"Tereziánská" logika a další levicová bublina

pondělí 18. duben 2011 23:06

• Kdykoli kritizujeme krajní levicové názory a chování, jsme jejich stoupenci plísněni. Je ale možné nechat bez povšimnutí počínání, které je za hranou?

Legitimní námitka: kdo nebo co rozhodne o tom, co je a co není za hranou? Ve svobodné společnosti.

 

Moje odpověď: Naše vlastní svědomí. Zdravý rozum. Vyšší mravní princip.

 

Internetové vydání Literárních novin má jako blízkovýchodní specialistku ultralevicovou publicistku Terezu Spencerovou. Už jsem o ní na blogu Pohledy a postřehy psal. A dá-li Bůh, psát ještě budu. Sleduji pravidelně její příspěvky a když mi svědomí velí reaguj, reaguji.

 

Dnes na článek z 18. 4. 2011 nazvaný Blízkovýchodní swingers party: Každý se druží s každým (a hromada podoteků).

 

Neočekávám, že se Tereza bude zabývat - tak, aby to odpovídalo pravdě a dávalo smysl – nedávnou vraždou rodiny Fogelových na Západním břehu (o ní níže), nebo smrtícím útokem na izraelský autobus u hranic z Gazou, jehož obětí byl nevinný šestnáctiletý student. Obě mají společného jmenovatele: spáchali je palestinští Arabové, zavilí nepřátelé Židů a jejich moderní republiky.

 

Arabové z území spravovaných Palestinskou autonomií nevraždí pouze Židy. Jejich počínání je natolik iracionální, že bez rozpaků podříznou i aktivisty ISM (International Solidarity Movement – antiizraelského propalestinského hnutí). Naposledy tento krutý osud postihl Itala Vittoria Arrigoniho v Gaze. O život ho nepřipravila izraelská armáda nebo Mossad, ani žádný židovský extrémista. Vražedný nůž k jeho hrdlu přiložil terorista z uskupení, jež je ještě extremističtější než Hamas: terorista patřící k palestinským salafistickým džihádistům.

 

A co na to Tereza?

 

Absurdní vraždu Itala sice nazývá vraždou, leč:

 

osmnáctého dubna píše, že „není jasné, kdo ho zavraždil“. Není jasné? Jak může něco takového napsat publicistka, k jejímž každodenním povinnostem patří monitoring desítek a desítek zpravodajských serverů (západních, arabských, izraelských aj.)? Jak může nevidět to, co je na těchto portálech uváděno téměr unisono: že Vittoria usmrtili salafisté.

 

překvapivě se dozvídáme, že „v pásmu Gazy operuje spousta různých ládinovsky a fatahovsky a proizraelsky laděných bojůvek a gangů, jejichž jediným smyslem je sabotovat Hamas“. Nemá smysl pouštět se do vnitroteroristických politologických rozborů kdo koho podporuje či nepodporuje (že „fatahovci“ ne Hamas, je možné pochopit, ale proč by Hamas měli podvracet právě „ládinovci“? - jedině snad ze stejného „důvodu“, proč salafisté podřízli Vittoria). Ovšem „proizraelské bojůvky“? V Gaze? O čem to ta Tereza píše?

 

nabízí logicky obtížně pochopitelnou konstrukci, že „nepřátelům Hamasu v Gaze se podezřele daří – nejenže se zadaří vždy, když je propagandisticky třeba odpálit něco na Izrael a následně strpět ´odvetný´ nálet na ´cíle Hamasu´“. Rozumíte tomu? To on si Hamas pěstuje nepřátele proto, aby se pak stal cílem legitimní odvety Izraele, jenž byl předtím ostřelován raketami vypálenými z území, které Hamas ovládá? Není snad povinností Hamasu tyto bojůvky a gangy likvidovat, v krajním případě ve spolupráci s izraelsku armádou? To je samozřejmě iluze, protože Hamas je jedním z nich – terorista jako terorista. Rozlišovat mezi nimi je pro vnějšího pozorovatele stejně nesmyslné jako hledat rozdíl mezi veliteli koncentračních táborů Osvětim a Majdanek.

navrhuje contradictio in adjecto: „Hamas musí co nejdříve najít vrahy a potrestat je podle práva“. Hamas a podle práva? Jakého práva? A jaké morální právo má Hamas soudit někoho podle práva, když se sám dopouští porušování práva? Už pět let drží jako rukojmí uneseného izraelského vojáka Gilada Šalita. Tedy kromě dalších teroristických zločinů.

 

jako správně uvažující ultralevicová aktivistka nezapomíná varovat, že „propagandisticky se točit na Arrigoniho vraždě – nejspíš kvůli tomu, aby klesla podpora západní veřejnosti vůči palestinské věci – je pokrytecké“. On totiž Vittorio „není rozhodně sám, kdo byl v Palestině zavražděn“, dodává Tereza s odkazem na jinou aktivistku ISM, Američanku Rachel Corrie, která v roce 2003 tak vehementně protestovala proti Izraeli, až ztratila pud sebezáchovy, vstoupila v Gaze do cesty obřímu izraelskému vojenskému buldozeru (Caterpillar D9R) a díky nešťastné náhodě byla smrtelně zraněna. Jak patrno, ISM nepotřebuje, aby jim mučedníky vyráběli Palestinci. Vyrábějí si je sami. Fanatické zaslepenosti na to mají dost.

 

Kdybychom měli oplatit stejnou mincí, museli bychom říci: je pokrytecké točit se propagandisticky na smrti Rachel Corrie, když v Izraeli umírají rukami palestinských vrahů nevinní lidé včetně nemluvňat.

 

A nejen to.

 

Doslova skandální a šokující je divadlo, které v těchto dnech předvedli ultralevicoví izraelští aktivisté. V okolí osady Itamar, kde Arabové letos 11. března povraždili většinu členů židovské rodiny Fogelových (otce, matku a jejich tři děti včetně několikaměsíčního kojence) probíhá intenzivní vyšetřování tohoto ohavného zločinu. Mezi podezřelými - zatím jen podezřelými - byla také rodina Mohameda Awada ze sousední arabské vesnice Awarta. Izraelské síly je zatkly – hlavu rodiny a jeho syny Maždího (20), Amžada (19) a Hakima (17).

 

Izraelští levicoví aktivisté ze tří „mírových“ hnutí neváhali a dům zatčených navštívili. Na místě uvěřili tomu, čemu věřit chtěli: že všichni zatčení jsou nevinní a Izrael se k nim chová špatně bez důvodu. Jeden z aktivistů, Jaakov Manur, se pak nechal v tisku slyšet, že ze strany armády šlo o „pogrom“ a „brutální odvetu“, která měla jediný cíl: „zasít strach do srdcí (arabských) obyvatel“.

 

Jako už mnohokrát v minulosti, stali se i tentokrát užitečnými idioty. A jako mnohokrát v minulosti, i tentokrát se vyjádřením podpory ve prospěch zla dokonale zkompromitovali. Zakrátko se Amžad a Hakim Awadovi k vraždě přiznali. Vyšetřovatelům sdělili, že rodina jim pomohla zamést stopy, když spálila jejich krví potřísněné oblečení.

 

Další levicová bublina splaskla. Slovy poslankyně Knesetu za stranu Likud Cipi Hotovelyové: Ti, kdo projevili solidaritu s rodinou Awadových, klesli na samotné morální dno.

 

Jak že to bylo řečeno v jednom českém filmu? Čím vyšší cíle, tím nižší poloha.

 

Lubomír Stejskal

ZuzkaA Lidové noviny mají na BB blogera21:3522.4.2011 21:35:26
Tomáš JurčíkPane Stejskale,23:5218.4.2011 23:52:33

Počet příspěvků: 2, poslední 22.4.2011 21:35:26 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.