W & K: Královská cesta na webu

sobota 2. červenec 2011 14:08

• Zatímco Karlovy Vary žily 1. července zahájením filmového festivalu, právní svět převratem v kauze bývalého šéfa MMF a fanoušci hokeje přestupem Jaromíra Jágra do Philadelphie, Kanada prožívala naplno svůj státní svátek – Canada Day, Den Kanady.

Letos je o to slavnostnější, že jej svou přítomností poctil pár, jehož svatbu jsme mnozí sledovali nedávno na obrazovce. Se zájmem a se vzpomínkou na Lady Di.

 

Princ William a vévodkyně z Cambridge tak rozptýlili spekulace o tom, kam se po svatbě vydají na první zahraniční cestu. Volba padla na zemi, jejíž hlavou je princova babička. Zemi, kde javorový list není jen částí stromu, ale státním symbolem.

 

V Kanadě si toho náležitě považují. Tedy až na výjimky tvořené občany, kteří soudí, jak jsme si mohli přečíst na transparentech, že „Democracy is not Monarchy“. (Demokracie není monarchie.) Naštěstí sám život usvědčuje takto smýšlející lidi z omylu. Kanadská demokracie, přesto, že je součástí monarchistického režimu, funguje stejně dobře jako v sousedních, republikánských Spojených státech. A to, co funguje, netřeba měnit (říkáme my, konzervativci). Představa, že by se Kanada měla stát republikou je absurdní – a hlavně: takováto radikální změna státního zřízení by byla naprosto zbytečna (stejně jako oddělení Quebecu od anglofonní části federace, domnívám se).

 

Zanechme ale planých úvah, neboť Kanadě ani jedno, ani druhé nehrozí, a zastavme se u návštěvy mladého královského páru v zemi, která má po čase opět většinovou a tedy stabilní (konzervativní) vládu. V čele se Stephenem Harperem.

 

Od loňského října je generálním guvernérem, zastupující v Kanadě Williamovu babičku, královnu Alžbětu II., bývalý rektor University of Waterloo (v Ontariu, nikoli v Belgii) David L. Johnston. Typický kanadský gentleman, který dvacátého osmého června oslavil sedmdesátku.

 

Zde jedna osobní vzpomínka: Kolem této university jsme občas jezdili s našimi kanadskými hostiteli pro dceru mého bratrance, abychom ji vyzvedli ze školy. Strýc Dennis neopomněl dodat: „Zde hledá Bill Gates počítačové mozky a přetahuje je do Ameriky.“ V nadsázce dodávám: Schopní studenti do Microsoftu, president univerzity do Rideau Hall (ottawské sídlo kanadského generálního guvernéra).

 

Zatímco hlavními hostiteli mé ženy a mojí maličkosti při návštěvě Kanady byl zmíněný strýc Dennis a teta Georgina, v případě věvody a vévodkyně z Cambridge to jsou pánové Johnston a Harper. Williams a Kate přiletěli do země 30. června a následujícího dne se zúčastnili oslav kanadského státního svátku. Večer jsem pak našel v gmailu dopis odeslaný z webu kanadského premiéra obsahující prohlášení u příležitosti Dne Kanady. A co se u takové příležitosti pronáší?

 

Vyjímám (ve volném překladu) ze slov Stephena Harpera:

 

Jak velký den! Jak velký zástup! Loni jsme měli velkou účast, myslím ale, že toto množství je dosud největší. (Aby také ne, když mezi hosty byli William a Kate.)

 

Dnes je naše konfederace, naše země, 144 let stará. Ale poté, co jsem ji nedávno procestoval, myslím, že je mnohem přesnější říkat: Kanada je 144 let mladá.

 

Podívám-li se na to nezměrné, radostné moře rudé a bílé (barvy kanadské vlajky), vidím zemi překypující sebevědomím: silnou, sjednocenou, pokojnou a prosperující.

 

Vidím Kanadu hrdou na svoji historii a ukotvenou ve své přítomnosti. Kanadu na vzestupu. Kanadu optimistickou.

 

Kanadu, která se nesmíří s žádnými limity, hranicemi ani stropy při vytváření své skvělé budoucnosti. Takový je můj pohled.

 

Dámy a pánové, není divu že se nazýváme nejlepší zemí na světě.

 

Dámy a pánové, nacházíme cosi zvláštního na naší zemi: není to jen její nevšední historie, ale také její nezlomný duch.

 

Tento duch nás vyvádí z globální krize do nejlepší pozice ve světě. Je to duch kanadský ozbrojených sil v Afghánistánu, Libyi, jinde ve světě; muži a ženy působící v těchto jenotkách jsou inspirací pro nás, ostatní Kanaďany.

 

A dnes, dámy a pánové, jsme obzvlášť obdařeni. Máme tu dva výjimečné hosty, kteří se připojili k oslavě našeho svátku. Nejslavnější novomanžele na světě.

 

Mladý manželský pár, který je symbolem neporušitelného spojení s naší minulostí a zdrojem optimismu pro budoucnost.

 

V závěru premiér připomněl, že britská královská návštěva se vydává na velké turné po Zemi javorů. Se zastávkami v Montrealu, Quebecu a dále ve městech Charlottetown, Summerside, Yelowknife a Calgary. Což mimo provincie Ontario obnáší návštěvu Quebecu, ostrova prince Edwarda, Severozápadních teritorií a Alberty. Stovky a stovky mil po druhé největší země světa.

 

Stephen Harper připojil na adresu královského páru gratulaci a přání Bon Voyague – Šťastnou cestu.

 

A dodal. Jménem rodiny, ženy Laureen, dětí Bena a Ráchel, a jménem kanadské vlády: Happy Canada Day.

 

 

Na internetu má své stránky takříkajíc kde kdo a kde co. Bylo by s podivem, kdyby web neměla událost tak mediálně atraktivní, jakou je cesta Williama a Kate po Kanadě. Samozřejmě se spoustou fotografií.

 

Tip pro zájemce: stačí kliknout SEM

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00