Dva pohledy. A tři velikonoční otázky

pátek 22. duben 2011 21:22

• U nás doma se říkávalo, že Velikonoce jsou důležitější než Vánoce. U vědomí toho, že bez jednoho nebylo by druhého.

Obojí jsme prožívali niterně. Velký pátek s pietou, velikonoční neděli s vědomím, že teprve v jejím poselství zmrtvýchvstání dostává linie Betlém - Chrám – Golgota svůj smysl. Leč ani prázdným hrobem ta dávná zvěst nekončí. Vrcholem není odvalený kámen, ani nanebevstoupení. Vrcholem je děj, který si připomínáme o svátcích svatodušních ...

 

Tak jsem byl rodiči vyučován. A tento vklad si jako pečeť nesu ve svém srdci dodnes.

 

---

Chlév i chrám

z chrámu kříž

matko až uzříš

v duši zvon rozechví

z ráje známý tón

meč ukrývá v slovech svých

moudrý Simeon

---

 

 

Z ráje známý tón … Ano, příběh, jehož jsou Velikonoce organickou součástí, nezačíná v Betlémě. Ani v Nazaretu proslulým pozdravem Ave, Maria. Ani u staroizraelských proroků. Jeho počátek musíme hledat daleko na úsvitu dějin stvoření. V ráji, v zahradě Eden.

 

V třetí kapitole biblické knihy Genesis čteme: „ … nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.“ Slova Stvořitelova adresovaná hadu došla svého naplnění o prvním křesťanském Velkém pátku.

 

Ve stejném, pro lidstvo přelomovém Stvořitelově rohodnutí, se dále uvádí, že (Stvořitel) „vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života“.

 

---

Skály tam praskaly

a zem se zatřásla

hroby když vydaly

životu svá těla

tma skryla slunci tvář

hle – dokonáno je

nestřeží mečů zář

bránu ráje

---

 

Návrat do ráje, ke stromu života, v duchovnim smyslu – i tak můžeme rozumět poselství Velkého pátku.

 

Jsou ale i jiné Velikonoce, také s dávnou tradici a s neméně významným přesahem do současnosti. Pesach, velikonoce židovské.

 

Také ony mají svoji linii. Od osvobození z egyptského otroctví vede cesta, složitá, bolestná, ale vítězná, k ustavení starověkého židovského státu – nezávislé monarchie s Jeruzalémem jako sídlem panovníka; městem, kde byl vybudován chrám, centrální svatyně, modlitebna i obětní místo židovského náboženství. Ptáme-li se, kde se nachází prameny přirozeného a historického práva Židů na Zemi izraelskou a Jeruzalém jako její hlavní město, pak jeden z těchto pramenů se nachází zde. V oné noci, kdy faraon apeloval na vůdce izraelského národa: „Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého.“

 

Odchodem z Egypta začala pouť, pouť zeměmi světa i lidskými dějinami, která vyvrcholila 14. května 1948 vyhlášením Státu Izrael. Lemována je historickými milníky symbolizujícími slávu i úděsné tragédie.

 

Mezi první židovskou Velkou nocí a dneškem nacházíme věhlas Davidova a Šalomounova království, dvojí zajetí, odvahu Makabejských, nezávislou hasmonejskou monarchii, zboření druhého chrámu, Bar Kochbovo povstání, staletí v diaspoře, ghetta, pogromy, peklo holocaustu, hvězdu naděje v podobě sionistického hnutí, obrození hebrejského jazyka - a ustavení moderní židovské demokracie.

 

Cesta ke zrodu Izraele nové éry začala tam, kam zaletí vzpomínky každého Žida, každé židovské rodiny slavící svátek Pesach. Do starověkého Egypta.

 

Souvislost s dávnými kořeny nás opravňuje se ptát: Kde v té době byli Arabové? Kde islám? A kde dnešní Palestinci?

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00