Nevyzpytatelná muslimská logika

neděle 17. červen 2012 09:40

• V minulých dnech byl Mezinárodní olympijský výbor (MOV) nucen reagovat. Přiměla ho k tomu hrozba Národního olympijského výboru Alžírska: to, co se stalo na květnovém Světovém poháru kanoistů v Duisburgu, může se opakovat na OH ve  Spojeném království.

Jde o bojkot izraelských sportovců. V praxi to vypadá tak, že reprezentanti muslimských zemí nenastoupí k příslušnému závodu (utkání, souboji, rozplavbě, rozjížďce), lhostejno pod jakou záminkou, jenom proto, že by museli měřit síly se sportovci Státu Izrael. Nad ambicí pokusit se ve férovém souboji židovského protivníka porazit vítězí patologická protiizraelská nenávist.

 

Naposledy jsme toho byli svědky na Světovém poháru v Duisburgu koncem letošního května.

 

V jedné z rozjížděk závodu kajaků na 1000 m (K1-1000), v níž startoval Izraelec Roei Jelling, odmítl jet Alžířan Baghdadi. V tisku se objevila zpráva, že kdyby rozjížďku absolvoval, padl by do nemilosti v očích alžírského ministra sportu Hašemiho Džijára. Šéf Alžírského olympijského výboru vzápětí přispěchal s hrozbou, že něco podobného by se mohlo stát i na nadcházející olympiádě.

 

To byla pro MOV silná káva. Prostřednictvím prohlášení své mluvčí Emanuelle Moreauové dal jasně najevo, že pokud někdo hodlá bojkotovat jednotlivce nebo týmy kvůli jejich národnosti nebo náboženskému vyznání, je to nejen nesportovní, ale dopouští se tím hrubého porušení principů Olympijské charty, etického kodexu MOV a olympijského slibu. S dovětkem: kdo nemá v úmyslu přijet na olympiádu v duchu přátelství a fair play, ať raději zůstane doma.

 

Nejsou to plané hrozby (ze strany muslimských účastníků her), jak jsme se mohli přesvědčit na předchozích olympiádách. Přeborníky v bojkotu Izraelců byli dosud Íránci. V Pekingu 2008 odmítl íránský plavec Alirezaei nastoupit do rozplavby závodu na 100 metrů prsa jenom proto, že jejím účastníkem byl také izraelský reprezentant Tom Beeri. V Aténách 2004 se zase medailová naděje Íránu v judu, Araš Miresmaeli, připravila o téměř jistý sportovní úspěch: borec v kategorii do 66 kg odmítl nastoupit k duelu s Izraelcem Ehudem Vaksem. Byl sice diskvalifikován, ale po návratu přivítán v Teheránu jako národní hrdina.

 

Podobných případů je zaznamenáno více. Namátkou: Íránci na univerziádě 2011 v kontinentální Číně, plavecké MS 2011 tamtéž, Jemenci na šachové olympiádě 2010 v Rusku, znovu Íránci na olympijských hrách mládeže 2010 v Singapuru, na plaveckém MS 2009 v Itálii a dokonce na paralympiádě 2008 v kontinentální Číně, což je obzvlášť nechutné; v paměti máme také neudělení víza izraelské tenistce Šahar Peerové na turnaj v Dubaji v roce 2009 úřady Spojených arabských emirátů – jenom proto, že je Izraelka.

 

Pokud k něčemu takovému, tedy k bojkotu Izraelců jenom proto, že jsou Izraelci, v Londýně opravdu dojde, bude zajímavé sledovat, jak se s touto zvráceností MOV vyrovná. Zda zůstane u slovních proklamací, nebo přijde zasloužený trest.

 

Věc má ale ještě jeden aspekt.

 

Záhadou totiž zůstává, podle jakých kritérií se sportovní funcionáři muslimských zemí, potažmo sami sportovci (což je ale méně pravděpodobné) rozhodují, zda proti Izraelcům nastoupí či nikoli. Tuto nevyzpytatelnost můžeme ilustrovat na dalších dvou květnových kanoistických podnicích.

 

Na Světovém poháru v Poznani ve finálovém závodě kajakářů na 5000 metrů startoval Izraelec Roei Jellin. Téže jízdy se zúčastnil také Íránec Ahmadreza. Totéž platí o závodu na 5000 metrů kajakářek. Spolu ho absolvovaly Adi Gafniová z Izraele a Hakimimoghaddamová z Íránu. Izraelka dojela desátá, Íránka hned za ní – a svět ani posvátná místa islámu v Mekce se nezbořily.

 

Takéž v Duisburgu. Zatímco Alžířan Baghdadi si skandál spojený s bojkotem Izraelce Jellinga neodpustil, stejnou rozjížďku absolvoval Asadi z Íránu.

 

Ve finále B závodu K1-1000 jeli vedle sebe Izraelec Jelling, Tunisan Mrabet a Íránec Talebian. Oba muslimové to, zdá se, přežili bez úhony. „Sionista“ Jelling je neuhranul, ani si je nedal k večeři.

 

V semifinále 1 závodu kajakářek K1-200 soutěžily na stejné hladině Izraelka Gafniová a Ben Islamiová z Tuniska.

 

V závodu kajakářek K1-1000, a to jak v rozjížďce, tak ve finále, soupeřily izraelská reprezentantka Gafniová a íránská sportovkyně Hakimimoghamaddová.

 

Závěrečná otázka: Podle jakých pravidel se bojkot či nebojkot izraelských sportovců jejich soupeři z muslimských zemí vlastně řídí?

 

Rozumíte tomu?

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00