Slovo k Novému roku

neděle 1. leden 2012 11:50

• Měl jsem v mládí, asi jako všichni,  mnoho snů. Jeden z největších byl spojen s rozhlasovým vysíláním.

Usínal jsem s představou fiktivní středovlnné a krátkovlnné stanice. Měla mít mezinárodní charakter a by vysílala také česky a slovensky. Něco jako v té době existující Trans World Radio. Podobně by se i jmenovala: Trans Continental Radio.

 

Třešničkou na dortu by pak bylo silvestrovské vysílání. Pro posluchače, kteří žijí sami a nemají potřebu na povel se veselit, nýbrž berou život z té vážnější strany. Ano, je jich menšina – ale skutečně svobodná společnost menšiny přece respektuje.

 

V době, kdy jsem takto snil, československá společnost svobodná sice nebyla, ale protože se pohybujeme v rovině snů, tak vlastně ano. V mých představách teenagera.

 

Do Nového roku by se v onom vysílání nevstupovalo hymnou, ale zvukovým předělem. Po krátkém mluveném slovu by následovala skladba Luboše a Jany Svobodových Zná Hospodin dny upřímných.

 

Byl to sen, o němž jsem si mohl nechat jen zdát …

 

Přestože jsem se pak po sametovém převratu na rozhlasovém vysílání v ČSFR, později ČR malou měrou podílel (jako moderátor, redakční spolupracovník, zpravodaj v terénu i komentátor, a to jak v sektoru privátním, tak veřejnoprávním), na to, o čem jsem snil, nikdy nedošlo.

 

Až letos, díky internetu a jeho možnostem.

 

Nový rok 2012 jsem na svém blogu Pohledy a potřehy zahájil onou skladbou manželů Svobodových, kterou jeden z návštěvníků příznačně označil jako „krásný žalm“. Jemu a všem, kdo klip vnímají stejně, upřímně děkuji.

 

Píseň je věnována všem, pro koho je vstup do Nového roku spojen s opakem toho, co patří k silvestrovskému stereotypu. Neboť ne všichni mají na změnu číslic v letopočtu jen radostné vzpomínky.

 

Věrným čtenářům Lidových novin není neznámé jméno Jiří Loewy. Muž, o jehož přátelství, kdyby mi život tu šanci dal, bych upřímně stál. Přestože se názorově hlásím ke konzervativní pravici a on byl sociální demokrat. Autentický sociální demokrat. Statečný muž, který, jak napsal Bohumil Doležal, neskončil po únoru 48 v komunistické straně, ale v komunistických lágrech.

 

Jiří Loewy zemřel ve Wuppertalu 1. ledna 2004. Od té doby každoročně putuje na jednu adresu na okraji tohoto města v regionu jižního Porúří mé vzpomínkové vánoční a novoroční přání. K rukám paní Dany, Jiřího věrné manželky, pro níž a její rodinu je vstup do nového roku přikryt závojem zármutku. Z jejích odpovědí vím, že i tato drobná pozornost vyvolá alespoň střípek radosti.

 

Ano, i takový může být Silvestr a Nový rok. Právě proto my, kdo jsme měli v životě více štěstí, bychom měli být druhým k užitku. Bible nám určila dvojí roli: být nejen solí země, ale též světlem světa.

 

Výše uvedené mě vede k uvědomění si důležité skutečnosti: to, že já cítím potřebu radovat se, slavit a mít skvělou náladu neznamená, že stejnou potřebu mají bližní kolem mě. Což se netýká jen přelomu roku.

 

Zkusme se vžít do situace člověka, k němuž jsme se z malicherných důvodů zachovali hrubě, třeba v dopravním prostředku – a on se právě vrací od lékaře, kde se dozvěděl tu nejděsivější diagnózu ...

 

Rychleji než bychom si přáli se po novoroční neděli vrátíme do šedi všedního dne. Se všemi negativními průvodními jevy, které k dnešní době - žel, tisíckrát žel, - patří. Nebude to rok snadný a rozhodně ne lepší než 2011. Co si tedy přát?

 

To, o co ve starověkém Izraeli prosili makabejští Boha, když našli odvahu k ozbrojenému odporu proti násilné helenizaci. O sílu.

 

Také mým přáním pro nás všechny je: dostatek síly. Abychom vše nesnadné, co nás v tomto roce čeká, s její pomocí lépe zvládli.

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00