Slovo k odchodu Václava Havla

pondělí 19. prosinec 2011 01:10

Nebe nad Prahou. Toho dne, kdy odešel Václav Havel

• Václav Havel nepatří k lidem, kteří si zaslouží, aby se o nich říkalo: o mrtvých jen dobré.

Tedy nezaslouží si pouze to. Protože takto se o něm má mluvit nejen nyní s ohledem na  přirozenou pietu, ale mělo se tak dít ještě za jeho života.

 

 

Zamkli jsme vršovický byt a sestupovali po schodech k hlavnímu vchodu. Náš cíl: Staroměstské náměstí, sváteční trhy, vánoční strom. Každoroční tradice. Vtom se ozval signál příchozí SMS. Zemřel Václav Havel, dozvěděli jsme se.

 

Pak už jsem na nic jiného nemyslel.

 

Věděli jsme, že ten den jednou přijde a v poslední době jsme tušili, že to může být brzy. Přesto jsme si to nechtěli připustit.

 

Stalo se. V čase adventním, předvánočním. O den dříve jsem přímo na místě činu, v jednom pražském hypermarketu, přemýšlel o smyslu těchto svátků. Kýč a komerce - to je, co převažuje. Koho dnes ještě zajímá skutečné poselství betlémského chléva?

 

Jistě, z dárků se nakonec rádi potěšíme všichni. Ale ta daň, kterou za to všechno musíme zaplatit!

 

Václav Havel odešel v době, kdy kýč a komerce, stres a štvanice vyvolaná nejen snahou udělat někomu radost maličkostmi darovanými z lásky, ale zhusta potřebou vzájemně se trumfnout, dosahují vrcholu. Máme pro to šílené finále libě znějící termín. Zlatá neděle.

 

A do toho všeho přichází zpráva o skonu jedno z největších Čechů. Jako by nám tím chtěl cosi důležitého sdělit. Viděli jsme pak v Praze i jinde, že mnohé z nás přinutil v tom předvánočním shonu se na chvíli zastavit a zamyslet nad skutečnými hodnotami života. Ostatně, právě to dělal celá desetiletí. Možná s chybami, vždyť byl jedním z nás – člověkem. A kdo je bez chyby, ať hodí kamenem.

 

Jaké by asi byly dějiny naší země, kdy se nikdy nenarodil Jan Hus? Tomáš Masaryk? Václav Havel? Nevíme.

 

Zato jsme v neděli 18. prosince 2011 mohli okusit pocit, jaký poznali východočeští husité – orebité po 11. říjnu 1424. Toho dne zemřel Jan Žižka a z orebitů se stali sirotci. Neznamená to, že zůstali zcela bez vedení a opuštěni. Ale odchodem velkého vojevůdce se chronologie jejich reformačního hnutí natrvalo dělila na období před Žižkou a po něm. Se vším, co tato slova znamenají.

 

Procházel jsem Prahou a cítil se jako „sametový“ sirotek. V listopadu 1989 jsem nebyl víc než pěšákem revoluce. Václava Havla jsem vždy vnímal jako jejího přirozeného morálního generála.

 

Naposledy se jasně vyjádřil k volbám v Rusku, které vyvolaly vážné znepokojení všude v západním světě (snad s výjimkou Pražského hradu):

 

Pokud není zaručena občanská důstojnost, pokud politická moc ovládá justici, média a manipuluje výsledky voleb, pak o žádnou demokracii nejde.“

 

Osobnost takovéhoto formátu nám bude nyní citelně chybět. Proto se s nadějí připojuji k výzvě, která se 18. prosince objevila na internetu: Nenechme zemřít Havla v nás.

 

Pane prezidente Havle, v nejhlubší úctě: díky! Za všechno.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00