Hyeny

neděle 21. listopad 2010 18:12

• Nějak se těch smutných příběhů nashromáždilo v tomto měsíci víc než bychom si přáli. Ale napsal je sám život.

Seděli jsme s manželkou u odpoleního kávového drinku, když se ozval telefon. Teta z Německa volala, že dobře dojeli. Ona, její dvě dcery a vnuk. Byli u nás na pohřbu mé matky, o němž jsem psal na jiném místě blogu.

 

Ulevilo se nám.

 

Sotva jsem položil sluchátko, uslyšeli jsme vyzváněcí tón manželčina mobilu. Ozval se tchán. Je mu pětaosmdesát, trpí silnými bolestmi kloubů, většinu času tráví doma a když jednou za čas vyjde, tak pouze s pomocí francouzských holí.

 

Vzdálenost, kterou zdravý člověk ujde během desítek sekund, on absolvuje se sebezapřením za dlouhé, nekonečné minuty.

 

Tu a tam  najde dostatek sil, aby dojel autobusem k místní kremaci. Ze zastávky se s prominutím doslova dobelhá do urnového háje, kde zapálí svíčku u schránky s popelem  manželky. Zemřela v roce 2002.

 

Jeho dcera, moje žena, se stará o to, aby místo bylo vždy pietně upraveno. Společně jsme tam instalovali speciální držák, na který je možné umístit výzdobu a připevnit svíčku. Cesta na hřbitov a vzpomínka na manželku patří k okamžikům, které pomáhají starému muži překonat nelehký podzim života. Bez přehánění: je to jeden ze smyslů jeho nynějších   dnů. Také proto zapomíná na bolest a vydává se na strastiplnou cestu.

 

Když tchán dnes odpoledne volal, byl zoufalý. Zlomeným hlasem sdělil ženě, že ozdobné místo u schránky s urnou bylo vykradeno. Věnec a kytice pryč. Svíčka pryč. Zbyl jen držák. Vše, co tam s láskou, úctou a pietou k matce naaranžovala manželka, vzalo za své.

 

Vážil pro něj dalekou, nelehkou a bolestnou cestu. Jen ten, kdo ztratí tak blízkého člověka, jakým je manželka, s níž prožil báječných více než padesát let, pochopí, co pro něj ta nedělní pouť k urně znamená.

 

Pak přijde na hřbitov a nezůstane mu víc než beznaděj - a oči pro pláč.

 

Ano, krade a kradlo se od nepaměti. Proto čteme ve starověkém Desateru: „Nepokradeš“. Ale na místě posledního odpočinku?

 

Jistě, i tam. Vzpomeňme na zloděje hrobek ve starém Egyptě. Jenomže ty můžeme „pochopit“ - úspěšný lup jim přinesl neskutečné bohatství. Ale ukrást smuteční dekoraci a svíčku připravenou k zapálení? Věci, které mají nesrovnatelně větší symbolickou než materiální hodnotu?

 

Vskutku nejde o těch pár desítek korun. Jde o jizvu na duši, kterou poměřovat penězi by bylo víc než bláhové a pošetilé.

 

Žel, tisíckrát žel. Žijeme v zemi a v době, v níž se hyeny v lidské podobě nezastaví před ničím. Ani u  hřbitovní brány před majestátem smrti.

 

Co s tím můžeme dělat my, pohřební služba, stát, společnost?

 

Lubomír Stejskal

Lubomír StejskalAle ano, p. Jirko B..,14:0623.11.2010 14:06:02
Lubomír StejskalMarnost nad marnost07:3323.11.2010 7:33:12
Lubomír StejskalOdezva autora blogu II12:4122.11.2010 12:41:46
Lubomír StejskalOdezva autora blogu I12:3822.11.2010 12:38:05
JB001Podobně jako Jaromír22:3621.11.2010 22:36:37
HoralDíky Bohu žiju v jiném místě22:0621.11.2010 22:06:21
VanekČesko kraluje evropským žebříčkům22:0121.11.2010 22:01:15
Milan JirásekHezký večer.Je mi to líto též, velmi.21:2621.11.2010 21:26:26
JaromírTentokrát si myslím,20:5021.11.2010 20:50:54
V.B.P.S. Predsa len pár slov20:3821.11.2010 20:38:46
V.B.Čo s tým môžeme urobiť...20:0621.11.2010 20:06:02
Jiří HermánekByl jsem o Dušičkách s maminkou na hrobu mého otce18:4221.11.2010 18:42:12
Josef KobylkaOno se kradlo na hžbitovech vždy.18:4021.11.2010 18:40:40

Počet příspěvků: 16, poslední 23.11.2010 14:06:02 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.