Saddám a Muammar, Muammar a Saddám. Najdi rozdíl

sobota 22. říjen 2011 20:53

• V rozmezí osmi let byli ve dvou zemích Většího Středního východu  (The Greater Modele East) dopadeni dva diktátoři, jejichž režimy vojensky prohrály. V prosinci 2003 svržený irácký prezident  Saddám Husajn, 20. října 2011 libyjský vůdce Muammar Kaddáfí.

Ještě máme ty obrázky před očima. Vyděšený zarostlý stařík, kdysi nemocnější muž  Iráku. Po porážce, kterou mu v roce 2003 uštědřily koaliční síly vedené USA a Británií, se nějaký čas skrýval. V prosinci téhož roku byl dopaden. Dlužno dodat, že příslušníky US Army, tedy „okupačními“ vojáky.

 

Co následovalo? Standardní zacházení, které podle západních civilizačních pravidel čeká hledanou osobu nejvyšší důležitosti. Samozřejmě zatčení. Lékařské vyšetření. Výslechy – a  předání úřadům mateřské země.

 

To, co se dělo pak, bylo zcela v režii nikoli „okupačních“, nýbrž místních, tedy bagdádských  úřadů.

 

Husajn byl postaven před irácký soud, který mu vyměřil absolutní trest. V prosinci 2006, po neúspěšných odvolacích procedurách, byl popraven. Iráčany, nikoli „okupanty“.

 

V několika posledních dnech jsme byli svědky jiného dopadení. V občanské válce poraženého nejvyššího představitele libyjského státu plukovníka Kaddáfího. Také byl nějaký čas nezvěstný, až se ho podařilo 20. října 2011 objevit v konvoji ujíždějících vozidel.  Tady ale podobnost s Husajnem končí.

 

Kaddáfí byl zraněn, zřejmě střelami z letounů NATO při bombardování kolony. Protože ale v zemi žádné pozemní zahraniční armády neoperují, bylo vše, co následovalo, dílem Libyjců.

 

Kaddáfímu se nedostalo ani lékařského ošetření, ani nebyl řádně zatčen, aby mohl být vyšetřován a postaven před soud. S největší pravděpodobností, předtím než zemřel, byl lynčován. Také to, co se děje s jeho ostatky (potupné vystavování kdesi v obchodě v mrazicím boxu) neodpovídá svým provedením západním standardům.

 

Aby mi bylo dobře rozuměno: nehájím Kaddáfího - a upřímně, ani jeho smrti osobně nelituji. Pokud by byl zatčen a postaven před domácí soud, soudě podle vyjádření exilových Libyjců žijících v ČR, byl by tak jako tak  popraven. (V případě, že by se  dostal do Haagu, nikoli.) Chtěl jsem jen poukázat na rozdíl v zacházení, kdy při jednom dopadení hráli klíčovou roli „západní okupanti“ (jak zejména levice Američany v Iráku ráda nazývá) a v druhém výlučně domácí protirežimní vzbouřenci. Rozdíl je patrný na první pohled.

 

V současné době jsme svědky falešného pohledu na slovo okupant a okupace. Zhusta se nerozlišuje mezi okupací ve smyslu přepadení Kuvajtu Irákem v roce 1990 (nebo Československa jeho spojenci v srpnu 1968) a obsazení území agresora nebo útočníka po jeho porážce (Německá říše v roce 1945, Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy v šestidenní válce 1967).

 

Nehledě k tomu, že přítomnost „okupantů“ může mít i pozitivní konotace.

 

O nich byl tento článek: Díky tomu, že v Iráku byli v době Husajnova dopadení západní „okupanti“, dostalo se mu odpovídajícího zacházení.  Naproti tomu jejich absence v Libyi způsobila, že Kaddáfí zemřel takovým způsobem, že i spojenci nového režimu, rozumí se ti ze svobodného světa,  žádají vysvětlení.

Lubomír Stejskal

VanekUz je to dlouho02:4523.10.2011 2:45:21

Počet příspěvků: 1, poslední 23.10.2011 2:45:21 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.