Letní seriál: Vzpomínky rozhlasového posluchače (III)

neděle 3. srpen 2008 09:05

• Část třetí: Fyzicky v totalitě, duchem na Západě

Obýval jsem tehdy v našem rodinném domě malou podkrovní světničku, v níž sídlilo mé rozhlasové království. Zde jsem prožil nejkrásnější léta mládí s přijímačem, věnoval stovky hodin ladění na jeho stupnici, abych zmapoval situaci v éteru, zejména pokud šlo o české a slovenské programy. Protože o náboženských rádiích bylo pojednáno minule, obrátím pozornost na stanice zpravodajské. Mezi prvními jsem objevil Rádio Svobodná Evropa(RFE), třebaže bylo rušené domácími a sovětskými rušičkami – i to byla jedna z forem „bratrské pomoci“. Vysílalo od časného rána do pozdní noci, a to na mnoha frekvencích krátkých vln. Účinky rušení naštěstí kolísaly a občas dokonce zcela mizely, což při dobré orientaci na pásmech umožňovalo natolik solidní příjem, že se z RFE stala stanice, o níž mohu prohlásit, že mě politicky „odkojila“. Stala se mým každodenním nepostradatelným společníkem, díky níž, ač fyzicky přítomen v diktatuře, duchem jsem pobýval na svobodném Západě. (V nadsázce mohu říci: takže jsem ani nemusel emigrovat.) Na technickém učilišti, které jsem absolvoval před střední školou, jsem někdy v roce 1973 hrdě hlásil spolužákovi v lavici: Tak jako vy ostatní posloucháte Hvězdu, já poslouchám Svobodnou Evropu. Stanice Hvězda patřila mezi hlavní nástroje rozhlasové propagandy komunistického Československa v období takzvané normalizace. Naproti tomu Svobodná Evropa plnila poslání nejvýznamnějšího zdroje alternativních informací, což v kontextu tehdejší situace znamenalo především informací pravdivých. Nejen pokud šlo o denní zpravodajství, ale také v záležitostech československé historie, domácího disidentského hnutí, undergroundové kultury a dění na Západě včetně komunistickou mocí nenáviděného Izraele, krajanskou scénu nebo vývoj v okolních totalitních režimech. O všech těchto oblastech referovala pražská propaganda tendenčně, lživě, případně vůbec. Svobodná Evropa proto představovala vzhledem ke svému širokému programovému záběru unikátní, nenahraditelný a neocenitelný projekt. Bez tohoto informačního „Marshallova plánu“, za který patří Američanům neskonalé díky, by byl život svobodomyslných lidí v republice o poznání obtížnější. Nikdy nezapomenu, jak se stařičké paní Alžbětě, tetě mého otce, rozzářily oči, když jsem jí prozradil, že poslouchám Svobodnou Evropu. Ona znala její vysílání z 50. let a hned si vzpomněla, že to byla právě tato stanice, která varovala slušné lidi před nebezpečnými přisluhovači režimu a konfidenty jeho tajné policie.


Střet signálů nad železnou oponou

Svobodná Evropa představovala páteřní informační zdroj pro svobodomyslné Čechoslováky, kterému ostatní česky a slovensky vysílající západní stanice, pokud šlo o časový prostor v éteru, sotva mohly konkurovat. Nicméně velmi dobře doplňovaly, zejména v oblasti politického zpravodajství, což platí zejména o britské BBC, Hlasu Ameriky(VoA) a německý stanicích Deutsche Welle(DW) a Deutschlandfunk(DLF). Tato rádia plnila roli alternativy také proto, že nebyla - s výjimkou DW/DLF – tak intenzivně nebo dokonce vůbec rušena. Z absence rušení se mohly těšit také obsahově bohaté a pro přátele Země javorového listu atraktivní pořady československé redakce Radia Canada International(RCI), uváděné ohlášením Kanada volá Československo. A rovněž české a slovenské relace zahraničního vysílání italské rozhlasové společnosti RAI. Relace z Říma patřily však k obsahově méně nápaditým. Čtyři krátké relace denně sestávaly pouze z agenturního zpravodajství doplněného reprodukovanou hudbou.


Na obyvatelstvo Českých zemí a Slovenska se ale snažila působit také nesvobodná část rozděleného světa. V průběhu dvou desetiletí před pádem železné opony vysílaly pro Československo Rádio Moskva ze Sovětského svazu, Rádio Tirana z Albánie a Rozhlas Peking z kontinentální Číny. Tři rudé totality, trojí vidění světa, trojí komunistická, navzájem nesmiřitelná propaganda. Slova přicházející ze studií programu Hovoří Moskva byla – částečně s výjimkou Gorbačovovy éry „mírného uvolnění v mezích zákona“ - navlas podobná tomu, co vznikalo doma v žurnalistických dílnách sluhů pražských a bratislavských mocipánů. Přenosy z hlavního města lidové Číny měly zase tak zoufalou zvukovou kvalitu, že jejich poslech musel být utrpením i pro největší fandy Mao Ce-tunga. Programy z Albánie se kvůli mimořádně špatné češtině hlasatelů stávaly terčem posměchu a pokud byly vyhledávány, tak pouze kvůli své originální terminologii. Vždyť kde jinde se člověk mohl dozvědět, že vládci Kremlu a jejich východoevropští lokajové nejsou ničím jiným než ubohými sociálfašisty hodnými nejhlubšího opovržení? To, aby hlas albánské verze komunismu byl zaručeně dobře slyšet, zajišťoval mohutný středovlnný vysílač Lushnje o výkonu jednoho milionu wattů. Pikantní je, že po pádu železné opony byla tato kdysi hlásná trouba albánského ateismu nějaký čas používána pro přenosy českých a slovenských programů křesťanské rozhlasové společnosti Trans World Radio.


Zájemci o české a slovenské pořady vysílané z ciziny měli v 70. a 80. letech doslova žně. Stanic v tomto období spíše přibývalo než ubývalo. Jedinou výjimkou bylo vysílání z Paříže, jehož pořady pro Československo byly v polovině sedmé dekády z důvodu restrukturalizace zahraniční rozhlasové služby a založení Radia France Internationale ukončeno. Ještě dnes mi v uších zní večerní rozlučková relace Francouzského rozhlasu v češtině. Tehdy mě nenapadlo, že za nějakých patnáct dvacet let, po obnovení demokracie ve vlasti, budu svědkem podobných smutných loučení v éteru mnohem častěji.


Svobodné programy v převaze

Rozhlasové anály připomínají, že ještě v první polovině 70. let minulého století vysílal do Československa španělský Madrid. To byl jediný zahraniční rozhlas, který se mi při každodenním brouzdání na krátkých vlnách ulovit nepodařilo. Když jsem pak sám, po patnáctileté zkušenosti s příjmem rádií z ciziny, vydal na jaře 1988 strojopisnou samizdatovou publikaci Čeština a slovenština na vlnách zahraničního rozhlasu, mohl jsem do ní zařadit čtrnáct stanic, které bylo možné na našem území zachytit. Zde je jejich přehled:


Stanice

Čeština(CZ), slovenština(SL)

Poznámka

Radio Canada International

CZ + SL


Hlas Ameriky

CZ + SL


HCJB Ecuador

CZ(občas SL)

Protestantské

vysílání

BBC

CZ + SL


Deutchlanduk

Deutsche Welle

CZ + SL


Svobodná Evropa

CZ + SL


RAI Řím

CZ + SL


Radio Tirana

CZ


Radio Moskva

CZ + SL


Radio Luxembourg

CZ

Protestantské

vysílání

Radio Stephanus

SL

Protestantské

vysílání

Trans World Radio

CZ + SL

Protestantské

vysílání

Radio Vatikán

CZ + SL

Katolické

vysílání

Radio Peking

CZ



Přidal se i Kaddáfí

Později v 90. letech, už v éře svobody, k nim přechodně přibyla ještě další vysílání, například pořady Polského rozhlasu v češtině. Anebo hodně exotické programy ze severoafrické Libye, které překvapivě dobrou češtinou věnovaly podstatnou část vysílacího času propagandě v podobě četby pasáží ze Zelené knihy Muamara Kaddáfího, v níž libyjský diktátor prezentoval své představy o fungování jeho modelu socialistické společnosti.  Novým vysíláním  v češtině  hned v roce 1990 byl také  Herold Křesťanské vědy přenášený do Evropy americkými krátkovlnnými stanicemi. Tyto  počiny byly ale spíše výjimečné, protože po pádu železné opony převážil trend přesně opačný. Ze stupnic radiopřijímačů postupně mizelo jedno české a slovenské zahraniční vysílání za druhým. U toho se ale v našem vyprávění ještě zastavíme.


(Pokračování příště)

 

PŘEDCHOZÍ DÍLY:

•  Část první - pro otevření klikněte SEM

•  Část druhá - pro otevření klikněte SEM

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00