Příběh

neděle 25. březen 2012 09:21

• Asi bych se o té lapálii nedozvěděl, kdyby ten nešťastník neměl toho dne ráno přijít do našeho týmu. Výjimečně, jako krátkodobá posila, expert na jisté specializované činnosti. Jenomže nepřišel.

Objevil se někdy během dopoledne. Se slovy: „ Pánové, tomu byste nevěřili. Měl jsem včera nejdražší pivo ve svém životě.“

 

Povahou spíše stoický filosof, klidný, neagresivní, nenápadný. Zato přemýšlivý. Žádný frajer na způsob pražských kmotrů, kteří si myslí, že jim patří svět – a mohou si všechno dovolit.

 

Posadil se a vyprávěl. Není pravidelným návštěvníkem hospod, ale čas od času „na jedno“ zajde. Tak jako onoho večera. Nebylo však jedno či dvě, ale asi osm, pokud si dobře vzpomínám. Zaplatil a odešel. Možná spíše odvrávoral.

 

Jak není zvyklý pít, těch osm kousků udělalo své. Ztráta stability, únava. Vůkol tma, venku ani živáčka. Pak padlo osudové rozhodnutí. Posadil se na okraj chodníku – a snad by i usnul. (Bylo to v létě, umrznutí nehrozilo.)

 

Nevím, jestli měl smůlu či štěstí, ale nad chodníkem se tyčil jeden z tamních paneláků. A v něm lidé, kterým neunikde zhola nic. Zachovali se v duchu nejlepších národních tradic: práskli ho policii. Co naplat, udávalo se za Rakouska, za protektorátu i za bolševika. A udává se, alespoň takto, „občansky“, i za demokracie.

 

Zkrátka a dobře, přijel policejní vůz, našeho nešťastníka sebral a odvezl. Nikoli domů, aby byl vrácen rodině, nýbrž na záchytku. (Chápu, policie má své předpisy.) Tam vystřízlivěl, snížil si domácí rozpočet za vypití osmi piv o nějaké tři tisícovky, ne-li o víc, a poučen nečekanou životní zkušeností, připojil se k našemu týmu.

 

Shrňme. Muž z tohoto příběhu, říkejme mu pan G., byl na veřejnosti opilý. Nezpůsobil žádnou škodu, neřídil se 2,2 promile, záměrně nesrazil svým vozem člověka (tak, že ho málem přizabil), neodmítl mu poskytnout pomoc, nesnažil se uprchnout policii v blízkém parku. Přesto skončil na záchytce.

 

Jistý pan Roman Janoušek, hlavní účinkující asi nejznámější dopravní nehody těchto dnů, byl také opilý. Odhaduji, že přibližně stejně jako pan G.

 

Jak to, že, bez ohledu na ostatní průvodní okolností jejich příběhů, jeden opilec putoval na protialkoholní stanici a druhý nikoli?

 

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00