Argumentační perly příznivkyně hnutí Hamás

pondělí 2. květen 2011 07:36

• Tady nejde o vyjádření názoru, nýbrž o vědomé, ba účelové přehlížení faktů. Je totiž obtížně představitelné, že by je vedoucí redaktorka zahraniční rubriky Literárních novin neznala. Tereza Spencerová je pouze účelově, na ženu až cynicky bagatelizuje.

Ve svém článku z 29. 4. 2011, který vyšel pod názvem „Izrael Abbásovi: Buď budeš s námi, nebo s Palestinci (plus něco navíc)“, doslova píše:

 

„ … občasné ostřelování izraelského (donedávna však ještě palestinského) území podomácku vyráběnými ´raketami´ mají na triku islamistické skupiny, které Hamasovci ne a ne zvládnout … .“

 

JÁ NIC, JÁ MUZIKANT

Shodou okolností jsem v těchto dnech dočetl životopis Jásira Arafata od jeho sympatizanta, novináře Amnona Kapeliouka. Setkal jsem se v něm s podobnou argumentací, jež nepostrádá prvky pikantérie. Když byl po teroristických útocích Palestinců Izrael kritizován za to, že volá Arafata k odpovědnosti, ozývala se jedna a táž námitka: To ne Arafat, ten za nic nemůže To Hamás, to Islámský džihád, to Lidová fronta za osvobození Palestiny, to Demokratická fronta za osvobození Palestiny. To oni jsou aktéři bombových útoků.

 

Tereza Spencerová se hlásí k  téže myšlenkové linii: To ne Hamas, to islamistické skupiny. Hamas za nic nemůže.

 

Obludnější pokrytectví si sotva lze představit.

 

Jistěže za všemi vražednými útoky Palestinců nestál pouze Arafatův Fatah. Jistěže za všem raketovými ataky namířenými z Gazy proti izraelskému území nestojí pouze Hamás. Jde přece o něco jiného. Arafat vládl PA, stejně jako Hamás vládne Gaze. Přirozenou povinností vládců v civilizovaných zemích včetně samosprávných teritorií je proti teroristickým skupinám operujícím z území pod jejich kontrolou bojovat, vykazovat maximum úsilí ve snaze je eliminovat. Nikoli je tolerovat, ba co víc, sympatizovat s nimi a v neposlední řadě chovat se tak, jako ony. (Vzpomeňme, jak dlouho trvalo PA v čele s Arafatem, než vypátrala a odsoudila vrahy ministra turistiky v Šaronově kabinetu Rechavama Zeeviho.)

 

Leč kapři sami sobě rybník nevypustí a počíná-li si Hamás jako teroristická organizace, sotva od ní můžeme čekat, že se pokusí „zvládnout“ konkurenční teroristické buňky. Ledaže by se snažil je potřít v rámci konkurenčního boje (pak bychom se nestačili divit). Případně proto, aby zaujal jejich pozici ve snaze terorem co nejvíce poškodit židovský stát a jeho obyvatele.

 

Protiizraelský teror kvetl za Arafatova předsednictví, neboť, málo platné, zahradníkem se nestal nikdo jiný než vychytralý kozel. A teror kvete o to víc za vlády Hamásu spravujícího Gazu, neboť od teroristické organizace, jež se teroru nezřekla ani formálně (jako svého času PLO), nic jiného očekávat nelze.

 

DVOJNÁSOB NECHUTNÝ CYNISMUS

Tereza píše, že teroristé ostřelují izraelské území podomácku vyráběnými raketami, přičemž termín rakety dává do uvozovek. Neodpustí si přitom impertinentní vsuvku, že izraelské území bylo donedávna územím palestinským. Nuže, na hrubý pytel hrubá záplata: širší české pohraniční území, takřečené Sudety, bylo nedávno také součástí Třetí říše …

 

Nevím, do jaké míry je autorka článku obeznámena s vojenskými reáliemi, ale někdo z kolegů v listu by ji měl poučit, jak se věci mají. Třeba o tom, že Palestinci útočí přes linii příměří na izraelské cíle nejen podomácku vyrobenými „raketami“ (i takové, milá Terezo, dokáží účinně zabíjet), ale také klasickou vojenskou výzbrojí: minometnými granáty, raketami Grad, protitankovými řízenými střelami Kornet (práva ta způsobila smrt šestnáctiletého Daniela Vidlice, jak uvádím níže).

 

Psát v souvislosti s vražednými útoky teroristů proti civilistům sousedního státu o podomácku vyrobených „raketách“ ve snaze navodit dojem, že jde div ne o neškodné atrapy, je hrubou urážkou všech obětí těchto útoků. (Já vím, nejsou to Palestinci.) Uvažuje-li v tomto duchu žena, je to cynismus dvojnásob nechutný.

 

JAK ČASTO JE OBČAS?

Vrcholem argumentační nestoudnosti je ovšem tvrzení o občasném ostřelování izraelského teritoria. Tereza buď píše o dění na jiné planetě, nebo vědomě lže.

 

Útoky Palestinců směřující za poslední léta z Gazy do Izraele se nepočítají na desítky či stovky, ale na tisíce. Podle izraelské bezpečnostní agentury ISA, která tuto záležitost podrobně monitoruje, bylo území židovského státu v dosahu střel teroristů operujících v Gaze terčem jejich útoků v prosinci 2010 třicetkrát, přičemž došlo k vypálení 15 raket a 38 minometných granátů. O měsíc později se četnost útoků mírně snížila: při 25 teroristických akcích dopadlo na Izrael 17 raket a 26 minometných granátů.

 

O tom, jak vypadla situace v dubnu 2011, který patří k příznivějším měsícům, si můžeme udělat představu z následujícího přehledu.

 

Pátého dubna

Na Izrael vystřelena raketa Kassám. Pro Terezu a spol.: Odborníci uvádějí, že všechny typy raket Kassám (I až IV – s doletem až 10 km) pocházejí ze zbrojních dílen Hamásu. Je tedy lež, že organizace, jež je v Gaze u moci, se na útocích nepodílí.

 

Tato střela dopadla na území Regionální rady Eškol.

 

Sedmého dubna

Útok tohoto dne je znám asi nejvíce. Protitankovou řízenou střelou Kornet byl zasažen školní autobus jedoucí na území Regionální rady Šaar Hanegev. Obětí se stal šestnáctiletý student Daniel Viflic.

 

V průběhu dalších hodin po tomto útoku byl Izrael zasypán více než 40 střelami. Z nich jednu, konkrétně raketu Grad mířící na Aškelon, poprvé úspěšně zachytil izraelský mobilní systém protivzdušné obrany známý jako Iron Dome.

 

Osmého dubna

Vystřeleno šest raket a vypáleno 24 minometných granátů. Palestinské organizace se předhánějí v tom, kdo za útoky nese odpovědnost: hlásí se k nim Hamás (Terezo) i Fatah, Islámský džihád, Výbory lidového odporu, obě fronty pro osvobození Palestiny, Lidová i Demokratická, a Brigády Abú al Kumsana.

 

Devátého dubna

Vypáleno 65 střel včetně 15 raket Grad. Některé zachytil Iron Dome aktivovaný u Beerševy a Aškelonu.

 

Desátého dubna

Vypuštěny dvě desítky raket a minometných granátů.

 

Patnáctého dubna

Na Ašdod vystřeleny dvě rakety Grad. Jedna explodovala v obytné čtvrti, druhá dopadla mimo město.

 

Osmnáctého dubna

Na počátku týdenních oslav svátku Pesach vystřelili Palestinci raketu Kassám. Explodovala poblíž kibucu ležícího na území Regionální rady Šaar Hanegev.

 

Zdá-li se to někomu málo, mohu přidat dalších několik čísel.

 

Bilance uplynulých pěti let hovoří o tom, že v loňském roce bylo na Izrael vystřeleno 150 raket a vypáleno 215 minometných granátů (MG).

 

V roce 2009 to bylo 569 raket a 289 MG.

 

V roce 2008 2 tisíce 48 raket a 1668 MG.

 

V roce 2007 tisíc dvě stě sedmdesát šest raket a 1531 MG.

 

V roce 2006 pak 1722 raket a „pouze“ padesát pět MG.

 

Co soudit o člověku, který tváří v tvář těmto číslům, jež jsou snadno dostupná na internetu, dokáže napsat, že Izrael je vystaven „občasnému ostřelování“? A kolik střel vyslaných teroristy denně, týdně, za rok by muselo na území židovského státu explodovat, aby jeho nepřátelé uznali, že se jedná o ostřelování masivní?

 

Lubomír Stejskal

POSPIŠILNÁZOR16:4110.7.2014 16:41:02
xxlokupace14:0416.5.2011 14:04:44
Vladislav RajchertMůj dík Tereze Spencerové09:1216.5.2011 9:12:38
Hana LukešováDěkuji20:325.5.2011 20:32:02
la.mi(Michaela)Antizidovsti svazaci jako je pani Spencerova si16:522.5.2011 16:52:53
Pavel MarešSpencerová si nevidí ani na špičku nosu08:452.5.2011 8:45:32

Počet příspěvků: 6, poslední 10.7.2014 16:41:02 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.