Víte, co je to Blažan?

neděle 18. květen 2008 19:37

•  Také jsem to do dnešního dne netušil. Záhy jsem ale porozuměl. No záhy … Posuďte sami.

 

Měl jsem před sebou jízdu za neodkladnou povinností. Veřejnou dopravou a ukrutně brzy. S odjezdem v pět hodin letního času(ve čtyři standardního). Což znamenalo nechat se vzbudit mobilem ve čtyři letního(ve tři standardního). Na jemný rytmus filmového songu Streets of Philadelphia v mé Motorole, který mi, jak zpívá Jiří Korn v Robinsonovi, zavřel bránu snů, jsem sice zareagoval, ale za moc to nestálo.


Jakž takž pohyblivou tělesnou schránku, řízenou napůl spící mozkovou soustavou(nejsem si jist, zda centrální), se mi podařilo dopravit na autobusový terminál. Postavil jsem se stranou od ostatních, podobně postižených časným opuštěním nedělního lůžka. Nebyl jsem intelektuálně připraven vstřebat přežvýkané informace o tom, co dávali včera v televizi a že to zase stálo za … Ostatně televizní filmové kultuře příliš neholduji a co už po ránu před pátou letního dodat k porážce Švédů v severském derby s Finy na hokejovém mistrovství světa. Snažil jsem se to cestou na autobus pochopit, ale do toho se vlamovaly myšlenky z jiné soutěže hrané na ledové ploše. Dallas ve finále Západní konference NHL snížil na 2:3 na zápasy a cosi mi našeptávalo, jestli Detroit nebude mít nakonec problémy. Nic bych si nepřál víc než aby Hašek vyhrál Stanley Cup(když už se mé milované Toronto neprobojovalo do play off). A taky mě štval vyrovnávací gól Jablonce na Slávii. O titul šampióna první ligy edenský tým sice plichta připravit nemohla, ale šlo o prestiž a lepší pocit z mistrovského triumfu. Prostě si myslím, že by bývalo bylo lepší, kdyby sešívaní tak důležitý premiérový ligový zápas v novém stánku vyhráli – právě pro ten pocit. No nic …


Jak tak medituji, vidím na protější straně postavu muže oděného v bílém. Nebyl to anděl, ale jihovýchodní Asiat. Vím, není to příliš konkrétní, jenomže … Ani po ránu, ba ani v jiné denní době nejsem s to rozeznat Číňana od Thajce, Thajce od Kambodžana, Kambodžana od Vietnamce a toho zase od Laosana. Zrovna tak to ale mohl být Japonec, Tchaj-wanec nebo Jihokorejec. Působil dojmem, jakoby po něčem pátral. Pak zamířil ke mně.


Achoj,“


Nazdar,“ odpovídám s razancí Jiřího Sováka ve filmu Marečku, podejte mi pero. Takže nejspíš Vietnamec, pomyslel jsem si. Nechápu, proč si vybral zrovna mě. U protější zastávky stojí asi půl tuctu lidí a stále snad ještě platí, že víc hlav rovná se víc rozumu. I když při rozbřesku asi ne tak docela.


Čekám, co bude námětem „konverzace“.


Tady autobus Blažan?“, sonduje. Typickým východoasijským gestem se omlouvá, že lépe to říci nedokáže. Chápu a snažím se vyjít mu vstříc jazykem „Basic Czech“.


Autobus ano, ale kam? Řekni město. Město“.


Blažan.“


Nechápu a snažím se vymámit z něj, kam má namířeno. A ještě několikrát, stále dokola.

"Řekni město." 

 Vyjmenuji několik obcí v nejbližším okolí, ale jsem vedle jak ta pinie na  phuketské pláži.


Blažan,“ trvá na svém. „Blažan.“


Že by chtěl jet za potomkem rodu Lažanských na jeho sídlo v Chyši(kdysi tam krátce působil jako vychovatel Karel Čapek) okusit tamní zámecké pivo? Nesmysl, napovídá probouzející se mozek. Vzápětí se dostaví pocit, že jsme u cíle. Je to tak prosté: Blažan – Pražan. Ten člověk z exotické dálavy míří přece do našeho hlavního města, kam jinam.


Praha,“ říkám s jistotou, „to je autobus nula a jedna. Nula a jedna,“ ukazuji na prstech čísla zastávek.


Zase špatně. Praha to není, ale Blažan. Nic než Blažan. Blíží se pátá a já si musím dát pozor, abych za své průvodcovské samaritánství nebyl odměněn tím, že mi před nosem ujede autobus. Tam, kam mám namířeno, jede další přímý spoj až v pět odpoledne. Je totiž neděle, řečeno s Jiřím Suchým.


Zoufalá situace. Rád bych pomohl, vzhledem ke svému názorovému přesvědčení to mám dokonce „v popisu práce“. Jen vědět, co je to ten Blažan. Ani cizinec nehází samopal do rýžoviště a snaží se, abych porozuměl.


V dálce se blíží můj bus a spolu s ním i rozluštění naší tajenky. Asiat, jako by si uvědomil, že lepší nechápavý český strejda než liduprázdný terminál, vloží do artikulace veškerý svůj um a rázem je ze slova Blažan západočeská metropole.


Jo Plzeň!,“ zvolám úlevně. „Tak to nevím, odkud tady jezdí autobusy do Plzně.“ Naposledy jsem tam byl loni na podzim ve fakultní nemocnici, když si tchán při pádu zlomil krční obratel, jenomže pokaždé jsme jeli s rodinou autem.


Času není nazbyt. Můj autobus stojí na zastávce, dveře dokořán, tucet pasažérů bude uvnitř co by dup. Mohu udělat jediné. Za pochodu ukázat prstem na vzdálenou bílou informační tabuli se jmény cílových měst a čísly odjezdových zastávek. Asiat se tam nedůvěřivě vydává a tázavým pohledem zkoumá, zda to myslím vážně. Já mám pocit, že to celé pochopil docela jinak. Že busy do Blažanu alias Plzně odjíždějí od toho bílého billboardu zarostlého bujnou zelení …








Lubomír Stejskal

vaclavDavam karmu12:4419.5.2008 12:44:08
NULITak tedy -21:0318.5.2008 21:03:56

Počet příspěvků: 2, poslední 19.5.2008 12:44:08 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.