Tunisko vs Izrael aneb Co ještě zaujalo Terezu

čtvrtek 31. březen 2011 23:55

• Tereza Spencerová ve svém nejnovějším příspěvku (31. 3.) v internetovém vydání Literárních novin nabízí čtenářům střípky z Izraele. Co si vybrala? Jako „levičák z povolání“ dvě níže zmíněná témata, která ovšem předkládá tak rafinovaně, aby pověst židovské republiky v očích veřejnosti poškodila.

Zastavení první

Autorka píše o diplomatické přestřelce mezi Tuniskem a Izraelem. O co jde? Jeruzalémská vláda usoudila, že politická a ekonomická situace v Tunisku po nedávné revoluci je zralá k nabídce pomoci krajanům. A udělala tu nepřirozenější věc na světě: na svém nedělním (27. 3.) zasedání vyčlenila prostředky určené k přestěhování tuniských Židů do země otců. Budou-li mít zájem, samozřejmě. Nikdo je k ničemu nenutí.

 

Židé v Tunisku, polovina z nich žije na ostrově Djerba, ovšem nevidí vlastní situaci tak dramaticky. Od začátku nepokojů v zemi se jich podle informací Jewish Agency vrátilo do Izraele šestnáct. Je to hodně? Málo? Jak se to vezme.

 

Říká-li Perez Trabelsi, hlava židovského společenství na Djerbě, že „žádný Žid se nechystá opustit zemi,“ nemá tak úplně pravdu. Ovšem vzhledem k celkovému počtu Židů v Tunisku, nejčatěji se uvádí číslo 1500, představuje šestnáct bezvýznamné procento.

 

O to víc udivuje halas, který se ozval z tuniského ministerstva zahraničí. V jeho prohlášení se mluví o pobouření, zlovolné výzvě, snaze Izraele poškodit image země. Dlužno dodat, že o nic takového Netanjahuově vládě nešlo.

 

Tereza Spencerová zdůrazňuje, že „tvrdé (tuniské) prohlášení prý v Izraeli vyvolalo překvapení“.

 

Nikoli prý, ale skutečně. Izraelské ministerstvo zahraničí ústy svého mluvčího Jigala Palmora vskutku vyjádřilo překvapení. Je ale třeba dodat nad čím. Volně přeloženo nad faktem, že Tuniskem jako vstupní branou do Evropy se v současné době valí tisíce běženců – a tamnímu ministerstvu zahraničí to nestojí za jediné slůvko. Když jde ale o dvě desítky tuniských Židů mířících do Izraele, okamžitě je oheň na střeše.

 

Jinak řečeno, zase jednou mnoho povyku pro nic.

 

Otázka do diskuse. Vzato selským rozumem: neměli by Tunisané, kteří mají s uprchlíky starostí nad hlavu, spíše uvítat, pakliže by se Židé rozhodli dobrovolně ze země odstěhovat? (Kdyby od nich vláda koupila jejich příbytky, měla by kam umístit přicházející muslimské spolubratry.)

 

Zastavení druhé

Tereze dále přišel víc než vhod průzkum veřejného mínění, jehož výsledky zveřejnil 31. 3. levicový server Haarec.com, z něhož s oblibou cituje. Zjištění, že „izraelská mládež se ve své většině kloní silně doprava“ je tím správným proudem vody na její antiizraelský mlýnek.

 

Považme tu hrůzu: „60 procent dotázaných ve věku 15 až 18 let dává přednost ´silným´ vůdcům před vládou zákona a 70 procent je přesvědčeno, že v situaci, kdy se bezpečnost státu a demokratické hodnoty dostanou do střetu, má mít přednost bezpečnost. Stejný obrázek vychází i ve skupině mladých lidí mezi 21 a 24 lety.“

 

Průzkum byl proveden v červenci 2010 na vzorku 1600 mladých respondentů, Židů i Arabů. Polovina dotázaných byla ve věku 15 až 18 let, druhá polovina v kategorii 21 až 24 let. Na akci se podílela německá nadace Friedricha Eberta (1. prezident Výmarské republiky) a izraelské instituce Macro Center for Political Economies a Dahaf Institute.

 

Především – co Tereza ve svém článku neuvedla: za dvanáct let těchto výzkumů vzrostla podpora pravice mezi mládeží ze 48 na 62 procent, zatímco podpora levice klesla z 32 na 12 procent. Netřeba dodávat, že jde o svobodné rozuhodnutí mladých lidí. Té otázce, ač zůstane nezodpovězena, tedy jako „domácí úkol“ pro ctěné čtenáře, se nelze vyhnout: co mladé lidi k většímu příklonu k pravici vede?

 

Vraťme se ale ke zmíněné „hrůze“. A položme si další otázku. Kdyby Češi žili dlouhodobě v permanentním ohrožení, vystaveni tisícům nepřátelských raket, sebevražedným útokům, zabijákům typu toho, který nedávno vyvraždil v osadě Itamar většinu rodiny Fogelových včetně několikaměsíčního nemluvněte, kdyby jim bylo státem, který vyvíjí balistické rakety a usiluje o nukleární zbraně, vyhrožováno vymazáním z mapy střední Evropy, kdyby v každé volně položené igelitce viděli z dobrých důvodů časovanou nálož a byli vystaveni iracionální nenávisti, jak by asi dopadl podobný průzkum v ČR?

 

Neboli: výsledky průzkumu je nutné vidět v souvislostech. Je-li problém postaven tak, že „silná“ osobnost je zárukou bezpečnosti a znamená-li „vláda zákona“, že „zločinci mají víc práv než oběti“ (jak tomu v politicky korektní společnosti nezřídka je), pak člověk se zdravým úsudkem dá přednost tomu prvnímu.

 

Stejně tak, jsou-li demokratické hodnoty v konfliktu s bezpečností státu.

 

Generální ředitel Marco Centra si posteskl, že mezi mládeží v Izraeli není dostatek povědomí o demokratických hodnotách. Soudí, že stát by měl přispět ke zlepšení tohoto stavu navýšením finančních prostředků.

Nic proti tomu, ale není to pokus o stavění domu od střechy?

 

Je-li demokracie ze své podstaty slabá a zranitelná, sama o sobě neschopná ochránit své „klienty“ bez použití jisté míry nedemokratických prostředků, pak žádné „školení“ nepomůže. Jestli jí něco neprospívá, tak hrozby ze strany nedemokratických režimů. Řešením je tyto hrozby odstranit. Pakliže to není objektivně možné, je naší povinností upřednostnit bezpečnost státu a jeho občanů. I kdybychom za to měli zaplatit daň v podobě omezení demokratických principů.

 

Přesně tak se zachovala většina respondentů v citovaném průzkumu. Zaslouží to, čeho se od levice nikdy nedočká: upřímně míněnou pochvalu.

 

Lubomír Stejskal

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.