Exkluzivně: S Milošem Šuchmou v Jižní Americe (5)

pátek 6. duben 2012 06:00

• Část čtvrtá: Mys Horn a Ushuaia, Punta Arenas

Slovo autora blogu

Miloš Šuchma patří k předním osobnostem severoamerické krajanské komunity. Narodil se za války v Praze, v osmašedesátém stál u zrodu Klubu angažovaných nestraníků a ještě před srpnovou okupací emigroval do Kanady. Jeho jméno je spojeno s tamním Českým a slovenským sdružením, jehož je předsedou. Dlouhá léta působil jako šéfredaktor někdejšího prestižního exilového časopisu Západ.

 

Před časem podnikl s manželkou čtyřtýdenní cestu po několika zemích Jižní Ameriky, jejíž součástí bylo setkání s tamními krajany. Cestopisný text a fotografie z tohoto putování poskytl blogu Pohledy a postřehy, který vám je nyní v sedmidílném cyklu nabízí. S nadějí, že autentické svědectví  zaujme zejména čtenáře v České republice, kteří do jihoamerických zemí a na Falklandské ostrovy běžně necestují.

 

Na této stránce je připravena pátá část cestopisu Miloše Šuchmy.

 

 

Mys Horn a Ushuaia

Po plavbě přes noc z Falklandských ostrovů jsme se druhý den před 16. hodinou přiblížili k jižnímu cípu Mysu Horn. Nachází se na 57° a jde o nejjižnější místo nejen amerického kontinentu (je součástí chilské oblasti Ohňová země - Tierra del Fuego), ale i na světě (Stewart ostrovy na jihu Nového Zélandu jsou na 47° a nejjižnější cíp Afriky na 35°). Mys Horn objevil anglický kapitán Drake v roce 1578, po kterém je také pojmenován jižní průliv kolem mysu – anglicky Drake Passage. Mys Horn je nazván po holandském městě Kaap Hoorn: začátkem 17. století holandská firma dostala monopol na obchodní přepravu na Dálný východ, což byla jediná možná západní cesta až do roku 1914, kdy byl zprovozněn panamský kanál. Jen zpočátku ale lodě jezdily kolem Mysu Horn, protože místo je známé  velkými větry, ledovci a vlnami až 30 metrů vysokými,  v jejichž důsledku mnoho lodí ztroskotalo na  útesech. Bezpečnější cesta je před mořem krytou Magellanovou úžinou.

*

zms14a.jpg

... nejjižnější místo:  mys Horn

*

Na východním cípu jednoho z ostrovů Ohňové země je chilská stanice námořnictva, která je vidět z lodi;  před ní kotvilo malé vojenské plavidlo. Je to nejjižněji osídlené místo, pokud se nepočítá Antarktida, kde Chile a jiné státy mají své vědecké stanice. Naše loď měla příznivé počasí a klidnou vodu s teplotou asi 10°. Každý cestující dostal od kapitána diplom potvrzující obeplutí Mysu Horn, v našem případě v neděli 29. ledna 2012. Lodě jsou naváděny místními, tedy chilskými nebo argentinskými lodivody, kteří nastupují na loď a navigují ji až do přístavu.

*

zms13a.jpg

...  chilská stanice s majákem na  mysu Horn

*

Z vyhlídkové plavby kolem Mysu Horn jsme projeli kanálem Beagle kolem nejjižnějšího osídleného chilského místa Port Williams (a vlastně v Jižní Americe, i když ještě trochu jižněji je chilská usedlost Porto Toro) do argentinského města Ushuaia, které je považováno za nejjižněji položené město v Americe (známky se razítkují s nápisem Fin del Mundo – konec světa), protože v současnosti má témeř 60 tisíc obyvatel. Má dostatečně hluboký přístav, takže loď zastavila přímo tam.

*

zms11a.jpg

... úchvatná skalní scénérie nad kanálem (průlivem) Beagle

*

Ushuaia je hlavním městem argentinské provincie Ohňová země a je obklopeno malebným pohořím Martial. Městem končí transamerická dálnice, která sem vede až z Aljašky.

 

Do Ohňové země přišli první indiáni Selknam údajně před 10 tisíci lety. Region Ushuaia osídlili indiáni Yagham, nazývaní též Yámana. Jak nám bylo řečeno, až na malé výjimky žijí jejich potomci stále v chilském Portu Williams, protože mnoho jich vyhynulo na nemoce (v podstatě chodili nazí nebo v kožešinách) a také argentinské obyvatelstvo k nim nebylo vlídné. O historii těchto kmenů je možné se dovědět v muzeu Yámana a v Teritoriálním muzeu, nazývaným také Museo del Fin del Mundo. Obě jsou zajímavá historií indiánských kmenů, ale i přiblížením dějin města a provincie. Rozhodnutím argentinského prezidenta byla vybudována trestanecká kolonie podle vzoru australské věznice v Tasmánii, která fungovala v letech 1896 až 1947; pak byla uzavřena a přeměněna na Námořní muzeum, protože nedaleko se nachází námořní základna. Vězni se také zasloužili o vybudování unikátní železnice a o výstavbu ve městě.

*

zms10a.jpg

... Ushuaia s lodí Star Princess v přístavu

*

Ushuaia má hezkou polohu, je vstupní branou do hor a krásné přírody, a také důležitým námořním uzlem. Teploty jsou maximálně 15°C a nejnižší málokdy klesnou pod nulu; za naší návštěvy bylo asi 8 stupňů Celsia.

 

Punta Arenas

Z  argentinského města Ushuaia jsme přes noc jeli do chilského Punta Arenas, částečně přes Pacifický oceán, který byl trochu rozbouřený, takže kolebání lodi bylo znatelné, než jsme zajeli do kanálů chilských fjordů a ráno dorazili do Punta Arenas, kde jsme opět čluny byli dopraveni do přístavu.

 

Punta Arenas je se 120 tisíci obyvateli největší město  jižní části Jižní Ameriky a hlavní město chilské province Magallanes, po které je také pojmenována Magellanova úžina, která byla a stále je důležitou spojnicí mezi Atlantickým a Pacifickým oceánem. Provincie je také součástí chilské Patagonie a vedle města Ushuaia i výchozím bodem do Antarktidy. Součástí Magellanské oblasti je nádherný národní park Torres del Paine, oblast vyhledávaná turisty a hlavně horolezci.

 

Říká se, že Hitler měl pro neposlušné Čechy, kteří by nebyli adaptovatelní, vyhlídnutou argentinskou část Patagonie, kam je chtěl evakuovat. Nedivil bych se, kdyby to měl předjednáno s argentinskou vládou, s Německem sympatizující.

 

Oblast Punta Arenas byla objevena portugalským mořeplavcem Magalhãesem (španělsky Magallanes) v roce 1520. Chilské osídlování začalo v roce 1843, nyní je město velmi moderní a ekonomicky úspěšné, jakož i celé Chile. Byl jsem překvapen, že jsme tam šli kolem několika kanadských poboček Scotiabank, což je sympatické, protože u této banky mám účet (kanadské banky jsou dobře organizované a expanzivní a budují pobočky v USA, Střední a Jižní Americe). Centrem města je náměstí Plaza de Armas se sochou Ferdinanda Magellana, kde je řada zajímavých stánků s mnoha suvenýry.

 

Navštívili jsme Salesiánské muzeum, které je uznáváno jako nejdůležitější muzeum Patagonie. Salesiáni jsou katolický řád, který měl za úkol civilizovat indiánské obyvatelstvo. To nebylo zcela úspěšné, protože ze čtyř kmenů v oblasti – Onsa, Yahgans, Hause a Alacaluf, pouze malé množství Yahgans smíšené krve přežili až do současnosti. Muzeum také na dokumentech ukazuje velké osídlení Chorvaty; odhaduje se, že 50 procent obyvatel Punta Arenas má chorvatské předky. Oblast je také osídlena hezkými černobílými magellanskými tučňáky, kteří si budují jeskyně pro svá vajíčka a oba rodiče pak pečují o  mláďata.

*

zms12a.jpg

... magické chilské fjordy "na konci světa"

*

Loď večer odplula a projížděla úchvatnými chilskými fjordy s vyhlídkou na hory a vodopády. Druhý den kolem 15. hodiny jsme dorazili k  ledovci Amalia, jedné z nejkrásnějších scenérií. Po hodinové zastávce se loď po projetí průplavem dostala do Pacifického oceánu a pokračovala na sever k cílovému přístavu, chilskému Valparaísu.

 

 

Termín zveřejnění části 6:  sobota 7. dubna 2012 v 06:00 hod. SELČ.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00