Kauza Rath: Trochu jiný pohled

pátek 18. květen 2012 22:20

• V souvislosti se zatčením Davida Ratha a spol. se na tuzemských serverech objevilo několik svědectví o poměrech ve vazební věznici v Litoměřicích, kde prominentní obviněný poznává odvrácenou stranu života VIP.

Minimálně mezi řádky a otevřeně v řadě diskusních příspěvků je patrné jisté zadostiučinění. Ve stylu: Dobře mu tak, hajzlovi. Přiznám se, že takovýto postoj mě děsí.

 

Tady přece nejde o podstatu Rathovy kauzy, ale o něco jiného: jak se v naší zemi zachází s lidmi, kteří jsou podle práva stále nevinní.

 

David Rath byl přistižen in flagranti a záhy umístěn do vazby. Z dobrých důvodů. Mohl by ovlivňovat svědky, případně se skrývat, eventuálně pokračovat v činnosti, kvůli níž byl zatčen. Takového člověka musí stát izolovat a mít ho pod trvalou kontrolou. To nelze realizovat jinak než umístěním do speciálního typu věznice. Tedy do vazby. Až sem je všechno v pořádku.

 

To, co vyvolává znepokojení, a díky dr. Rathovi se znovu stalo předmětem zájmu všech, komu není lhostejné, co se děje v zákulisí státem spravovaných institucí, je praktická stránka věci – každodenní vazební režim. Zejména ve vztahu k tomu, proč tam vazebně stíhaní lidé jsou. Konkretizujme na případu Davida Ratha.

 

Pan poslanec (v době psaní příspěvku jím stále byl) je ve vazbě z důvodů výše uvedených. Nebyl odsouzen, před zákonem má postavení nevinného – a tudíž není důvod ponižovat jeho lidskou důstojnost a upírat mu elementární „ubytovací komfort“, který odpovídá standardům 21. století v civilizované zemi. Abych nebyl špatně pochopen: nevolám po vztahu vazební věznice rovná se 5hvězdičkový hotel. Jde mi o něco jiného.

 

Proč jsou nuceni lidé ve vazbě (znovu připomínám: stále nevinní) pobývat v místnosti, kde se stůl, u něhož jedni konzumují potravu, nachází v těsném sousedství plenty, za níž jiní defekují? Jak by tento stav vyhovoval lidem, stejně nevinným, kteří tato pravidla vymysleli a schválili?

 

Totéž se týká používaní teplé vody. Je-li pravda, že ve vazební věznici mají lidé v ní umístění k dipozici celodenně pouze studenou vodu (a teplou jen omezeně – 2x týdně), pak doporučuji všem, kdo si myslí, že je to v pořádku, zkusit totéž ve svém osobním životě.

 

Podobných otazníků bychom našli víc. Má-li být člověk pouze izolován, proč je nucen podrobovat se těm aspketům denního a nočního režimu, které s důvodem jeho vazby nikterak nesouvisejí? Chápu, že je nutný jednotný čas vydávání oběda či léků, ale proč musí vazebně stíhaní – kupříkladu – chodit „spát se slepicemi“? Jaký smysl mají další omezení? Může snad počet potravinových balíků ovlivnit konkrétní trestní kauzu?

 

Soudě podle svědectví zveřejněných na zpravodajských serverech, svědectví lidí, kteří vazbou prošli a není důvod jim nevěřit, může nastat situace, která vyvolává vážné znepokojení. Zatímco v případě lidí, kteří jsou stále nevinní a stát je drží ve vazbě proto, aby se neskrývali, nepokračovali v trestné činnosti či neovlivňovali svědky, dochází k ponižování jejich důstojnosti či rafinovanému trestání formou záměrného znemožňování dodržovat standardní hygienické návyky, tak skuteční zločinci, za nimiž je často hromada mrtvol a tisíce zničených životů nevinných lidí, si užívají nefalšovaného vězeňského komfortu – například expolitici a vysocí důstojníci balkánských zemí věznění v zemích EU (po odsouzení tribunálem v Haagu). Podobný komfort čeká podle dostupných informací i norského masového vraha Breivika.

 

Je jistě možné namítnout: všechno stojí peníze a proč by měl stát investovat do gaunerů. Jistěže nemusí. Může je nechat jíst vedle záchodové mísy, může jim omezovat přídely teplé vody, může cokoli, o čem my venku možná ani netušíme. Co ale nesmí je nárokovat si, aby byl považován za civilizovaný stát, jehož standardy odpovídají 21. století.

 

Za vězeňství, včetně podoby vazebních žalářů, nikdo jiný než stát neodpovídá. Je to jeho vizitka.

 

Od některých pašeráků drog máme informace o tom, jak příšerně vypadají vazební věznice v Thajsku nebo Jižní Americe. To je, při vší úctě, třetí svět. Asi nikdo si nebude dělat iluze o tamním vězeňství. ČR je ale přece jinde. Naše demokratické elity se hlásí k jistému systému hodnot. Chlubíme se tím, že patříme k nejvyspělejší civilizaci v dějinách lidstva, že jsme členy jednoho z nejprestižnějších „klubů“ (EU), který se hlásí k respektu k lidský právům, svobodě a k zásadám právního státu. A tak dále, a tak podobně. Tak proč tento stát před zákonem nevinným lidem, které z důvodů řádného výkonu spravedlnosti potřebuje izolovat, upírá právo na něco tak samozřejmého, jako je každodenní příděl teplé vody? To jsme na tom ekonomicky tak zoufale, že se kvůli tomu musíme řadit na periferii lidské civilizace?

 

David Rath bude možná uznán vinným a odsouzen. Pak si jistě mnozí řeknou: vzhledem k tomu, co spáchal či chtěl (mohl, kdyby nebyl lapen) spáchat, je skutečnost, že ve vazbě neměl dostatek teplé vody, naprostá banalita.

 

Jak krátkozraké uvažování.

 

Neboť: Věra Jourová, kdysi náměstkyně ministra pro místní rozvoj, strávila v roce 2006 ve vazbě třiatřicet dnů. Nevinná byla v okamžiku vzetí do vazby, v průběhu vazby, po propuštění z vazby – a nevinná je dodnes, neboť trestný čin, kvůli němuž byla do vazby umístěna, se vůbec nestal – konstatoval v roce 2008 soud.

 

Přesto byla nucena podrobit se všem lidskou důstojnost ponižujícím pravidlům a procedurám vazebního stíhání. Co se stalo jí, může se stát, byť z úplně jiného důvodu, komukoli z nás. Proto je jakákoliv zlomyslnost nad tím, co dnes prožívá ve vazební věznici David Rath, více než pošetilá.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00