Banální příběh. Ale výsledek potěšil. (Plus blogový přílepek)

čtvrtek 12. květen 2011 16:02

• Plán dne byl jasný. C&A, pak Van Graaf, občerstvení v KFC – vše na Václavském náměstí, potom návrat domů a odpoledne IKEA na Černém mostě.

Do C&A jsme zamířili proto, abychom koupili vnučce pár svršků k narozeninám. Vybrala si, obchodní mise byla úspěšná. V nákupním centru Van Graaf o něco blíže Můstku měli příbuzní nějaké výměnné řízení (každý z nás občas koupí nějaký dárek „na blind“, aby pak zjistil, že dotyčný zhubl – náš případ –, nebo se naopak spravil). Ani já jsem nepřišel zkrátka. Asi před měsícem jsem si tam pořídil vestu a tentokrát mě žena obdarovala trikem stejné značky.

 

Spokojeni s výsledkem odešli jsme do KFC. Pojedli kuřecí křidélka, já jsem si pochutnal na jejich bramborové kaši, a vydali se směrem k vozu. Za pár minut jsme byli doma, rozuměj u příbuzných ve Vršovicích, a připravovali se k odjezdu na Černý most. (Čekali jsme ještě na jednu členku výpravy, která byla mezitím „na nehtech“.)

 

Pohodu narušila moje otázka, kde je igelitka s dárkem pro vnučku.

 

Následovalo horečné, leč bezvýsledné hledání. Po chvíli jsme se začali smiřovat se ztrátou. To bylo provázeno intenzivním přemýšlením - a jemným obviňováním, kdo že měl tašku naposledy. Nenašli jsme ji doma, nenašli jsme ji v autě. Kde ji kdo mohl nechat?

 

Těch igelitek bylo samozřejmě víc. Stavěli jsme se ještě v knikupectví Luxor pro nějakou publikaci.Variant, jak to všechno mohlo proběhnout se nabízela celá řada.

 

Zklamání, smutek, deziluze. Dárek za … ani nebudu říkat kolik, je fuč. Můžeme začít znovu.

 

Byli jsme si jisti, že z C&A jsme nákup odnesli. Taktéž z Luxoru. Začít tedy musíme ve Van Graafu. Žena objevila  na účtence číslo a zavolala tam. Že by se taška s oděvy našla, tomu jsme příliš nevěřili. Někdo si holt díky naší hlouposti pomohl …

 

To myslíte tu igelitku z C&A? Ano, je tady. Můžete si pro ni přijít k pokladnám v přízemí,“ zněl spásný hlas na druhém konci telefonu.

 

Vždyť říkám: banální příběh. Ale výsledek potěšil.

 

Blogový přílepek

Mohou si legislativní přílepky dovolit čeští zákonodárci? Zbytečná otázka. Mohou si blogové přílepky dovolit čeští blogeři?

 

Ve společnosti rovných bezpochyby ano.

 

Psal jsem na těchto stránkách o pražské televizi Metropol. Že vysílá z Francouzské a že je televizí ve výloze.

 

Napadlo mě, že bych se v té televizi mohl objevit taky. Ne samozřejmě ve vysílání, ale jako kulisa na chodníku.

 

Uvažoval jsem takto: Procházeli jsme se ženou po Francouzské směrem do Vršovic v pátek 6. května po půl jedenácté dopoledne.

V té době vysílala TV Metropol pořad Supermáma? – a co je důležité, stanice své relace archivuje. Stačilo tedy najít ten správný a zkusit štestí: jestli čirou náhodou kamera nezabírala chodník, po němž jsme šli. Zabírala. Při zpětném měření jsem zjistil, že jsme byli "za výlohou" pět sekund.

 

Vše ostatní už je na obrázku.

 

LN-BB-vtv.jpg

... zleva: moderátorka Monika Valentová, host ve studiu, květinářka Michaela Lorková, na chodníku ve slunečních brýlích autor blogu 


Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00