Mezi lítostí a omluvou

úterý 22. leden 2013 06:47

• V rámci předvolební prezidentské kampaně padlo v diskusi na téma Benešových dekretů a odsunu Němců mnoho silných slov. Také od prezidenta republiky.

Můžeme se donekonečna dohadovat o tom, zda se máme či měli jsme se sudetským Němcům omluvit, zda bylo správné, že tak ten či onen učinil. Nicméně měli bychom mít stále na mysli text článku III Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji.

 

 

III

Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.

 

 

Pod tímto textem s datem 21. ledna 1997 jsou za českou vládu podepsáni Václa Klaus a Josef Zieleniec.

 

Domnívám se, že nynější silná vyjádření prezidenta ČR je nutné srovnat s výše uvedeneným. Současně dávám k diskusi otázku, jak velká vzdálenost je mezi lítostí a omlouvou.

 

Uznám-li, že to či ono v jednání, za které nesu jakousi míru morální odpovědnosti, bylo špatné, že tímto jednání „bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem“, lituji-li excesů, k nimž došlo „v rozporu s humanitárními zásadami“ a lituji-li nadto, že na základě jistého zákona nebylo možné tyto činy potrestat, pak se sám sebe musím zeptat – když už lituji, že k tomu došlo, co mi brání se oněm nevinně postiženým lidem omluvit?

 

O to přece jde: omluvit se za to, čeho česká strana v deklaraci z ledna 1997 v článku III lituje.

 

Ptám se tedy: Proč lítost ano a omluva ne?

 

To přece není žádné přepisování dějin. Jsem-li pro omluvu v duchu výše uvedeného, tak snad „nemluvím jako Sudeťák“. Nebo ano?

 

Jakou hodnotu pak má podpis Klause a Zieleniece na česko-německé deklaraci?

 

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00