Za oknem OK 6060

neděle 13. duben 2008 21:00

|OK|  Sobota večer, 12. dubna 2008. Není těžké odhadnout, čemu věnuje čas většina mužů a nemalá část žen v ČR. V pražské O2 Aréně probíhá jeden z klíčových zápasů finále hokejové extraligy mezi hostující Slávií a překvapením sezony, týmem Energie Karlovy Vary. Jen několik lidí před naším domem venčí psa, lázeňská metropole je jaksepatří vylidněná. Já v té chvíli plním úkol z nejkrásnějších …

 

Ulehám kolem sedmé, abych uspal čtrnáctiměsíčního vnoučka Tomáše Michaela. Hlídání těch nejmenších v naší rodině patří celé jedno desetiletí(první vnučka se narodila 1998) k našim(mým a mé ženy, která na tom všem má klíčový podíl) nejmilejším povinnostem a podstatným dílem vyplňuje náš volný čas. Ne nadarmo mladé maminky, které takovou zkušenost nemají, o mně hovoří jako o „nejlepším dědečkovi na světě“(takto se vyslovila naše sympatická mladá paní sousedka), případně o mně a mé ženě jako o lidech, které by měli „tesat do zlata“. Tak se zase před pár dny vyjádřila jedna bývala kolegyně z rozhlasového studia, s níž jsem na počátku 90. let rozjížděl ranní program v jednom privátním rádiu. Potkali jsme se před bankou, já s kočárem, ona s kočárem a dvěma dětmi – a když jsem jí vylíčil náš rodinný hlídací systém, mohla jen tiše závidět. Zatímco u nás je Tomáš Michael přes noc každý týden – a s pražskými příbuznými se navštěvujeme na tři i více dnů minimálně dvakrát do měsíce(o hlídání devítileté vnučky o prázdninách, svátcích a víkendech nemluvě) -, její děti nenocovaly dosud u babičky s dědečkem ani jednou. Inu, jiná family, jiná pravidla vzájemného soužití.


Ale o tom jsem původně psát vlastně ani nechtěl, nějak se mi to sem mimoděk připletlo. Zkrátka a dobře, uléhám s malým Tomáškem a bylo štěstí, že chtěl víc řádit než se oddávat sladkým snům. Díky tomu jsme ho nemuseli budit, když se za chvíli do místnosti přiřítila Tomáškova babička(shodou okolností moje manželka) s pokynem, že máme jít rychle k oknu v kuchyni(aniž by řekla proč, ale to některé ženy, které se později nestanou premiérkami Británie nebo státními tajemnicemi USA, dělávají). Znaje lokální poměry v našem bytě jsem se pouze zeptal: „Je to na foťák?“ Prý že ano. Teprve pak jsem se dozvěděl, že v blízkosti našich oken prolétává horkovzdušný balon. K vidění není, pravda, každý den a tak jsem v tom zmatku – žena, dítě, téměř vybitý přístroj, zavřené okno s květinami na parapetu a k tomu všem čas, který stále běží … - stihl udělat alespoň několik snímků. Pro blog jsem vybral následující čtyři.

LN-BB-balon1.jpg

LN-BB-balon2.jpg

LN-BB-balon3.jpg

LN-BB-balon4.jpg 

 

Aktuální dodatek: 14. dubna 2008 přinesl Karlovarský deník informaci o tom, že "pilot, inženýr a nadšený  balonista Ladislav Crkva v sobotu opět provětral svůj nádherný sportovní balon Teta Marta a postaral se o zábavu a pozdvižení mnohých Karlovaráků". Naše rodina byla mezi nimi. Bohužel  jsme se v článku mohli také dočíst, že u západočeské obce Sedlečko dva místní farmáři povolali na pana Crkvu policii. A to navzdoru tomu, že na jejich latifundii vůbec nepřistál.  Opět se potvrdilo, že ať děláte co děláte, vždycky se najde někdo, kdo vám zkazí radost.

 

•••

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00