Mám je rád, i když jsou demokraté

středa 21. květen 2008 11:37

•  Nevím ani přesně proč, ale v dětství jsem si jednu dobu myslel, že americkým prezidentem je černoch. Dnes to mohu připsat do seznamu výchovných zločinů komunistického režimu. Soustavné přechvalování Východu, zejména Sovětské unie, a systematické špinění Západu přineslo své ovoce. V dětském mozku vytvořila bolševická propaganda mišmaš, který ale naštěstí netrval dlouho. Vlastně jen do okamžiku, než jsem sám začal pátrat po tom, jak to vlastně je.

 

Jistěže jsem se mohl zeptat rodičů a bylo by rázem jasno. Je to ale tak dávno, že si už nevybavuji, proč jsem to neudělal.


O pá let později, na počátku  teenagerovského období života, se ze mě stal knihomol. Byl jsem pravidelným hostem místní knihovny, kde jsem objevil publikaci Johna F. Kennedyho Profily odvahy. Ne příliš objemné dílko způsobilo, že jsem se o tohoto amerického prezidenta začal zajímat víc než o jiné západní politiky. Stal se mým idolem – a to navzdory tomu, že patří do církve římských katolíků. Bylo v tom víc romantiky než čeho jiného: jaký to kontrast mezi ním a Chruščovem! A co teprve První dáma! Asi jsem nebyl sám, kdo se do Jacqueliny na dálku zamiloval. A kdo pak zažil trpkou deziluzi, když si vzala starého řeckého rejdaře …


Nicméně Jack a Jackie představovali ve své době ideální „západní“ pár(zasnoubeni byli na den přesně tři roky před mým narozením, 23. června 1953).


Kennedyovi, manželé v Bílém domě i Bob, byli dlouho v mých očích něčím jako ikonou Západu, Ameriky, svobodného světa. Sympatie k nim jsem choval i poté, co jsem začal „rozum brát“ a definitivně se stal stoupencem opačného tábora, Republikánské strany. (Však se mi za to Ronald Reagan svou politikou vrchovatě odměnil). Atentát na Boba Kennedy bylo sotva možné chápat jinak než jako další prokletí. Ostatně osobních tragédií zažila tato slavná rodina víc.


Po odchodu Boba zůstal pomyslnou spojnicí s oběma bratry a onou zvláštní imaginací první poloviny 60. let Ted(Edward) Kennedy. Vždycky, když se objevil na obrazovce, jsem si pomyslel: je dobře, že tu je. Jako by se v jeho osobě současnost snoubila s minulostí a on mimoděk oživoval v mé mysli své slavnější bratry. Netvrdím, že jsem souhlasil – a ani jsem nemohl - s jeho kritikou republikánské administrativy, zejména v oblasti zahraniční politiky, ovšem lidsky jsem pro něj měl, s ohledem na výše uvedené, podobnou slabost jako pro Jacka a Boba.


A pak se stalo něco, co mne zasáhlo a přimělo napsat toto vyznání. Člověk někdy kvůli lesu přehlédne samotné stromy. I já častokrát, třebaže sedím celý den před computerem, nestihnu monitorovat všechny proběhlé události, ačkoli jsou na internetu nejblíž. Když už mě začnou bolest záda a večer dám konečně PC vale, udělám si pohodlí v křesle v obývacím pokoji, zapnu teletext a seznamuji se s děním doma a ve světě v rychlém přehledu. Tam jsem se také dozvěděl o vážné nemoci Tedda Kennedyho. Přepnul jsem tedy na CNN, kde o ničem jiném nemluvili.


Senátora za Massachusetts, absolventa Harvardu a University of Virginia, právníka a politika, čeká nejtěžší období života. V jednatřiceti přišel rukou vraha o prvního bratra Jacka, o pět let později stejně tak o Boba. Je mu sedmdesát šest a právě se dozvěděl, že mu krutá nemoc vyhlásila válku, proti níž jsou všechny volební boje do Senátu, které absolvoval od roku 1962, procházkou růžovou zahradou. Válku, v níž lze zvítězil pouze s Boží pomocí, tedy zázrakem.


Myslím v této chvíli na Jacka a Boba, na půvabnou Jackii a ze všech nejvíc na Teda Kennedyho. A přeji mu hodně, hodně sil ...

     Příloha

 LN-BB-Ted1.jpg

 •  John F. Kennedy/1917-1963

 LN-BB-ted3.jpg

 •  Jackie Kennedyová/1929-1994

 LN-BB-Ted2.jpg

 •  Bob Kennedy/1925-1968

 LN-BB-Ted4.jpg

 •  Ted Kennedy/* 1932

 Webové kongresové stránky T. Kennedyho/English  Klikněte SEM

 

 

Lubomír Stejskal

dekadentMilý L.S.19:4221.5.2008 19:42:55
Jiří Beránekmoc hezký článek17:5621.5.2008 17:56:33
Lubomír Stejskalpro dekadenta12:1021.5.2008 12:10:11
dekadent.....11:5921.5.2008 11:59:47

Počet příspěvků: 4, poslední 21.5.2008 19:42:55 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.