Exkluzivně: S Milošem Šuchmou v Jižní Americe (1)

pondělí 2. duben 2012 06:00

• Část první: Úvodem, Rio de Janeiro

Slovo autora blogu

Miloš Šuchma patří k předním osobnostem severoamerické krajanské komunity. Narodil se za války v Praze, v osmašedesátém stál u zrodu Klubu angažovaných nestraníků a ještě před srpnovou okupací emigroval do Kanady. Jeho jméno je spojeno s tamním Českým a slovenským sdružením, jehož je předsedou. Dlouhá léta působil jako šéfredaktor někdejšího prestižního exilového časopisu Západ.

 

Před časem podnikl s manželkou čtyřtýdenní cestu po několika zemích Jižní Ameriky, jejíž  součástí bylo setkání s tamními krajany. Cestopisný text a fotografie z tohoto putování poskytl blogu Pohledy a postřehy, který vám je nyní v sedmidílném cyklu nabízí. S nadějí, že autentické svědectví  zaujme zejména čtenáře v České republice, kteří do jihoamerických zemí a na Falklandské ostrovy běžně necestují.

 

Na této stránce je připravena první část cestopisu Miloše Šuchmy.

 

 

Úvodem

V době od 16. ledna do 11. února 2012 jsem s manželkou podnikl cestu do Jižní Ameriky na trase Ottawa – Toronto - São Paulo - Rio de Janeiro (letadlem) – Montevideo - Buenos Aires - Falklandské ostrovy - Cape Horn – Ushuaia - Punta Arenas - Valparaíso (lodí celkem 4 485 námořních mil, což je 8 306 km) – Santiago de Chile (autobusem) - Buenos Aires – Toronto - Ottawa (letadlem).

 

Setkali jsme se také s českými Jihoameričany, což snad bude čtenáře zajímat stejně jako cesta samotná.

 

Rio de Janeiro

Šestnáctého ledna předpověď počasí hrozila v Ottawě v průběhu dne sněhovou bouří, která měla zasáhnout i Toronto. Pro jistotu jsme posunuli let dopředu; naštěstí sníh neohrozil lety, i když k odmrazení letadel došlo, jak to v zimě bývá.

 

São Paulo (s 11 miliony obyvatel největší město v Jižní Americe a sedmé na světě má s blízkým okolím téměř 20 milionů lidí) při mezipřistání a změně letadla nás přivítalo třicetistupňovým vedrem. Počasí bylo stejné i v  šestimilionovém  Rio de Janeiru, kde svítí světlo dlouho do noci a tak se na plážích lidé koupou, hrají volejbal nebo nohejbal (výše sítě jako u volejbalu, ne jako v Čechach jako při tenise) dlouho po večeři. Ty běžné začínají kolem deváté či později. Úmyslně jsme cestu neplánovali v době karnevalu, nejen pro nepředstavitelný karnevalový chaos, ale také kvůli cenám, které se zvyšují i čtyřnásobně. Rio není levné město.

 

Hned druhý den jsem měl sjednánou schůzku a panem Fredem Sobotkou v jeho zlatnickém obchodě na prestižní třídě Atlantica, která se táhne naproti pláži Copacabana. Pan Sobotka s brazilskou manželkou Diamantine je českým čestným konzulem v Rio de Janeiru. Jeho životní příběh mne zajímal z mnoha důvodů. Jeho dědeček (podobně jako můj otec) byl v Praze jedním z nejznámějších zlatníků. Když se schylovalo k Mnichovu, dědeček řekl, že se mu situace nelíbí, vzal si kufřík se zlatem, šperky a diamanty a odešel do Švýcarska a později po válce do Francie (neudělal chybu, které se dopustil můj otec: že neodešel před Němci a později před komunisty). Syn dědečka, a tedy otec pana Sobotky, neuposlechl varování svého otce a neodešel, protože mu velkoobchod s koberci Na příkopě výborně prosperoval. Když přišli v roce 1939 do Prahy Němci, otce a syny poslali do koncentračního tábora v Osvětimi, odkud se otec a bratr již nevrátili; přežil jen Fred s matkou. Po válce již Československu prozřetelně nevěřili a odešli za dědečkem do Francie, kde se Fred vyučil zlatníkem a matka trvalo na tom, aby odešli mimo Evropu, protože jí také nevěřili. A tak si pan Sobotka zařídil v Riu několik zlatnických obchodů s názvem Freddy´s a protože dovede i vytvořit šperky s drahokamy, na které je Brazílie bohatá, dařilo a daří se mu dobře. A nyní ještě plní úlohu čestného konzula pro Českou republiku. Pohovor s ním byl příjemný, jakož i s jeho manželkou. Je to moudrý muž se znalostí několika jazyků, kterého životní zkušenost značně poučila.

*

zms16a.jpg

... autor cestopisu Miloš Šuchma  (vlevo) s Fredem Sobotkou v jeho zlatnictví

*

Rio de Janeiro má výbornou polohu u moře s dlouhými plážemi Copacabana, Leblon a Ipanema. Je obklopeno kopci, z nichž asi nejznámější je Corcovado se čtyřicetimetrovou sochou Krista s roztaženými pažemi (Cristo Redentor nebo anglicky Christ the Redeemer - Vykupitel). Socha byla navržena Brazilcem Heitorem da Silvou Costou, vytvořena Francouzem Paulem Landowskim a dokončena v roce 1931. Je to předmět zájmu pro každého turistu, kam se dá dojet vláčkem nebo taxíkem na nejvyšší plošinu, odkud pak jedou mikrobusy těsně pod vrcholek. Na vláček se čeká ale hodně dlouho, a tak jsme zvolili druhou alternativu. Odměnou je úchvatný pohled na město, pláže a moře. Další atrakcí je výlet gondolou zavěšenou na kabelu na tzv. „Cukrovou homoli“, cesta 1 400 m dlouhá se dvěma gondolemi (kabinkami) do 220 m a přestupem na další do cílové stanice v úrovni 400 m. Výlet gondolou existuje od roku 1912, s dvojí renovací, poslední v roce 2008.

*

zms17a.jpg

... pláž Copacabana. V pozadí Cukrová homole

*

 

V Riu je dobré zajít na večeři do restaurací zvaných „churrascaria porcão“, což je obdoba amerických „steakhousů“. S tím  rozdílem, že i když cena není nejlevnější, je vše k jídlu v ceně včetně pikantně na roštu s česnekem připraveného hovězího, telecího, vepřového, kuřecího a jehněčího masa, kde číšníci chodí a uřezávají z připraveného masa. Host má kartičku na jedné straně zelenou s nápisem „SIM“ – ANO a na druhé straně červenou s nápisem „NÃO“ – NE. Číšníci chodí a ukrajují tak dlouho, až host jídlo vzdá a zelenou kartičku obrátí na červenou. Jako poživatel masa jsem toho využil, střídmá manželka se soustředila na ryby.

 

Za vidění stojí rozlehlá botanická zahrada s celou plejádou nádherných košatých a vysokých stromů a květin.

 

Staré město (Centro) je zajímavé jednak starou katedrálou, která plnila tuto úlohu od roku 1808, kdy portugalská královna Maria I.  a princ Jan VI. přijeli s celým královským dvorem do Ria, aby unikli napoleonským vojskům, která obsadila jejich zemi. Katedrála se stala po smrti matky Jana VI. Svědkem korunovace na portugalského krále a později prince Pedra na panovníka Brazílie.

*

zms18a.jpg

... pod sochou Krista Vykupitele

*

 

Moderní katedrála sv. Sebastiána byla vybudována v letech 1964 – 1979 a od tohoto roku nahradila starou katedrálu. Katedrála je skvělá architektonická konstrukce pyramidového, konického tvaru, 75 metrů vysoká s okny od podlahy až po vrchol katedrály. Katedrála má kapacitu 20 000 lidí k stání, má pochopitelně také lavice k sezení.

 

Centrum města má ale řadu budov potřebujících opravy, na které se zdá nejsou peníze, i když brazilská ekonomika si vede dobře. Důkazem je, že týden po naší návštěvě těchto míst se zřítila dvacetiposchoďová budova, která zdá se strhla i přilehlé deseti a čtyřpatrové stavby.. Naštěstí se to stalo v noci 26. ledna a budovy byly kancelářské, takže o život přišli jen 3 lidé, ale 19 jich je pohřešovaných. To mi připadá osudové; minulý rok při návštěvě Olomouce, na místě, kde jsme den předtím šli, zabila padající římsa jednu starší ženu.

*

zms20a.jpg

... pohled z vrchu Corcovado na Rio de Janeiro

*

 

I když Rio má dvě linky metra, doprava je hustá a odkázaná na autobusy a auta. Nedovedu si představit dopravu během karnevalu nebo při velkých událostech.

 

Riu byla udělena organizace mistrovství světa v kopané v roce 2014 a letní olympijské hry v roce 2016. Světová fotbalová asociace FIFA i Olympijský výbor mají obavy z přípravy těchto velkých události, protože vše je teprve v začátcích, proslulý stadion Maracanã je v rekonstrukci a výstavba nového ještě zdaleka nezačala, totéž se týká i i další sportovišť a infrastruktury. Je ale také pravda, že ne všechny sportovní události se budou konat v Riu.

 

 

Termín zveřejnění části 2:  úterý 3. dubna 2012 v 06:00 hod. SELČ.

Lubomír Stejskal

RadekAMBIENTE – Restaurante Brasileiro15:593.4.2012 15:59:44

Počet příspěvků: 1, poslední 3.4.2012 15:59:44 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.