Glosa: Nepohřbívejme předčasně

sobota 8. říjen 2011 22:41

• „Už jsi o tom slyšel? Starej Vonásek zemřel.“

Pan Vonásek je soused od vedle. Bělovlasý gentleman s hůlkou. Někdejší ředitel gymnázia. Požehnaný věk má, což o to. Přesto ale: když jsem ho před týdnem potkal, rozhodně nepůsobil, že by byl v posledním tažení.

 

Pozdravili jsme se – a mezi námi: nenapadlo mě, že se vidíme naposledy.

 

Neviděli. Po třech dnech, cestou z ranního nákupu, jsme si s panem řídícím opět popřáli dobré jitro. Jako mnohokrát předtím.

 

Pochopil jsem, že ne vše, o čem referují zpravodajské tamtamy v lokalitě, kde je mi souzeno žít, se zakládá na pravdě. Zpravodajské tamtamy pejskařek a penzistek non-stop vyložených v otevřených oknech.

 

Jednou jim uvěřit můžete. Jen jednou.

 

Vzpomněl jsem si na předčasně zemřelého ředitele Vonáska, když jsem se dnes, v den pohřbu Stevena Jobse, probíral články o této výjimečné osobnosti naší doby.

 

Letos v polovině února byl některými českými médii převzat článek z amerického týdeníku National Enquirer. Ten zveřejnil fotografie rakovinou nemocného Jobse mířícího do kalifornského Stanford Cancer Center. Snímky ukázal několika lékařům. Na základě jejich svědectví mělo zbývat Jobsovi nanejvýš několik týdnů života.

 

Nebyla to pravda. Steve bojoval s rakovinou slinivky nikoli šest týdnů, ale ještě v dubnu, květnu, červnu, červenci, srpnu a září. Odešel 5. října 2011. Po více než sedmi měsících.

 

Poučení? Nepohřbivejme předčasně. Nikdy. Nikoho.

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00