nimi nějaký čas vládlo místní hnutí Doktoři (4) – k velkému úžasu těch, kdo na pravé části voličského spektra s novou formací sympatizovali.

 

Závěr. Chodit k volbám? Odpovídám: Ano. Slavit 17. listopad 1989? Taktéž ano.

 

Proč? Protože nechat si vzít jedno i druhé by znamenalo vrátit se tam, kde jsme před pádem železné opony byli. Na její vnitřní straně. Se vším, co s tím souvisí.

 

Malým povzbuzením budiž výsledek komunálních voleb v Karlových Varech. Dosavadním vládcům města, ODS a ČSSD, patří od minulého pátku role opozice. Voliči volili tak, že se podařilo vytvořit koalici z dosavadních politických i občanských oponentů radnice. A tím vytvořili pro sebe i město alespoň šanci. Že je to jen náplast? Jistě. Když už neprší, tak ať alespoň kape.

 

Ptám se sám sebe, co s tím vším? Odpověď na pozadí toho, co se v předvečer 17. 11. 2010 stalo v Praze, nabídl na Neviditelném psu v úvodníku výročního dne Ondřej Neff: Jít k volbám a nevolit ani ODS, ani ČSSD.

 

Nemůžeme-li udělat víc, pak využívejme nejen jednoho z práv, za která jsme tehdy zvonili klíči, ale také zdravého rozumu.

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00