Slovo vzpomínky: Nagano 1998

sobota 23. únor 2013 14:42

• Hodně a právem se teď mluví o 22. únoru 1998. Byl to den, o němž mnozí do konce života budou vědět, co od rozednění dělali. Takových dnů není mnoho.

Vítězství ve finále Turnaje století na ZOH v Naganu nás se ženou vytáhlo do ulic. Byla neděle ráno, když jsem se vrátil z pracovní cesty. Nejprve jsme se radovali doma. Když ale začaly k našemu domu na okraji města doléhat zvuky euforie z centra, bylo rozhodnuto.

 

Zanedlouho jsme se přidali k průvodu – a byl to jeden z mála okamžiků, kdy je člověk hrdý na to, že je Čech. Naposledy jsme takovou atmosféru zažili v listopadu 89. A předtím? Ti nejstarší mezi námi nejspíš v osmašedesátém. Či v březnu 1969 po hokejovém vítězství nad Sověty na MS ve Stockholmu. Skóre 4:3 se tehdy stalo politickým symbolem.

 

Byly to okamžiky, které slovy nelze popsat. Něco takového se musí zažít. Nechat si to ujít je jako vážit v létě cestu k moři - a zůstat celou dovolenou u bazénu.

 

Kráčeli jsme v jásajícím davu ulicemi a byli šťastní. Kolem nás troubila auta vyzdobená českými vlajkami – hodně to pro nás znamenalo. Nestává se často, abychom byli v něčem nejlepší. Nejlepší na světě.

 

Nagano 1998 zůstává natrvalo v naší paměti. I s jedním děsivým stínem. Ve městě, kde jsme tehdy spontánně oslavovali, přišel o pár let později o život jeden ze strůjců naganského zázraku. Ivan Hlinka.

 

Ironie osudu, líc i rub života. Nagano ale žije v naší mysli dál a s ním i slavný trenér. Kdykoli na výjezdu z Karlových Varů míjím na osudném místě u silnice na okraji lesa Hlinkův pomníček, jako by tam zářil střípek odlesku japonského zlata.

 

Ne, na nic z toho nechceme a nemůžeme zapomenout.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00