Festival, Kate, Charlene, Reagan, Gorby - a zima jako v ...

neděle 3. červenec 2011 09:58

• Ondřej Štindl na Lidovkách.cz ve svém prvním karlovarském festivalovém reportu napsal: Meteorologické podmínky proměnlivé, kvalita lázeňských oplatek stabilně dobrá. S tím druhým lze souhlasit. Pokud jde ale o počasí, byl autor příliš shovívavý.

Je to totiž hnus. Přes den teplota kolem patnácti stupňů, déšť na spadnutí, studený vítr. Sychravo, nevlídno. Tohle že má být červenec a léto? Spíše září a podzim!

 

Dnes jsem šel spát ve dvě v noci. Byla zima jak v morně, ale nepršelo. I tak si ale říkám: Chudáci návštěvníci obnoveného letního kina. Tolik úsilí to celé stálo, sám Jiří Bartoška si zmrtvýchvstání „bijáku“ na tiskové konferenci pochvaloval – a z povětrnostního hlediska takové nadělení.

 

Vstávám v půl sedmé, cestou do koupelny letmý pohled z okna. Nejsem Josef Kemr ve filmu Na samotě u lesa. Vyjádřím se proto slušněji: Leje a leje a leje. Na teploměru jedenáct, šedivé nebe kam člověk zahlédne. Podvědomě čekám, jestli nezačne sněžit.

 

Vtírá se slogan klasika. Tento způsob léta …

 

KATE, NEBO CHARLENE?

Psát o festivalu ale nebudu. Na internetu, v novinách i jinde je toho víc než dost. Koneckonců nejen festivalem živ je člověk.

 

Máme tu třeba monackou knížecí svatku. Albert & Charlene. S tím hned jeden problém. Tedy my, přílušníci méně pohledného pokolení. Není to tak dávno, co jsme obdivovali půvabnou Catherine Middletonovou při její svatbě s princem Williamem. Dnes plní znovu stránky novin zejména anglosaského tisku, neboť je s manželem na Královském turné po Kanadě.

 

Dilema zní: Bruneta Kate z jihu Británie, nebo blondýna Charlene z jihu Afriky? Záměrně používám male „j“, neboť Charlene rozená Wittstocková, někdejší jihoafrická plavecká reprezentantka, pochází z Rhodesie. Narodila se tam ještě předtím (*1978), než se z tého prosperující země stalo upadající Zimbabwe. Do JAR se s rodiči přestěhovala později, když jí bylo dvanáct.

 

Byl to zvláštní pocit sledovat pohled na monacké ulice a celé to malé, ale sympatické knížectví, které známe spíše ze závodů F1. Tentokrát se po jeho asfaltu zvolna nesl jiný vůz – luxusní otevřená limuzína Lexus LS 600h L, v níž seděla novomanželka, jež bude bezpochyby ozdobou této minimonarchie. Jak napsala v titulku televize Euronews: SMALL COUNTRY – BIG IMAGE.

 

Mám z mládí vrytý do paměti nezapomenutelný pozitivní otisk týkající se Monackého knížectví. Když jsem se v první polovině 70. let začal zajímat o rozhlasové stanice vysílající ze zahraničí česky a slovensky, záhy jsem na narazil na Trans World Radio sídlící v Monte Carlu. Dal jsem o sobě vědět – a jaké bylo mé překvapení po obdržení odpovědi. Napsala ji sekretářka redakce Lenka K., která před emigrací žila ve stejném městě, v němž tehdy bydlela i naše rodina. Takovéto příjemné „náhody“ si člověk zapamatuje na celý život.

 

Ale abychom neutekli z původní otázky. Kate, nebo Charlene? Sám za sebe říkám: jsem  na rozpacích.

 

REAGAN, NEBO GORBY?

V těchto dnech se ale vynořilo jiné dilema. Nejde o ženskou krásu, ale o politiku, dějiny a jejich interpretaci. O věci možná méně atraktivní, nicméně zásadní.

 

V tomto případě otázka zní: Reagan, nebo Gorbačov?

 

Proč se dostala na pořad dne, je nabíledni. Stačilo přejmenovat pár desítek metrů pražské ulice pro někdejším americkém prezidentovi – a hned bylo o čem diskutovat. Objevily se hlasy, že jsme vlezdoprdelkové a že bychom měli mít také ulici Gorbačovovu.

 

Vlezdoprdelkové nejsme, Reaganovi jsme vyjádřili „pouliční“ poctu až příliš skromě. Ale budiž, přejmenovánání ulic obecně je z organizační hlediska věc poměrně komplikovaná, toto je přijatelný kompromis.

 

Pokud jde o Gorbačova: je to přesně ten druh sporu, který vyjadřuje otázka, co bylo dřív, zda slepice nebo vejce.

 

Někdo je přesvědčen (včetně autora příspěvku), že roli „slepice“ (pardon) plní Reagan. To on, jeho politika, donutila Sověty té doby, personifikované Gorbačovem, upravit styl komunistického vládnutí a mírně povolit šrouby totality. Bez důsledného reaganovského tlaku by k tomu Kreml nic nenutilo. Jistě, stav ekonomiky by přiměl rudé mocipány dělat jakési pseudoreformy, ale vedlo by to k pádu impéria?

 

Vzpomeňme, kdo můžeme, jak si počínal SSSR, když šéfoval Bílému domu Carter.

 

Reagan přišel jako správný politik v pravý čas. Ironií osudu ho stihl podobný úděl jako starověkého Mojžíše. Ten poté, co vyvedl izraelský národ z egyptského otroctví a prošel s ním všemi obtížemi sinajského putování, zemřel před branami Zaslíbené země. Mohl ji pouze zdálky spatřit.

 

Ani Reagan už nebyl v úřadu, když začalo růst ovoce jeho úsilí. Vše sledoval, dokud zdraví dovolilo, už jen zpovzdálí, ze svého kalifornského domova. O to víc si zaslouží, abychom jeho vklad k obnovení svobody a demokracie v našem koutě bývalého východního bloku zviditelnili.

 

 

Pojmenování ulice, přesněji části ulice, je to nejmenší, co jsme v této věci mohli udělat.

 

A jak naložit s Gorbačovem, až se naplní dny jeho života? Za sebe říkám: bude-li i po něm v Praze (či kdekoli jinde) pojmenována ulice, budu tuto skutečnost respektovat. Ani on není bez zásluh souvisejících se skončením studené války. I když měl, na rozdíl od Reagana, poněkud jinou představu, než jak to všechno nakonec dopadlo. I proto je absolutním vítězem bývalý americký prezident, nikoli lídr a „nucený likvidátor“ Sovětského svazu.

 

Řekl jsem, že o karlovarském festivalu psát nebudu. Jeden postřeh přičinit ale musím. Nechtěně jsem vyslechl rozhovor dvou mladých, skvěle oblečených a zřejmě neméně dobře finančně zajištěných pánů na téma pražské Reaganovy ulice. Nevyjadřovali se právě lichotivě. Žena, jež zná mé názory, mě jemně upozornila, že teď jsem byl svědkem mínění druhé strany.

 

OK, odpověděl jsem. Problém je ale v tom, že těm pánům mohlo být nanejvýš pětatřicet. Když Reagan přišel do Bílého domu, chodili ještě do školky. Když z vrcholné politiky odcházel, začínalo jim teeangerovské období. Co si z Reaganova prezidentsví mohou asi tak pamatovat? A jakou hodnotu má potom takováto kritika?

 

Neupírám jim právo na názor. Trochu pokory by ale neškodilo. Vždyť za to, že žijí ve svobodné a nikoli totalitní republice vděčí také tomu muži, jehož jméno patří od 1. července do seznamu ulic české metropole. Že o tom nevědí, na samotném historickém faktu nic nemění.

 

Je krátce před desátou dopoledne, déšť na chvíli ustal, chlad nikoli. V Karlových Varech je 13 stupňů, šedivé mraky olizují na severu Krušné hory.

 

Psa by nevyhnal …

Lubomír Stejskal

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.