Pesachové zamyšlení: První návrat

pondělí 9. duben 2012 10:38

• Příběh židosvkého svátku Pesach má svůj původ v Zemi faraonů.

Byli jsme otroky v Egyptě, připomínají si Židé – a již nejsme. Jsme svobodní. Kde? Ve své zemi. Ne všichni ale žijí v této zemi. Mnozí zůstali v diaspoře. Ani všichni Češi nežijí v ČR, všichni Slováci na Slovensku.

 

Pesach je, viděno zpětně, symbolem prvního návratu národa Izraele do jeho pravlasti. Nedošli do ní všichni, smrt si mnohé našla na Sinaji. Ani vůdce Mojžíš do Zaslíbené země nevstoupil. Leč - nikdo tehdy v Egyptě nezůstal.

 

To neplatí o druhém návratu, z babylonského zajetí. K návratu do Judeje a jejího hlavního města Jeruzaléma se neodhodlali všichni. To se zatím platí i třetí velký návrat, který sestává z nekončícíh vln toho, pro co existuje hebrejský termín alija. Během ní se nejen od konce 19. století, ale i ve staletích předcházejících postupně vraceli Židé do Země izraelské, po 14. květnu 1948 do Státu Izrael.

 

O to šlo tehdy především – aby mohli svobodně sloužit Hospodinu.

 

Pesachová cesta nevedla do Zaslíbené země přímo. Čtyři desetiletí prožil národ na Sinaji, kde, nikoli až ve vlasti, mu byl dán Zákon. Sinaj je proto nedílnou součástí širšího pesachového poselství. Proto má Sinaj, byť dnes spíše jako turistická destinace, pro mnohé podobně tajemné kouzlo, mojžíšovské kouzlo, jako samotný Izrael.

 

Kolikrát jsem za horkých bezesných nocí seděl na balkonu některého z tamních hotelů, hleděl na vysoké pouštní skály a připomínal si – někde tam, ne až tak daleko za nimi, se rodilo slavné pokračování velkého počátku. Právě tady, pod sinajskými hvězdami, jsem nejniterněji ucítil dotek historie.

 

Neměli to ovšem Izraelité snadné. Kolikrát národ reptal, nemaje v té výhni dostatek vody. Lidsky jej chápu: kdo si zapomněl vzít k moři pití, aby pak zjistil, že tam nefunguje plážový bar, reptal také.

 

Ani po skončení sinajského putování nebyl pro izraelský lid připraven ráj na zemi. O zaslíbené teritorium musel těžce bojovat – a zvítězit. Není na místě se nad tím pohoršovat. Tak funguje náš svět odjakživa. Kdyby Hitler vyhrál válku, měla by Evropa nějakou (z našeho pohledu příšernou) podobu. Jediná cesta, jak tomu zabránit a dát jí podobu jinou, bylo vojensky nacisty porazit. Pohoršuje se nad tím někdo? Vnímáme to jako samozřejmou nutnost.

 

Od ustanovení Pesachu v Egyptě na znamení konce jednoho otroctví vede jeho poselství až k legitimitě izraelské přítomnosti v Zaslíbené zemi. Chcete-li v Kanaánu, Palestině. Evropané dobyli obě Ameriky, proto jsou tamní státy „evropské“, nikoli indiánské. Izraelci dobyli Kanaán, založili tam své společenství, vybudovali nejprve jednu, pak dvě monarchie (později ještě třetí), které fungovaly jako nedílná a respektovaná (geograficko-právně) součást tamního regionu. Je na to bezpočet historických důkazů.

 

První Pesach vyústil v nevyvratitelnou skutečnost, že území, které po návratu z Egypta Izraelci získali, se stalo jejich vlastí, kde si zřídili vlastní nezávislý stát. Následné vyhnání Židů z tohoto území zakládá v první řadě právo návratu na toto území. Právo stejně přirozené, jaké náleží židovské rodině, kterou nacisté odvlekli do Terezína, ta zázrakem přežila a po válce se vrátila do města, v němž stojí vila, jež jim v době transportu patřila. Existuje snad spravedlivější alternativa než ta, že jim bude „vrácena“?

 

Jak získali Češi právo nárokovat si české země jako své vlastní? O co opírají svůj nárok na Čechy, Moravu, část Slezska. Většina zná legendu o praotci, který vystoupil na horu Říp a usoudil: zde zůstaneme. Historici se nad tím samozřejmě usmějí a nabídnou trochu jiné argumenty. Ať tak či onak, nikdo rozumný právo Čechů na Čechy nezpochybňuje (třebaže před jejich příchodem zde žili i Nečeši). Izraelci mají mnohem průkaznější historické argumenty, jimiž mohou obhájit svůj nárok na teritorium, na němž od května 1948 budují samostatný stát – a přesto je tento jejich nárok neustále zpochybňován.

 

Smysl svátku Pesachu nelze proto hledat pouze, třebaže primárně, v pohledu zpět; svátek nás vrací ze starověku k přítomnosti. Odejít z otroctví za svobodou předpokládá, že získané svobody si budeme mít kde užívat. Pro národ jako politickou pospolitost to představuje někončící úsilí s cílem získat vlastní nezávislý stát. (Také proto existovalo České království, také proto vzniklo v roce 1918 Československo.) Rovněž Izraelité budovali svůj vlastní stát, a když o něk přišli, znovu a znovu, byť s dlouhými přestávkami, se k této výzvě hlásili. Po druhém návratu (z Babylona) byli jejich současníci svědky krátké existence nezávislé makabejské monarchie. Během masivních vln třetího návratu z celosvětové diaspory vynaložili sionisté heroické úsilí, jehož cílem byl vznik Státu Izrael.

 

První egyptská Velká noc, jež nastartovala cestu za svobodou, došla svého vyvrcholení dne 14. května 1948, kdy v Tel Avivu byla ústy Davida Ben Guriona vyhlášena nezávislá židovská republika. I tak je možné dnes, v jednavacátém století, rozumět politickému významu, v nejlepším smyslu tohoto slova, židovského svátku Pesach.

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00