Silvestr nejen 2011: Trochu jiný pohled

sobota 31. prosinec 2011 00:10

• Poslední den v roce, který se snoubí s první nocí roku nového, je synonymem pro veselí. Bujaré, dovádivé, mnohdy až nevázaně rozpustilé. Může mít ale Silvestr jinou podobu?

V pátek 30. prosince mě k vážnému zastavení a zamyšlení přiměl článek Samuela Abramsona. Autor je izraelským rabínem a svůj příspěvek publikoval na stránkách česky psaného redakčního blogu Židovské listy.

 

Přestože jsem nikdy nebyl příznivcem silvestrovských bakchanálií, Abramsonova slova mě hluboce zasáhla. Vrací čtenáře zpět do čtvrtého století našeho letopočtu, které bylo z hlediska církevních dějin zásadní. Křesťanům se dostalo státního uznání, katolická církev začala budovat a upevňovat své dominantní postavení.

 

Můj dovětek: Už se nejednalo o „undergrandové“ společenství bratří a sester, které mohlo být kdykoli vystaveno pronásledování ze strany římského pohanského režimu. Z duchovního organismu se stávala organizace, jejíž lídři víc a víc zapomínali na Kristovo „království mé není z tohoto světa“. Církev se nechala opojit možností používat v rámci svého evangelizační poslání nikoli pouze slovo, ale také meč – symbol světské moci.

 

Rabín Abramson v této souvislosti píše, že Silvestr I., tehdejší papež, s jehož osobou je svátek posledního dne roku spojován, je Židy vnímán jako jejich největší tyran a pronásledovatel. „Křesťanskou víru, na území tehdejší Římské imperie, rozšiřoval za pomocí brutálního násilí. ´Mečem a ohněm´ nutil Židy k nedobrovelné konverzi ke křesťanství.“

 

S tím souvisí i další neblahý historický aspekt Silvestrova působení: „Zákony zformulované papežem Silvestrem I. na křesťanském koncilu se staly základní doktrínou katolické církve, hlavně v její pronásledovatelské tezi proti Židům,“ uvádí Abramson.

 

Připomíná, že první organizovaný pogrom na území dnešní Anglie, Francie a Německa úzce souvisel se silvestrovskými oslavami roku 1400. Také válečná tragédie ve Varšavském ghettu, kde opilí nacističtí vojáci postříleli za noc přes šest stovek Židů včetně žen, dětí a bezmocných seniorů, souvisí se Silvestrem - roku 1941. Podle výpovědí, jež vznikly při jeruzalémském procesu s Adolfem Eichmannem, pracovala krematoria v Osvětimi během silvestrovské noci v letech 1942-1944 s několikanásobným výkonem.

 

Závěr rabínova textu, který můžeme vnímat jako výzvu, nemůže být jiný: „Proto Židé uvědomující si svou identitu se nikdy silvestrovských oslav nemohou zúčastnit. Tento den má ryze pohanský základ a je natolik potřísněn židovskou krví a utrpením, že den 31. prosinec by měl být spíše dnem zamyšlení a smutečných vzpomínek, kdy naši pradědové byli vražděni a mučeni v onom jménu vzpomínaného a oslavovaného papeže Silvestra I.“

 

K tomuto, poněkud jinému pohledu na poslední den roku, budiž řečeno: Drtivá většina Čechů, která je ateistická, nemá o tom, o čem psal Samuel Abramson, ani tušení. Nevědí, kdo byl Silvestr I., jehož svátek připadá na poslední den roku, a jaká byla jeho role v dějinách. Silvestrovské veselí se tudíž neodehrává „v jeho jménu“ - rozhodně ne vědomě a v přímé souvislosti s ním a jeho odkazem.

 

Přesto: Nejpozději ode dneška my všichni, kdo jsme se s jeho článkem seznámili, víme o nových skutečnostech týkajících se Silvestra. Záleží pouze na nás, jak s tímto poznáním naložíme ...

 

Odkaz na článek Samuela Abramsona – máte-li zájem, klikněte SEM

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00