Polemika: Trest smrti ne, ale ...

středa 11. červen 2008 23:12

•  Ačkoli jsem, stejně jako Tomáš Jubánek, s nímž chci dnes polemizovat, odpůrcem trestu smrti(byť nikoli absolutním), není smyslem tohoto příspěvku obhajovat tento můj postoj(dá-li Bůh, tak jindy), nýbrž zastavit se u jednoho tvrzení autora, které by mohlo u méně zasvěcených čtenářů vyvolat mylný dojem, že snad „v prastarém zákoně, který kdysi Mojžíšovi odevzdal Bůh, je trest smrti zapovězen“.

 

To byl přesný citát z pojednání pana Jubánka nazvaného Trest smrti(BB 11. 6. 2008). Tuto větu doplnil autor sdělením, že „jedno z nejdůležitějších přikázání zní: ´Nezabiješ´.“


Jakkoli je toto, v pořadí šesté přikázání Desatera bezpochyby „jedno z nejdůležitější“, nelze na něm postavit tezi uvedenou výše, totiž že v Mojžíšově Zákoně je trest smrti zapovězen. Je tomu přesně naopak.


Než si povíme jak, musím předeslat – nikoli pro znalce(myšleno bez ironie) typu pana Jubánka, ale pro čtenáře, kteří nejsou s touto problematikou blíže obeznámeni, že Mojžíšův Zákon nesestává toliko z Desatera(přikázání), ale jedná se o složitou a obsáhlou soustavu předpisů, nařízení, ustanovení a příkazů a pravidel, jimiž se řídil náboženský a všední život(lze-li to vůbec oddělit) starověkého Izraele. Jistě se shodneme na tom, že by to byl špatný Zákon a Bůh nedokonalý zákonodárce, kdyby svému lidu zapověděl vraždu, aniž by současně zjevil, jak si počínat, když někdo tento „paragraf“ poruší. Zákon bez sankcí je zákonem impotentním – a takovým ten Mojžíšův rozhodně nebyl.


Jak to tedy ve starém Izraeli s trestem smrti vlastně bylo? Tehdejší trestní zákoník vychází ze zásady, že hřích musí být potrestán. V opačném příadě hrozilo, že izraelský lid, který měl smlouvu z Bohem, o toto exkluzivní postavení přijde, neboť ztratí kultickou čistotu. Tato zásada v širším pojetí svého významu říká, že nepotrestaná nepravost poskvrňuje celý národ, který pak může očekávat trest od Boha jako celek. Nikoli pouze, že stižen bude konkrétní viník, který měl být (ale nebyl) potrestán v souladu s dikcí Mojžíšova Zákona. Jakkoli to dnes zní naprosto odtažitě, tehdy hrál tento pohled na problematiku dodržování či nedodržování stanovených pravidel hry(řečeno moderním jazykem) klíčovou roli.


Abych to ale příliš nekomplikoval, zůstanu u toho nejzákladnějšího. Zatímco Desatero taxativně vyjmenovává, co se má(ctít rodiče, světit sedmý den) a nemá(zabíjet, křivě svědčit, brát Boží jméno nadarmo – jeden z největších hříchů moderní doby či klanět se modlám), další oddíly Zákona určují tresty za překročení jak Desatera, tak jiných ustanovení téhož, přičemž základní zásadou bylo ono známé oko za oko, zub za zub - a pozor: život za život. Z toho je zřejmé, že Mojžíšův Zákon znal trest smrti a široce jej, už s ohledem na výše uvedené,  uplatňoval. Smrtí bylo trestáno úmyslné zabití(vražda), zavlečení do otroctví, cizoložství, znásilnění, pohlavní výstřednosti(mj. sex se zvířetem i homosexualita), krvesmilstvo, smilstvo dcery kněze, falešné proroctví, rouhání proti Božímu jménu, magie a obětování modlám. Tak hovoří biblický záznam.


Závěr. Plně souhlasím s Tomášem Jubánkem, že „pro etiku židovské i křesťanské víry má Desatero zásadní význam“. Nikoli ovšem s jeho přesvědčením, že na základě Desatera, respektive Mojžíšova Zákona, lze smysluplně argumentovat proti trestu smrti. S ohledem na příslušná ustanovení tohoto Zákona a z něj vycházející soudní praxi starověkého Izraele to možné není. Chceme-li postavit názorovou hráz sílícímu trendu velké části společnosti, která volá po znovuzavedení absolutního trestu, musíme chtě nechtě použít docela jiný argumentační arzenál. Ale o tom někdy příště.



Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00