Exkluzivně: S Milošem Šuchmou v Jižní Americe (4)

čtvrtek 5. duben 2012 06:00

• Část čtvrtá: Setkání s krajany Buenos Aires, Falklandy

Slovo autora blogu

Miloš Šuchma patří k předním osobnostem severoamerické krajanské komunity. Narodil se za války v Praze, v osmašedesátém stál u zrodu Klubu angažovaných nestraníků a ještě před srpnovou okupací emigroval do Kanady. Jeho jméno je spojeno s tamním Českým a slovenským sdružením, jehož je předsedou. Dlouhá léta působil jako šéfredaktor někdejšího prestižního exilového časopisu Západ.

 

Před časem podnikl s manželkou čtyřtýdenní cestu po několika zemích Jižní Ameriky, jejíž součástí bylo setkání s tamními krajany. Cestopisný text a fotografie z tohoto putování poskytl blogu Pohledy a postřehy, který vám je nyní v sedmidílném cyklu nabízí. S nadějí, že autentické svědectví z míst zaujme zejména čtenáře v České republice, kteří do jihoamerických zemí a na Falklandské ostrovy běžně necestují.

 

Na této stránce je připravena čtvrtá část cestopisu Miloše Šuchmy.

 

 

Setkání s krajany v Buenos Aires

Ještě v Kanadě jsem si vyjednal se zastupitelskými úřady setkání na velvyslanectvích a i setkání s krajany jako zajímavou příležitost výměny zkušeností komunit s rozdílnou zeměpisnou polohou, historií zemí, do kterých Češi přišli, minulostí, ale společným jmenovatelem češství.

 

Argentina je zemí s největší koncentrací Čechů v Jižní Americe; s více jak 30 tisíci krajany je po USA a Kanadě třetí největší imigrační zemí Čechů. Zejména druhé a třetí generace, kteří přišli do Argentiny koncem 19. století, hlavně ale ve dvacátých a třicátých letech minulého století, částečně pak těsně před a po 2. světové válce, po letech 1948 a 1968 už minimálně. Argentina je imigrační zemí, česká komunita patří ale k těm k méně početným.

 

Doporučuji k přečtení velice zajímavou zprávu „Čeští krajané v Argentině“ velvyslance Štěpána Zajace, vypracovanou na základě archivu velvyslanectví. Dostupná je na této webové adrese:

 

http://www.mzv.cz/public/bd/4a/34/416096_258790_Compatriotas_informacion_ampliada.doc

 

V současné době česká komunita má díky české vládě zrenovovaný Český dům na předměstí hlavního města Buenos Aires nazvaném Valentin Alsine. Aktivity jsou ale i v dalších městech jako Chaco, Santa Fé, Rosario, Córdoba a Mendoza. Díky dvěma učitelkám z České republiky se čeština vyučuje ve čtyřech městech.

 

Minority v Argentině nemají přiznán menšinový status, protože Argentina má zájem je integrovat.

 

Pan velvyslanec Štěpán Zajac během mé návštěvy nebyl kvůli cestovnímu zaneprázdnění bohužel přítomen, a tak se organizace setkání ujal kulturní tajemník velvyslanectví pan Ondřej Pometlo. Argentinské krajany reprezentovala předsedkyně Českého domu a Českého kulturního centra paní Ana Janků, která take učí a koordinuje implementaci vzdělávání angličtiny na školách v hlavním městě. Dále byla přítomna paní Helena Voldánová, ředitelka české katedry na univerzitě Johna Kennedyho, která je komenioložkou a překladatelkou J. A. Komenského do španělštiny (i dalších českých autorů jako Seiferta, Holana aj.). Posledním účastníkem byl pan Mario Matoušek, který se v Argentině narodil a mluví hezky česky, což je obdivuhodné.

*

zms03a.jpg

... setkání na velvyslanectví v Buenos Aires.  Zprava:  Ondřej Pometlo, Ana Janků, Jana Šuchmová, Helena Voldanová, Mario Matoušek a autor reportáže Miloš Šuchma

*

Diskuse byla zajímavá výměnou zkušeností, ale obě naše země (tedy Kanada a Argentina) mají problém se stárnoucí generací, protože z potomků se stávají již Kanaďané nebo Argentinci. Je známo, že za 2. světové války, která Jižní Ameriku nepoznamenala, byla snaha československé vlády v londýnském exilu, aby i čeští a slovenští Jihoameričané byli solidární s úsilím Spojenců. To bylo čsl. Jihoameričany pozitivně chápáno, ale nedostali žádnou podporu od k Německu sympatizující argentinské vlády, na což měla vliv zejména kariéra nastupujícího Juana Peróna.

 

Kulturní aktivity jsou na obou stranách v současnosti stále silné, v Argentině ale politická povědomost o České republice není příliš velká. Sounáležitost k České republice a tradicím se udržuje díky stále aktivním organizátorům.

 

Falklandské ostrovy

Po dvou dnech a třech nocích loď vjela do zálivu u hlavního města Falklandských ostrovů, Stanley, kam jsme byli přepraveni čluny, protože přístav neměl dostatečný ponor. Cestující byli upozorněni, aby neprovokovali tričky a jiným oblečením s nápisy Malvinas (na lodi byla početná skupina Argentinců), což se nestalo. Opačně cestující byli upozorněni neoblékat nápisy Falkland Islands v  argentinském přístavu Ushuaia.

 

Celé Falklandské ostrovy, ač rozlohou přes 12 tisíc čtverečních kilometrů, mají 3 500 obyvatel, z toho 3 tisíce v hlavním městě Stanley. Obyvatelé se zabývají na farmách pěstováním ovcí, rybařením a turistikou. Ostrovy prosperují dobře, domy jsou upravené se zahrádkami a květinami, což ve větrném počasí (teploměr ukazoval kolem 10° C; v zimě jde teplota málokdy pod nulu) je překvapivé. Mají tam pár obchodů hlavně pro turistiku, hotýlků a restaurací, také prodejna potravin  byla dobře vybavena. Export převyšuje import, ekonomicky si administrativa ostrovů počíná dobře a byla objeveny podmořská naleziště ropy.  Přestože je tam málo dětí vzhledem k počtu obyvatel, školní docházka je povinná jako v  Británii; na ostrovech funguje jedna větší moderní střední škola, univerzitu však musí zájemci studovat v mateřské zemi, kam je zřízeno pravidelné letecké spojení. Stanley má vlastní nemocnici, specialisté přilétají z Británie. Měnou je falklandská libra, zaměnitelná s anglickou v poměru 1:1.

*

zms02a.jpg

...  vítejte na Falklandských ostrovech

*

Turistika vzkvétá, atrakcí jsou výpravy za tučňáky, tuleni nebo lachtany, nedoporučuje se vstupovat do stále zaminovaných polí označených varovnými červenými cedulemi. Na odstraňování min se ale stále pracuje.

 

My jsme se věnovali prohlídce městečka, které se táhne podél pobřeží, kde je možné koupit na poště atraktivní známky, jež se tam vydávají a přitahují filatelisty. Známky jsou tak hezké, že jsem neodolal a několik pamětních obálek jsme si koupil. Zajímavý je hlavní kostel, památník padlým a muzeum.

 

Falklandy objevil v roce 1690 anglický kapitán John Strong a ostrovy měnily vlastníka až v roce 1833. Angličané dohodou získali práva na ostrovy jako námořní základnu a od roku 1840 vytvořili stálou kolonii. Je pravda, že Argentině se tato nadvláda Angličanů nad Falklandami nelíbila, nazývali a nazývají je Malvinas, jakož i jihovýchodní ostrovy South Georgia a South Sandwich Islands, které jsou také pod patronací Spojeného království. Londýn nabídl obyvatelům referendum, které by ale bylo zbytečné, protože drtivá většina obyvatel jsou Angličané.

 

Argentinská vojenská junta pod vedením generála Galtieriho invazí Malvin chtěla odpoutat pozornost od ekonomických problémů země a apelovat na nacionalistické cítění Argentinců k získání ostrovů. 2. 4. 1982 argentinské vojenské síly pod velením admirála Anaya zahájily invazi na ostrovy vzdálené 460 km v domnění, že Británie vojensky neodpoví. Velmi dobře si z té doby pamatuji na rozhovor předsedkyně vlády Margaret Thatcher, které se novinář ptal, zda připouští možnost, že vojenská operace bude neúspěšná. Železná lady odpověděla: „Taková možnost neexistuje“.

*

zms15a.jpg

...  památník padlým.  Těm, kteří přišli o život v bojích Spojeného království s Argentinou o Falklandské ostrovy

*

 

Operace byla značně náročná, vzdálená tisíce mil od anglických břehů. Argentinci vybudovali přes 100 kulometných hnízd, zaminovali terén a měli k dispozici lodě, helikoptéry a letadla. Britové zmobilizovali námořní flotilu včetně letadlových lodí, ponorek, letadel a použili výletní lodě SS Canberra a Queen Elizabeth II k přepravě vojáků. Využili také k mezipřistání ostrov Ascencion (mezi východním cípem Brazílie a Afrikou) a strategickou pomoc Chile, jak mně sdělila jedna Chilanka.

 

Výsledkem tohoto konfliktu (nikoliv války, protože válka nebyla ani jednou stranou vyhlášena) bylo vítězství Británie po dvou měsících 14. 6. 1982, kdy měla 258 mrtvých a 775 zraněných vojáků oproti 649 mrtvým argentinským vojákům a 1068 zraněným. Ztráty letadel, lodí, helikoptér a ostatní techniky byly počítány na obou stranách, z větší části ale na argentinské. Porážka také znamenala konec vojenské vlády v Argentině.

 

Muzeum v Stanley dobře dokumentuje tento zbytečný konflikt. Viděl jsem smutné Argentince, jak si prohlížejí dokumentaci, zejména dopisy a osobní předměty denní potřeby argentinských vojáků, také mnohých z těch, kteří zahynuli.

 

Slyšel jsem v televizi v Buenos Aires argentinskou prezidentku Cristinu Kirchner mluvit v sále plném vládních ministrů, poslanců a velení armády, kde horlila pro znovuzískání Malvinas, protože se blíží třicetileté výročí jejich ztráty po vítězství Británie - a také ekonomická situace včetně vysoké inflace není nejlepší. Domnívám se, že Argentina by se měla soustředit na jiné problémy než vyvolávat válečnou náladu, na kterou tak těžce doplatila.

 

 

Termín zveřejnění části 5: pátek 6. dubna 2012 v 06:00 hod. SELČ

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00