Proč lze mít s VK problém

pátek 1. únor 2008 16:02

Cisar Caligula a jeho hrebec ve starorimskem senatu. Legenda, nebo historicka skutecnost? At tak ci onak, politicky zneuzitelna je i po 2000 letech.

•/)(•   Jan Švejnar označil v nedávné, televizí přenášené debatě ze senátorského klubu ČSSD některé Klausovy postoje za extrémní. Má pravdu? Zde se budou naše odpovědi lišit podle toho, jaké jsme názorové orientace.

 

Pokud jde o změny klimatu a vše, co s tímto jevem souvisí, nemyslím si, že jeho názory jsou přehnané; sám se s principem, který Klaus v této záležitosti hlásá, v zásadě ztotožňuji. Ovšem více než názory současného českého prezidenta na tuto problematiku mě zajímají a oslovují postoje odborníků, jakým je „skeptický ekolog“ Bjorn Lomborg.


Proč? Protože - málo platné – Václav Klaus je především politik. A čeští politici mě, obecně vzato, nikterak nepřesvědčují, že to, co říkají, myslí upřímně(míněno bez „grossovské ironie“). Jak mám poznat, kdy se snaží mluvit v souladu s objektivní pravdou(„padni komu padni“) a kdy naopak hovoří účelově, neboť sledují nějaký rádoby vznešený politický(ideový) či dokonce mocenský cíl?


Řeč je v tomto článku o Václavu Klausovi, proto opět připomenu rok 1999 a jeho útok proti Václavu Fischerovi v doplňovacích senátních volbách v Praze 1. Ptám se, proč si tehdejší šéf ODS nevzal na mušku kandidáty levice, ale úspěšného byznysmena? Argument, který by mi příznivci nynějšího prezidenta jistě rádi otloukli o hlavu, totiž pozdější problémy Fischerovy firmy(„Klaus měl nakonec stejně pravdu“), nelze přijmout. Při vší úctě ke Klausově ekonomické erudici: tak geniální zase není, aby v roce 1999, kdy Fischer prosperoval, mohl s jistotou tvrdit, že za nějaké tři čtyři roky se Fischerova cestovní kancelář dostane do vážných potíží. A už vůbec nemůže být řeč o tom, že Klaus snad věděl, že Fischer údajně zneužívá peněz z bankovních úvěrů pro financování své volební kampaně, a proto se vůči němu z „morálních pohnutek“ vymezil. Kdyby tomu tak bylo, bezpochyby by takovýto „smrtící argument“ vůči Fischerovi použil – například ve známé, na hraně politické slušnosti formulované výzvě Pražané! Tam jsme ovšem nic takového nečetli(na rozdíl od nařčení nehodného Klausova formátu, že Fischer si snad myslí, že „když do římského senátu bylo možné zvolit koně*, projde do našeho senátu jeho cestovní kancelář“); snad s výjimkou toho, že Fischer rozmařile utrácí ve své kampani nevídané milióny, nikoli milióny půjčené na docela jiný účel.

 * Opravdu to tak bylo, pane profesore Klausi? Císař Caligula  NECHAL zvolit svého koně Incitata římským senátorem, nebo ho pouze proklamativně CHTĚL NECHAT zvolit, aby vyjádřil přesvědčení, že jeho hřebec je  kvalifikovanější  pro práci  v imperiálním establishmentu  než leckterý úředník?


Klausovy protifischerovské pohnutky byly mnohem prozaičtější. Jako člověk s bystrým úsudkem správně odhadl, že Fischer může ohrozit pozici kandidátky ODS herečky Jiřiny Jiráskové(což se nakonec stalo), a proto nekompromisně zaútočil. Jsem si jist, že kdyby týž Fischer usiloval o křeslo v Senátu jako člen ODS proti paní Jiráskové v roli nezávislé kandidátky, a kdyby hrozilo, že ona díky své popularitě ve veřejnosti Fischera porazí(to je podmínka, aby Klausovi vůbec stála za řeč), byli bychom svědky představení v opačném gardu: Klaus by dával za příklad pravicového Fischera(„jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů současnosti“), zatímco nezávislá herečka by byla jím samým politicky dehonestována. Netřeba dodávat, že Fischer by své názory nemusel měnit, stačilo by, aby hrál politiku v dresu ODS(resp. nedělal ji proti jejím partajním zájmům).


Jiný příklad Klausova problematického chování nabízí  Lisabonská smlouva. Představuje-li pro něj takový problém, že se mu příčilo ji podepsat, pak měl uznat, že jeho pojetí EU(ať už je správné či nikoli) doznalo porážky a odstoupit. Svým „nepodpisem“ totiž republiku od zlého semene smlouvy neuchrání. Bude-li přijata a zůstane-li na Hradě on, co můžeme očekávat? Prezidenta, který, ač formálně prohlásí, že smlouvu respektuje, bude neustále proti ní „zlými větičkami“ rafinovaně(tak jak to umí jen on) popouzet. První muž země, zpochybňující jeden z jejích základních mezinárodněprávních dokumentů, je ovšem někým, kdo neslouží jejím zájmům. Kdokoli pak bude moci říci: jestliže prezident zpochybňuje platnou mezinárodní smlouvu, proč bych já nemohl zpochybnit jakýkoli jiný zákon? Od této myšlenky je už jenom krůček k její realizaci – a jsme na prahu právní anarchie. Pro začátek postačí, když zpochybníme platné paragrafy upravující jízdu motorových vozidel na veřejných komunikacích a zvolíme rychlost dle vlastního uvážení. V tom okamžiku sice přestoupíme zákon, ale na druhé straně se začneme chovat více svobodně. A o to přece jde: méně regulací, více svobody, že pane profesore?


Zní to přehnaně? Patrně ano. Ale není stejně tak extrémní nejnovější argument Václava Klause týkající zákazu kouření v restauracích? Mám na mysli ten, který citovaly 29. ledna 2008 Lidové noviny: „Nedovedu si představit, že je možné považovat efekt deset metrů vzdáleného kuřáka na mé zdraví za větší než to, že ve stejné restauraci vypiju za stejnou dobu dvě lahve vína nebo větší počet pohárů mojita nebo si dám dvojitou porci vepřového kolena.“


Uvedená věta by se měla povinně vyučovat na školách všech stupňů, neboť je učebnicovou ukázkou klausovské demagogie(či, řečeno se Švejnarem, extrémního postoje), ačkoli se tak na první pohled nejeví. Ba naopak. Takto vyslovena by zasloužila dodat jediné: souhlasné biblické amen. Kdyby …

Kdyby neexistovaly situace, při nichž lidé holdující nikotinu nutí své okolí k pasivnímu kouření ze vzdálenosti nikoli deseti metrů, ale pětkrát kratší, kdyby do restaurací nechodili lidé, kteří si k jídlu nedávají ani dva litry vína či větší počet pohárů mojita, ale třeba minerální vodu nebo ovocný džus, kdyby lidé nekonzumovali zdravější pokrmy než dvojité porce vepřových kolen ...


Jinak řečeno: Používá-li Klaus na podporu své vize hlásající co nejmenší omezování lidské svobody falešné, účelové a populistické argumenty, znamená to jediné: že v zájmu svobody jedněch(kuřáků) vědomě omezuje svobodu jiných(nekuřáků).


Jsou to totiž nekuřáci, kdo navzdory zákazům kouření na veřejnosti musí až příliš často ustupovat, pokud nemají chuť nechat se nikotinovými narkomany v lepším případě slovně urážet, v horším fyzicky napadat. Pokud by tomu pan prezident nevěřil, může zkusit v převleku, jako kdysi král Václav IV., sejít z Hradu mezi lid a navštívit třeba autobusové nádraží v Praze na Florenci či kdekoli jinde. Není neobvyklé, že lidé holdují tabákové neřesti přímo pod nápisem zákaz kouření – a policistů není tolik, aby zjednali všude pořádek. Nedokáží-li kuřáci zvládnout svoji vášeň na veřejnosti, sotva budou ochotni chovat se ohleduplně v restauraci – zejména, necháme-li to na nich a obzvláště poté, co nyní mají na Hradě tak významného přímluvce.


Prezident Klaus dal svým výrokem v LN z 29. 1. 2008 zřetelně najevo, že upřednostňuje svobodu páchat zlo před právem nebýt ohrožován důsledky tohoto zla. Bohužel podobné nekonzervativní postoje zastával jako lídr polistopadové transformace. Tím, že jako nesporná autorita té doby dostatečně neakcentoval, ba přezíral to, co můžeme nazvat etickou dimenzí kapitalismu, napomohl pod praporem široce pojaté svobody rozmachu ekonomického zla se všemi z toho vyplývajícími neblahými důsledky.


Proto já,  jakožto občan hlásící se k myšlenkám konzervativní pravice, mám s  Václavem Klausem jistý problém. A to bez ohledu na to, kdo proti němu kandiduje v nadcházejícím klání o post prezidenta České republiky.

• • •






Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00