Letní seriál: Vzpomínky rozhlasového posluchače (I)

pátek 1. srpen 2008 09:19

• Část první - Léta poznávání

Abych předešel možnému nedorozumění podloženému námitkou, že rádio poslouchá přece každý, tak co na tom může být ke vzpomínání, musím hned v úvodu napsat: ano, rádio poslouchá každý, ale není posluchač jako posluchač. Tato série článků se bude týkat takzvaného aktivního poslechu, potažmo rozhlasového DXingu. Oba pojmy si nyní vysvětlíme.


Aktivním rozhlasovým posluchačem je ten, kdo nejen ladí stanice, ale určitým způsobem s nimi spolupracuje. Posílá jim poslechové zprávy(reception reports) a získává od nich potvrzení o příjmu, anglicky verification card nebo letter. Tyto verifikační lístky nebo dopisy jsou známé pod označením QSL. Při činnosti zvané DXing lidé loví stanice vzdálené, jež se tam, kde žijí, běžně neposlouchají. Člověk s takovýmto hobby se nazývá DXer – DX je radiokomunikační zkratka pro velkou vzdálenost. V praxi je obvyklé, že DXing je spojen s aktivním poslechem rádia, a tak tomu bylo i u mne. Poslouchal jsem blízké i vzdálené(tedy DX) stanice, posílal jim reporty a shromažďoval jejich QSL lístky nebo dopisy. Než jsem se ale této činnosti začal věnovat, byl jsem asi dva roky posluchačem pasivním. To znamená, že jsem pouze ladil rádiový přijímač a seznamoval se se situací na rozhlasových pásmech, zejména na krátkých vlnách, které jsou pro DXing z technických důvodů nejpříhodnější.


Zrození DXera

Jak se ale z prostého chlapce z českých Sudet stane DXer? Uvážíme-li, že moji prarodiče přišli na svět nějakých třicet let před rozšířením rozhlasu na evropském kontinentu, je zřejmé, že geneticky podmíněné to nejspíš nebude. Přesto si myslím, že s náklonností k rádiovým signálům se člověk musí narodit. Proč by mi jinak zničehonic učarovaly všechny ty roztodivné zvuky linoucí se z reproduktoru hned při prvním kontaktu s přijímačem? K premiérovému setkání s tajemstvím především krátkých vln došlo během prázdnin v krušnohorském městečku K., kde tehdy bydlel můj předtím ovdovělý dědeček Josef S. se svojí druhou ženou Natálií. Bylo to na konci 60. let minulého století. Naše rodina žila tehdy v nedalekém městě N., rádio jsme nevlastnili a když jsem měl možnost být s tím dědečkovým chvíli sám, prožíval jsem sváteční okamžiky. Přepínal jsem jednotlivé kmitočtové rozsahy a byl fascinován směsicí zvuků tvořených pípáním Morseovy abecedy, cvrlikáním radiofaxů, signály majáků a nejrůznějších vysílacích služeb a zejména – tóny identifikačních znělek a desítkami programů v roztodivných jazycích. Tehdy jsem ještě netušil, co k čemu přiřadit a jaké bohatství se na kmitočtových pásmech nachází, ale věděl jsem, jakou podobu má mé nejvroucnější přání: mít vlastní rozhlasový přijímač. Sen se splnil ve skutečnost, když na začátku 70. let rodiče kraslický přístroj obdrželi a velkoryse mi ho věnovali. Tak začalo mé dlouholeté posluchačské období, které považuji formálně ukončené rokem 1992, kdy jsem začal spolupracovat s karlovarským Rádiem Diana a po zhruba dvaceti letech se ocitl na opačné straně vysílacího řetězce.


Odhalování neznámého

Po instalaci přijímací antény nastal čas poznávání. Zatímco na dlouhých a středních vlnách se rozhlasové stanice vyskytují v celé šíři stupnice přijímače, na krátkých vlnách vysílají pouze v určitých segmentech známých jako rozhlasová pásma. Rozeznáváme pásma 11, 13, 16 19, 25, 31, 41, 49, 60, 75 a 90 metrů. Mimo tato pásma nepůsobí až na výjimky stanice rozhlasové, ale vysílače jiných služeb. V každém z krátkovlnných pásem se šíří vysílací vlny v průběhu roku a v různých denních a nočních hodinách odlišně. Různě se odrážejí od zvláštní vrstvy atmosféry(zvané ionosféra) nacházející se vysoko(60-500 km) nad našimi hlavami. Díky skokům vln mezi pozemním vysílačem, ionosférou a anténou přijímače je možné zachytit stanice ze zámoří vzdálené tisíce kilometrů. V tom spočívá podstata i kouzlo DXingu: na krátkých vlnách není nikdy nouze o překvapení a šance, že zájemci uloví stanici, kterou nikdy předtím neslyšeli, jsou mimořádně velké. Na pásmech AM(střední vlny a v Evropě také dlouhé vlny) a FM(velmi krátké vlny) jsou tyto možnosti nesrovnatelně omezenější, pokud ne přímo nulové. Nicméně i střední vlny mají jednu pozoruhodnou vlastnost. Zatímco ve dne jsou na nich slyšet pouze silné místní stanice, po setmění jich díky nočním odrazům od ionosféry objevíme na stupnici přijímače mnohonásobně víc. Ladit pak můžeme až do svítání rádia mnoho set kilometrů vzdálená.


K nezbytné výbavě DXera patří základní znalosti o šíření rádiových vln. Kromě toho musí něco vědět o stavbě přijímacích antén, orientovat se v politickém zeměpise a dokázat rozpoznat cizí jazyky – čím více, tím lépe. Je to důležité pro vyplňování poslechových zpráv, o nichž pojednáme na jiném místě.


Nejen sami pro sebe

Netřeba zastírat, že poslech zahraničních stanic měl v tuhé komunistické totalitě svoji politickou dimenzi. Naši rozhlasoví DXeři nejenže měli dokonalý přehled o všech stanicích vysílajících ze svobodného světa do Československa, ale věděli také, jak co nejefektivněji potlačit vliv rušiček. To se týkalo zejména Rádia Svobodná Evropa(RFE), které bylo pro západně orientované Čechoslováky nejvýznamnějším zdrojem necenzurovaných informací. Ty pak mohli, pakliže nalezli dostatek odvahy, šířit mezi spoluobčany, pro něž příjem RFE představoval technický problém. Je pravda, že takto zaměřených DXerů nebylo mnoho, ale v prostoru zahlceném temnotou může být k užitku i třepotavé světlo jediné svíce. Vzpomínám si, že v lednu 1977 se mi z vysílání Svobodné Evropy podařilo nahrát na magnetofonový pásek bez kvílivého jekotu rušiček prohlášení Charty 77, které jsem pak šířil mezi přáteli. Obdobně měli nábožensky orientovaní DXeři možnost upozorňovat své okolí na zahraniční křesťanské stanice s českými a slovenskými programy. Jejich poslech byl pro mnohé věřící, zejména žijící osaměle, stejně tak jako pro vyprahlé duše toužící vyplnit vlastní duchovní prázdnotu a obklopené fanatickou ateistickou propagandou, neocenitelným zdrojem životodárné síly.


(Pokračování příště)

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00