Exkluzivně: S Milošem Šuchmou v Jižní Americe (7)

neděle 8. duben 2012 06:00

• Část sedmá, závěrečná: Setkání s krajany v Santiagu

Slovo autora blogu

Miloš Šuchma patří k předním osobnostem severoamerické krajanské komunity. Narodil se za války v Praze, v osmašedesátém stál u zrodu Klubu angažovaných nestraníků a ještě před srpnovou okupací emigroval do Kanady. Jeho jméno je spojeno s tamním Českým a slovenským sdružením, jehož je předsedou. Dlouhá léta působil jako šéfredaktor někdejšího prestižního exilového časopisu Západ.

 

Před časem podnikl s manželkou čtyřtýdenní cestu po několika zemích Jižní Ameriky, jejíž součástí bylo setkání s tamními krajany. Cestopisný text a fotografie z tohoto putování poskytl blogu Pohledy a postřehy, který vám je nyní v sedmidílném cyklu nabízí. S nadějí, že autentické svědectví  zaujme zejména čtenáře v České republice, kteří do jihoamerických zemí a na Falklandské ostrovy běžně necestují.

 

Na této stránce je připravena závěrečná část cestopisu Miloše Šuchmy.

 

 

Setkání s krajany v Santiagu

Podle odhadu a informací zastupitelského úřadu žije v Chile cca 150 rodin s českými předky, tj. přibližně 500 osob. Aktivních jich je ale tak pětina.

 

České vystěhovalectví do Chile je relativně pozdního data a nebylo ve srovnání např. s Brazílií nebo se sousední Argentinou nikdy zvlášť intenzivní, a to především kvůli geografické odlehlosti země na „odvráceném“ tichomořském pobřeží amerického kontinentu a navíc za hřebenem vysokých And, které dodnes představují značnou překážku i pro moderní pozemní dopravu. Největší vystěhovalecké vlny z českých zemí proběhly ve druhé polovině 19. století (Němci z Čech a Moravy  jako součást velké a chilskou vládou organizované německé kolonizace), dále pak před druhou světovou válkou (především židovští spoluobčané na útěku před Hitlerem a potom také zakladatelé Baťovy továrny v Chile) a nakonec v letech 1948 - 1950 (poúnorová politická emigrace). V ostatních obdobích byla emigrace z bývalého Československa mizivá – např. v Chile téměř chybí Češi a Slováci v důsledku srpnových událostí 1968.

 

První zmínky o organizovaných aktivitách českých a slovenských krajanů v Chile sahají do let 1941 - 1944, kdy v Santiagu de Chile působilo Československé národní sdružení.

 

Další organizací krajanů byl Chilsko - československý kulturní institut (Instituto Chileno - Checoeslovaco de Cultura). Institut byl organizací většinou předválečných přistěhovalců a jejich rodin, popřípadě přátel, kteří do země přijeli krátce po válce. Velmi početná skupina poúnorových emigrantů (jde o vůbec nejsilnější krajanskou skupinu v Chile) zůstala mimo zájem "starousedlíků" sdružených v institutu. Únoroví emigranti byli vesměs mladí lidé; scházeli a bavili se většinou mezi sebou na neformální bázi.

 

Počátky existence dnešního Chilsko - českého kroužku (Círculo Chileno-Checo, CCC) se datují do roku 1995, kdy na základě neformálních setkání krajanů a také na pozadí obnovených vztahů mezi velvyslanectvím a krajany, které byly z politických důvodů přerušeny čtyři desítky let, vznikla myšlenka vytvořit "společenství Čechů žijících v Chile". Tuto myšlenku se podařilo uskutečnit 25. listopadu 1995, kdy se v santiagské Italské kapli (Parroquia Italiana) konalo shromáždění přibližně osmi desítek chilských Čechů, na němž byly vyhlášeny hlavní cíle nového sdružení a byli navrženi členové jeho vedení. V roce 1998 byly splněny všechny formální kroky k tomu, aby spolek mohl být uznán chilskými úřady jako samostatně existující právnická osoba - občanské sdružení.

 

Velmi nadějná je skutečnost, že zájem o krajanský život projevuje čím dál více potomků českých přistěhovalců narozených v Chile ve druhé či dokonce třetí generaci. V kroužku se tak integrují členové různých přistěhovaleckých vln, kteří se - a to rovněž díky podpoře zastupitelského úřadu - začínají vzájemně více poznávat ("baťovci", osmatřicátníci, osmačtyřicátníci a velmi aktivní skupina mladých, většinou dívek, které přišly do Chile po roce 1990).

 

Krajanský spolek v současné době nedisponuje vlastními prostorami pro svou činnost a využívá k tomuto účelu areálu velvyslanectví ČR.

 

Tradiční každoroční akcí je svatováclavské setkání krajanů koncem měsíce září. Toto kulturně společenské setkání krajanská organizace pojímá jako hlavní akci celého roku, na níž přijíždějí do Santiaga Češi i ze vzdálenějších teritorií, aby se pobavili, zatančili české tance a ochutnali něco z českých kulinářských specialit. Je to také jedna z příležitostí, na níž se představuje krajanský folklórní kroužek v národních krojích. Tato taneční skupina za krátkou dobu své existence nacvičila sérii českých a moravských tanců, které vždy s velkým úspěchem uvádí např. na společenských akcích velvyslanectví k státnímu svátku ČR, na setkáních při příležitosti návštěv státních představitelů ČR, propagačně kulturní akci Český týden v Santiagu či na předvánočním "diplomatickém jarmarku", na němž se především z iniciativy santiagského diplomatického sboru představují chilské veřejnosti zastoupení jednotlivých států.

 

Krajanský spolek si dále každoročně 10. června připomíná vyhlazení Lidic pietním setkáním u pamětní desky, která je umístěna v uličce nesoucí název Lidice v centru Santiaga. Chilsko - český kroužek je pro kulturní sekci velvyslanectví také neocenitelným pomocníkem při zajištění co nejširší účasti chilských dětí na každoroční Mezinárodní dětské výtvarné soutěži Lidice.

 

Velvyslanectví ČR zaznamenává stále výraznější zájem především mladých krajanů o možnosti studia v České republice. Pravidelně každý rok se chilští krajané účastní krátkodobých letních kursů českého jazyka a kultury pořádaných ve staré vlasti.

 

Krajanská organizace převzala v roce 2003 záštitu nad obecní základní školou v městečku Peňaflor, kde dosud český prvek přežívá díky někdejšímu působení českých zaměstnanců tamějších Baťových závodů. Škola nese jméno České republiky.

 

Patří dík panu velvyslanci Zdeňku Kubánkovi, že pozval na setkání vedení Chilsko – českého kroužku, předsedkyni paní Anu Kociánovou, dceru přistěhovalce Benedikta Kociána, který v 30. letech založil Asociaci volejbalu v Chile, který se brzy rozšířil do celé Jižní Ameriky a stal se jedním z nejsilnějších na světě. Přišla také bývalá předsedkyně paní Tatiana Eneresová, dále paní Flora Horáková, která zajišťuje kulturní aktivity, a pan Rafael Rincón, mladý profesor politologie, který se stará o styk s veřejností, a který je německého původu z Venezuely. Zajímá se o české záležitosti a češtinu se naučil na kursech v Dobrušce.

*

zms05a.jpg

... setkání na velvyslanectví v Santiagu. Zprava: Rafael Rincón, Tatiana Eneresová, velvyslanec Zdeněk Kubánek, Ana Kociánová, Fiora Horáková a autor reportáže Miloš Šuchma

*

Bylo to příjemné setkání, kdy jsme si hezky pohovořili a sdělili zkušenosti z Chile a Kanady. Není pochyb o tom, že komunita v Kanadě je větší a obohacená imigrací z roku 1968, má čilejší  styk s Českou republikou a  jejími orgány a lepší vnitřní  komunikaci a možnosti (týdenní televizní vysílání, dvoje noviny, zpravodaje či věstníky poboček, Sokola, vlastní areál Masarykova Memorial Institutu v Torontě nebo budovu Československého podpůrného spolku ve Winnipegu, atd.).

 

Na druhé straně je Chile přece jen velmi vzdálené od České republiky a také komunikace není tak snadná. Je obdivuhodné, že chilští krajané si uchovali češtinu, i když se někteří z nich v Čechách nenarodili, ale stále se o dění a kulturu své původní vlasti či původní vlasti svých rodičů a prarodičů zajímají.

 

Návštěva Jižní Ameriky byla pro nás velkým kulturním obohacením a poznáním zemí, o kterých se nepříliš v Evropě nebo Severní Americe ví.

 

 

Závěrem

Cyklus cestopisných reportáží skončil, sluší se poděkovat. Miloši Šuchmovi za poskytnutý exkluzivní materiál a návštěvníkům těchto stránek za pozornost.


Předcházející díly najdete na tomto blogu v rubrice Svět okolo nás (v pravé liště nahoře).



Lubomír Stejskal

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.