Katolická církev pohledem čtenáře Bible

sobota 29. prosinec 2007 19:47

Jedině Písmem svatým můžeme poměřovat, zda je ta či ona církev, její učení, řády, zřízení a praxe biblická či nikoliv.
Foto: Autor blogu

•)))    Vím, že spoustu čtenářů proti sobě popudím. Především katolíky. A nejspíš také přesvědčené stoupence ekumenismu. Někteří možná na  můj  blog  Pohledy a postřehy docela zanevřou. Budu pro ně tím, čím jsem pro účastníky internetové diskuse pod mým článkem o Blairově přestupu od anglikánů ke katolíkům zde a zejména na Neviditelném psu: tmářem, blbcem, protestantským Koniášem, volem, totálním neznalcem náboženství, fanatikem, antikřesťanem(tím pro ty, kdo nerozlišují mezi křesťanstvím a katolictvím), judaistou a kdoví kým a čím ještě. Pes(jakýkoli viditelný) by ode mě kůrku nevzal, ten nejubožejší vybírač zbytků z kontejnerů bude mít v očích mnoha internetových surfařů a blogerů větší cenu než já. Přesto nemohu jinak: nemohu neuchopit pomyslnou číši a nenalít do ní čistého vína.

 

Jsem přesvědčen o tom, že každý člověk má právo, ne-li povinnost,  poměřovat učení a praxi jakékoli církve tím, jak o tom či onom aspektu křesťanské víry a církevního uspořádání pojednává Bible. Pouze ona je jediným závazným měřítkem, mustrem, návodem, jediným souborem pravidel, který máme k dispozici. Provedeme-li toto srovnání, můžeme poměrně snadno posoudit, nakolik je či není vyznání, učení, liturgie, zřízení a vůbec každodenní praxe té či oné církve v souladu s tím, co je napsáno v Bibli. A zda to, v čem nalezneme rozpor, je zásadní nebo okrajové.


Jistěže se můžeme ptát, proč bychom to vůbec měli dělat. Vlastně nemuseli: kdyby ovšem mezi vývěsním štítem a tím, jak mnohé církve, nejen katolická, fungují, nebyly tak propastné rozdíly. Omlouvám se za to přirovnání, ale katolická církev, je, poměřováno přísně biblickým pohledem, asi tak křesťanská jako byla za studené války demokratická Německá demokratická republika. Podle názvu ano, ale ve skutečnosti? V NDR sice navenek demokracie formálně existovala, reálně se však jednalo, jak si snad všichni pamatujeme, o tuhý totalitní režim. Označení „demokratická“ v jejím názvu bylo výsměchem skutečnosti, protože východoněmecká varianta demokracie byla karikaturou pravého významu tohoto pojmu. Obávám se, že u katolické církve je tomu podobně.


První, co čtenáře Bible na této církvi překvapí, je existence papežství. Nebiblická instituce založená na mylném(účelovém?) výkladu Písma. Ano, Kristus skutečně řekl Petrovi, že je skála a na té skále že vzdělá svoji církev. To se záhy také stalo. Apoštol Petr byl vůdčí postavou prvotního křesťanského společenství už v Jeruzalémě po seslání Ducha svatého, nikoli až později v Římě. Právě tehdy(v Jeruzalémě) se stal skálou, na které byla budována církev, právě tehdy to, co svázal/rozvázal na zemi, bylo svázáno/rozvázáno na nebi(viz případ Ananiáše a Zafiry). A právě na tuto církev, duchovní organismus, který by nevznikl bez působení Ducha svatého, se vztahuje Kristův výrok, že „brány pekelné ji nepřemohou“. Odůvodňovat uvedeným Ježíšovým vyjádřením papežství, potažmo nadřazenost římského biskupství, je hluboký, tragický omyl. Odtud nevede cesta jinam než ke katolickému mocenskému centru(Vatikán), který má mnohé atributy světského státu, což je opět v přímém rozporu s Kristovým „mé království není z tohoto světa“.


Podobně jako papežství a katolické mocenské centrum, je v rozporu s poselstvím Bible či nemá v Bibli oporu ani mnišství, obřadnictví, křest dětí, přijímání „pod jednou“, uctívání svatých a jejich ostatků, obrazů, mariánský kult, poutě, svěcení vody, křižování se, nauka o očistci, kněžský celibát. Jestliže Bible říká, že biskup má být jedné manželky muž a řádně spravovat svoji rodinu, neboť nedokáže-li to, jak může dobře pečovat o svěřený sbor, je zřejmé, že povinný celibát je nebiblický. Jestliže Bible říká, že kdo uvěří a pokřtí se, spasen bude(v tomto pořadí), pak křest nemluvňat je nebiblický. Jestliže Bible říká, že při tzv. poslední večeři Páně měli učedníci pozřít chléb a víno(přijímání „pod obojí“), pak přijímaní laiků „pod jednou“(pouze chléb, respektive v pokřivené katolické praxi jakási oplatka) je nebiblické. Ústřední postavou křesťanství je ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus. Jaká je ale praxe uvnitř katolické církve? Kdejaký pozůstatek(relikvie) po zemřelém člověku, kterého papež prohlásí za svatého, zhusta zastíní význam Ježíše Krista, což v plné míře platí o zcela nebiblickém uctívání Ježíšovy matky Marie. Pro něco takového NIKDE v Bibli nenajdeme oporu(znalci Písma vědí, že spíše naopak), mariánský kult je tedy ZCELA nebiblický. Navíc – kolik „panen Marií“ v nejrůznějším ztvárnění(obrazy, sochy) katolictví ctí – nepřipomíná to pohanskou modloslužbu? (Na případnou námitku, že i Mistr Jan Hus byl vyznavačem mariánského kultu, odpovídám – prostě se v této záležitosti mýlil.)


Nechci zde připomínat „hříchy středověku“ – křižácké výpravy, upalování jinak smýšlejících, pronásledování nekatolíků, zákaz používání Biblí(!!!), prodej odpustků, mše vysluhované v jazyce, jemuž prostí věřící nerozuměli, nekřesťanský život kléru apod., protože to vše je minulostí a mnohé z toho bylo napraveno či byla vyslovena lítost, kterou nelze než v dobré víře, že byla míněna upřímně, přijmout. (Sám jsem byl před léty v pražském evangelickém kostele U Salvátora svědkem omluvy za minulá příkoří způsobená protestantům, kterou pronesl plzeňský biskup římské církve František Radkovský, a jsem si jist, že jeho slova nepadla na neúrodnou půdu.)


Dobře také vím, a hluboce toho lituji, že mnohé zlo páchala také „druhá strana“, stejně jako to, že i některé protestantské církve mají ve svém učení či praxi nebiblické prvky - křest nemluvňat a svěcení žen a homosexuálů. Právě v záležitosti svěcení žen a homosexuálů zastává katolická církev biblické stanovisko, nicméně navzdory tomu a vzhledem k výše uvedenému jsem přesvědčen o tom, že to nebiblické v jejím učení převažuje a že tudíž si nemůže nárokovat, aby byla považována za reprezentantku(a už vůbec ne jedinou) pravého biblického křesťanství.


Proto vnímám přestup jakéhokoli křesťana z jakékoliv evangelikální, protestantské či jiné tradiční nekatolické církve(anglikáni, pravoslavní) do církve římské za krok zpět. Sice blíž k papeži, ale dál od Krista, prvotní apoštolské církve, dál od biblické Pravdy.


A ve světle tohoto poznání jsem hodnotil počin Tonyho Blaira.

 VÝZVA ZÁVĚREM/Pokud jste přesvědčeni, že se mýlím, dokažte, prosím,  v diskusi pod tímto článkem pomocí odkazů z Bible,  že nedílnou součástí křesťanské Církve má být  papežství, obřadnictví, církevní stát, mnišství, křest nemluvňat,  přijímání pod jednou,  uctívání svatých a jejich relikvií, soch a obrazů, mariánský kult, poutě, svěcení vody, křižování se, nauka o očistci nebo kněžský celibát. Děkuji.

• • •

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00