Proč hrají Izraelky z Asie na mistrovství Evropy

neděle 19. červen 2011 14:52

•  "Ať táhne zločinecký stát Izrael na mistrovství Asie. Izrael do Evropy nepatří.“

Takové a podobné názory můžeme číst na serveru Sport.cz pod článkem referujícím o zápase ČR – Izrael na právě probíhajícím mistrovství Evropy basketbalistek.

 

Ano, Izrael geograficky do Evropy skutečně nepatří, leží v Asii. Proč tedy hraje evropské turnaje, a to nejen basketbalové, ale také fotbalové a mnohé jiné? Důvodem není to, že by se Izraelci mezi evropské země „cpali“.

 

Důvodem je nenávist, kterou muslimské země asijského kontinentu vůči Izraeli chovají. Většina z nich židovský stát neuznává a s jeho reprezentací či klubovými týmy na společném turnaji hrát odmítá.

 

Pro všechny české mudrlanty a rozumbrady, kteří by tak rádi posílali Izraelce ke všem čertům (rozuměj na asijské šampionáty), zde mám jeden fotbalový příběh, po jehož přečtení snad pochopí, jak se věci mají. A jak hloupá jsou jejich internetová diskusní vyjádření.

 

Letos koncem ledna rozhodl výkonný výbor organizace UEFA, že fotbalové mistrovství Evropy 2013 se bude konat v Izraeli. Vzápětí po tomto oznámení se na českém internetu objevila v diskusích obdobná námitka jako po basketbalovém zápase ČR – Izrael v Bydhošti. Proč se evropský šampionát koná v Asii.



Odpověď je zřejmá.

 

Od poloviny 50. let minulého století – v souladu se skutečností, že Izrael leží v Asii, a tudíž v souladu se zdravým rozumem – působila reprezentace židovského státu v rámci Asijské fotbalové konfederace (AFC). Izraelci se dokonce  jednou stali mistry Asie a dvakrát vicemistry; to vše v šedesátých letech.

 

Následovala neblahá sedmá dekáda, v jejíž první polovině vystupňovaná nenávíst arabských a  muslimských států vůči Izraeli vyústila v jeho vyloučení z AFC. Reprezentace arabských a muslimských zemí odmítaly proti Izraelcům hrát – a fotbalový svět tento „sportovní holocaust“ akceptoval.

 

Následovalo období, v němž Izraelci nepůsobili v žádné kontinentální fotbalové organizaci a v rámci celosvětové asociace FIFA hráli kvalifikaci na světové šampionáty střídavě  s týmy z organizací UEFA (Evropa), OFC (Oceánie) nebo CONMEBOL (Jižní Amerika).

 

Teprve od první poloviny 90. let je Izraelská fotbalová asociace řádným členem UEFA. Tedy i s právem pořádat šampionáty organizované touto organizací.

 

Prvním šampionátem tohoto druhu, tedy pořádané asijským členem UEFA, je ME 2013 hráčů do 21 let, které, ač jde o soutěž evropskou, bude se konat v Asii.

 

V souvislosti s touto skutečnosti je na místě se ptát, proč Izrael nemůže být členem AFC. Nikoli, proč  se mistrovství Evropy „jednadvacítek“ bude v roce 2013 konat v Asii – to už je pouhý důsledek iracionálního přístupu Arabů (muslimů) k židovskému státu.

 

Jedna iracionalita zplodila druhou: nemůže-li být Izrael jako asijský stát členem asijského fotbalového společenství, pak se musíme smířit s tím, že ten či onen evropský šampionát se bude čas od času konat  na asijském světadílu.

 

Z výše uvedeného je zřejmé, kdo je viníkem tohoto stavu. Je snad zbytečné dodávat, že nikoli Izrael.

 

Něco podobného se týká basketbalu. Členem FIBA Asia je řada muslimských režimů, které neváhají upřednostnit svoji antiizraelskou politiku před sportovními zájmy (také svých sportovců) a v případě členství Izraele v asijské basketbalové federaci by postavili celou věc do roviny buď my, nebo sionistická entita (jak Izrael s oblibou nazývají).

 

Izrael nemá problém měřit síly s muslimskými sportovci na asijských, mezinárodních či olympijských kolbištích. Jsou to některé muslimské země, které s tím mají problém a nejednou raději prohrají kontumačně, než by povolily svým reprezentantům duel „se sionisty“.

 

 

Vraťme se teď do Polska a zastavme se u jediné výlučně asijské reprezentace na evropském šampionátu basketbalistek (Turecko vnímejmež jako zemi částečně evropskou). Izraelky zaujaly především problémem své hráčky na pozici point guard Naamy Šafirové. Ortodoxní judaistky z nábožensky orientované vesnice Hošaja u Nazaretu. Jak víme z médií, šlo o odhalená ramena, což Naamě její vyznání zapovídá. Zatímco v Americe, kde hraje za tým Univeristy of Toledo (Ohio), vyřešili toto dilema tím, že hráčce umožnili nosit pod tílkem tričko, činovníci FIBA Europe usoudili (podle mého názoru v principu správně), že všechny hráčky všem týmů musí mít stejný sportovní úbor. Tedy v případě izraelské věřící hráčky bez trička pod tílkem.

 

Naama nechtěla a nemohla ustoupit a vše nasvědčovalo tomu, že kvůli nesmiřitelnému postoji obou stran bude z šampionátu vyloučena. Izraelská hráčka nebyla bez zastání: kromě vedení reprezentace jmenujme Abeho Foxmana z americké Ligy proti hanobení. Ten napsal činovníkům FIBA do Ženevy dopis, v němž označil postoj vůči Šafirové za diskriminační a necitlivý.

 

Jak ale víme, nakonec se kompromis našel. Izraelská výprava ji oblékla do kompresního oděvu s elastickými rukávy, technická komise řekla ano – a bylo po problému.

 

Podíváme-li se na záběr Naamy z utkání s Českou republikou (obr. 1), přesněji na záběr její reprezentační výstroje, nejspíš nás napadne – mnoho povyku pro nic. A přidáme-li snímek z jednoho jejího univerzitního zápasu (obr. 2), kde má pod tálkem tričko, musíme se ptát: jaký je mezi oběma dresy rozdíl a o co tady vlastně jde?

*

LN-BB-Nash2.jpg

... obr. 1

*

LN-BB-Nash3.jpg

... obr. 2

*

 

Izraelský realizační tým řešil ale kromě úboru pro Naamu ještě něco jiného. Že děvčata na evropských šampionátech už dvacet let nevyhrála. Shodou okolností naposledy před dvaceti lety s ČSFR, a to ještě o jediný bod: 91:90.

 

V této souvislosti se podívejme na poslední tři evropská klání, jichž se Izraelky zúčastnily. V roce 20096 v Lotyšku měly v základní skupině za soupeřky, stejně jako letos, hráčky Běloruska. Tehdy prohrály 76:81.

 

Na předchozích dvou šampionátech, v Itálii 2007 a Řecku 2003, byly jejich soupeřkami také hráčky České republiky. V obou případech zvítězily Češky rozdílem třídy. 75:43 a 104:67. Při srovnání všech tří duelů dojdeme k závěru, že izraelský tým se rok od roku zlepšuje. Zatímco v Řecku prohrál rozdílem 37 bodů, v Itálii třiceti dvou a letos „pouze“ šestnácti bodů.

 

Jako by se potvrzovala slova kapitánky izraelského výběru Liron Cohenové, která přinesl páteční (17. 6. 2011) server Jpost.com. „Stále ještě nejsme tak dobré jako nejlepší evropské týmy, ale rok od roku se zlepšujeme a víme, co pro úspěch musíme udělat.“

 

Ambicí izraelského týmu v Polsku je neprohrát všechny zápasy. Jinými slovy postoupit ze skupiny. Zda se tohoto cíle podařilo dosáhnout, budeme vědět v pondělí 20. 6. po zápase Izraele s Británií.

Lubomír Stejskal

Počet příspěvků: 2, poslední 2.8.2011 13:02:52 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.