To spíše projde drabař uchem jehly

pátek 14. leden 2011 23:59

• Zkusme si představit následující situaci.

Izraelská flharmonie se vydá do některého arabského státu, aby zahrála v jednom z velkých měst. Už tato věta je více než problematická, protože možností, kam by se symfonické těleso židovské republiky mohlo vydat na koncert, není mnoho. Ale budiž.

 

Je pár arabských zemí, které udržují s Izraelem diplomatické styky, a v těchto případech by něco takového – koncert Izraelské filharmonie – bylo možné.

 

Zkusme si dále představit, že by v oné arabské zemi existoval armádní rohlas. A že by jeho pracovníci měli zájem natočit s hudebníky rozhovor a z koncertu pořídit záznam. Izraelci nejen že by odmítli na otázky odpovídat, ale prostřednictvím pořadatelů by si vymínili, že štáb armádního rozhlasu musí opustit koncertní síň. A ti by tak také učinili.

 

Důvod vyhazovu? Hostujícím filharmonikům by vadilo, že pracovníci armádního rozhlasu jsou oblečeni do vojenských uniforem dané země.

 

Poznámka: Souhlasím-li s působením v cizí zemi – a nemusí jít pouze o koncertní vystoupení, stejně tak to platí o turistice - jsem povinen respektovat její reálie. Včetně toho, že zaměstnanci armádního rozhlasu jsou ve službě oblečeni do vojenské uniformy. Je výrazem vrcholného nevkusu, když vykážu z koncertu místní novináře jenom kvůli tomu, co mají na sobě (pokud to není v rozporu s obecnou morálkou či společenskými pravidly). Stejně tak musím jako návštěvník některých arabských zemí počítat s tím, že jako pokojské v hotelích nebudou pracovat sličné místní mladice, ale výhradně muži. Nebo že na kontrolních stanovištích budou sloužit muži v příslušné policejní nebo vojenské uniformě, případně ve stejnokroji bezpečnostní agentury.

 

Ne všichni ovšem takto uvažují. Platí to o organizátorech i samotných členech „Palestinského národního orchestru“, který po Novém roce hostoval v severoizraelské Haifě. Na koncert se dostavil i tým izraelského armádního rozhlasu Galei Cahal. Když chtěl natočit s palestinskoarabskými hudebníky rozhovor, odpovědí byl bobřík mlčení. Důvod? Pracovníci rozhlasu přišli, v souladu s místním a „firemním“ obyčejem, oblečeni do uniforem izraelského armády.

 

Ze stejného důvodu byli vykázáni ze samotného koncertu, z něhož chtěli pořídit zvukový záznam.

 

Je-li v očích palestinských Arabů považována za nepřekonatelnou překážkou vzájemné koexistence skutečnost, že v Izraeli pracovníci armádního rádia jsou ve službě oblečeni do stejnokrojů izraelské armády, pak nelze než konstatovat, že dohodnout se s nimi na čemkoliv je obtížnější než pro velblouda projít uchem jehly.

 

Ono totiž záleží i na takovýchto maličkostech. Mimochodem: trestají-li úřady na území palestinské samosprávy prodej pozemků Židům smrtí, pak o jakém dobrém sousedství se tady dá mluvit?

 

Lubomír Stejskal

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.