Letní seriál: Vzpomínky rozhlasového posluchače (IV)

pondělí 4. srpen 2008 00:01

•  Část čtvrtá - Poslechové zprávy a DX programy

Jakkoli bylo možné vnímat sledování českých a slovenských pořadů ze zahraničí, zejména pak ze Západu, jako vítané zpestření, v rámci posluchačského DX hobby představovalo jen nepatrnou výseč, jakousi třešničku na dortu.


Jak tedy vypadal skutečný DXing na krátkých vlnách?


Posluchač usedl k rozhlasovému přijímači, nejlépe pět minut před celou hodinou nebo půlhodinou, kdy rozhlasové stanice vysílaly identifikační znělky(Interval Signals), a snažil se zachytit vysílání, které dosud neslyšel. Zpočátku byla takových stanic většina, v průběhů měsíců a let vycvičené ucho samo poznalo, nejen podle znělky toho kterého rádia, ale i podle jeho „zvukového obrazu“, případně podle barvy hlasu lidí u mikrofonu, kterou stanici už ve své sbírce má a na kterou je naopak potřeba upřít pozornost. Především bylo nutné zjistit název stanice, v jakém jazyce vysílá a současně si zapsat, na jakém pásmu případně frekvenci byla zachycena. Název stanice bylo obvykle možné identifikovat z jejího ohlášení, určit jazyk bylo mnohdy obtížné a vyžadovalo dlouhý trénink. Čím více jazyků dokázal DXer rozpoznat, nikoli nutně jimi samozřejmě hovořit, tím lépe. Užitečné také bylo naučit se ve více jazycích číslice, aby člověk dokázal z úvodního ohlášení vyrozumět, jaké vysílací kmitočty stanice používá.


Tajemný kód SINPO

Dále bylo nutné zaznamenat dobu přijímané relace v greenwichském čase GMT(nebo v identickém světovém čase UTC) a udělat si poznámku, co bylo obsahem vysílání – čím podrobněji, tím lépe. Klíčovým technickým údajem byl kód SINPO, s jehož pomocí se známkami od pětky do jedničky posuzuje síla signálu stanice(S – Signal Strenght), rušení okolními stanicemi nebo rušičkami(I – Interference), šum z éteru(N – Noise), poruchy v šíření, zejména úniky a ztrácení signálu(P – Propagation Disturbance) a nakonec celkové hodnocení kvality přijímaného signálu(O – Overall Merit). Nejlepší signál měl kód 55555 čili výbornou intenzitu, žádné rušení, interferenci ani poruchy a tedy vynikající příjem. Naproti tomu nejhoršími známkami byly 11111 – signál mimořádně slabý, extrémně silné rušení i šum, výrazné poruchy včetně častých úniků a celkově velice špatný poslech. To jsou ovšem extrémy. Zde je pro ilustraci příklad obvyklého SINPO kódu. Když technické oddělení Radia Canada International dostalo hlášení, že vysílání z Montrealu pro Československo mělo hodnocení SINPO 32433, znamenalo to, že signál byl dobrý, rušení okolními stanicemi silné, šum slabý, poruchy v šíření střední a celkově byl příjem vyhodnocen jako průměrný.


Všechny výše uvedené údaje byly součástí poslechové zprávy(reception report), jež dále obsahovala typ přijímače a použité antény a jméno a adresu posluchače. Poslechovou zprávu pak DXer poslal příslušné stanici a očekával od ní ověření příjmu v podobě QSL lístku nebo dopisu. Pokud byla jeho zpráva vyhodnocena jako správná, posluchač poštou obdržel QSL a měl důkaz, že příslušné rádio skutečně zachytil a mohl se zajímat o další stanice, jejichž QSL ve své sbírce ještě neměl.


Tak snadné to ovšem nebylo. V komunistickém Československu neměl osamělý začínající zájemce o DX hobby na koho se obrátit a musel se vším prokousat sám. Jak má vypadat reception report? Co jsou SINPO kódy? Kde vzít adresy zahraničních stanic, když se je nepodařilo, třeba kvůli špatnému signálu, získat přímo z vysílání? Co DXer na Východě, to jiná cesta k úspěšnému provozování této činnosti. Já jsem měl hned na počátku štěstí, protože v Monte Carlu pracovala jako sekretářka vedoucího české redakce Trans World Radia slečna L. K., která před emigrací bydlela ve vesnici sousedící s naším městem, sotva dva kilometry od našeho domu – a ta mi veškeré potřebné instrukce ochotně poskytla. Pak zbývalo jediné. Lovit a lovit, psát jednu poslechovou zprávu za druhou a radovat se z toho, jak se sbírka QSL lístků utěšeně rozrůstá.


Čím déle času jsem trávil ve svém mládeneckém pokoji v sevření zahraničních rozhlasových pořadů, tím víc se můj posluchačský obzor rozšiřoval. Zanedlouho jsem zjistil, že pro lidi vyznávající toto hobby jsou vysílány specializované DX programy přinášející aktuality a zajímavosti ze světa mezinárodního rozhlasu. Ve výčtu stanic, které takto nezištně sloužily lidem oddaným rozhlasovým pásům bylo také Radio Canada International s programem Shortwave Listeners´ Digest a nezapomenutelným Ianem Mc Farlandem.


Pomoc přišla ze Švédska

DX pořady vysílala spousta stanic ze všech kontinentů. Pikantní je, že mezi nimi byly i zahraniční redakce státních rozhlasů z komunistických zemí, které svobodnému šíření rádiových signálů až na výjimky prostřednictvím umělého rušení neomaleně bránily. Jejich více či méně cenzurované DX pořady nebyly ničím víc než dalším projevem rudého pokrytectví. Příznačné pro západní DX programy bylo, že jejich obsah spoluvytvářeli svými příspěvky DX posluchači z celého světa a vzájemně si tak pomáhali. Já sám jsem takto spolupracoval s několika z nich, nejvíce s pořadem Sweden Calling DXers, který vysílalo Radio Sweden v několika jazycích včetně ruštiny. Usoudil jsem tehdy, že když už se jazyk okupantů povinně učíme ve škole, tak ať je z toho alespoň nějaký užitek. Dlužno dodat, že kontakty s ruskou redakcí DX pořadu zahraničního vysílání ze Stockholmu se vyplatily. Jeho pracovníci, jmenovitě paní Lidia Lundahlová, si i po letech zaslouží ocenění, protože přispěvatelům z východního bloku poskytli poklad nejcennější - několik let po sobě nám zasílali unikátní příručku World Radio TV Handbook(WRTH), která obsahovala nanejvýš užitečné informace týkající se rozhlasového a televizního vysílání v celém světě. Přehledy a umístění vysílačů, frekvenční rozvrhy, notové záznamy znělek a především – poštovní adresy zahraničních stanic. Zde odpovídám na otázku naznačenou výše, kde jsem jako DX aktivista žijící v komunistické zemi získal potřebné adresy pro zasílání reportů: v příručce WRTH darované mi Švédským rozhlasem.


Tajný kanál do Soulu

Aktivní DXing předpokládal čilou korespondenci se světem, zejména se Západem. V této souvislosti se nabízí otázka, jak fungovala pošta. Upřímně řečeno, nedokážu přesně určit, kolik ze stovek či spíše tisíců odeslaných dopisů se záhadně ztratilo, ale byla to nepatrná menšina. Na naprostou většinu jsem odpověď obdržel. Tajemství úspěchu spočívalo v tom, že prakticky všechny dopisy adresované stanicím ve svobodném světě jsem posílal rekomando(registered letters), čímž jsem úspěšně ruinoval náš skromný rodinný rozpočet. Když už byla komunistická poštovní cenzura donucena pouštět mé dopisy za hranice železné opony, nechala si to alespoň dobře zaplatit.


Čas od času bylo ale nutné pomoci kolegům z Východu, jmenovitě ze Sověty okupovaných pobaltských republik. Ti měli obavy z toho, že jejich reporty směřující do Jižní Koreje, kterou kremelský režim nenáviděl ještě víc než Izrael, nikdy hranice ruské říše neopustí. A tak zásilky s poslechovými zprávami pro jihokorejské rádio KBS putovaly z Pobaltí nejprve na moji adresu a pak v jiné obálce ze západních Čech do Soulu. Opačnou cestou bylo možné přeposílat kolegům na Východě lístky QSL. Totalitní úřady nebyly schopné zkontrolovat veškerou korespondenci, a tak tento kanál poměrně spolehlivě fungoval.

(Pokračování příště)

 

PŘEDCHOZÍ DÍLY:

•  Část první - pro otevření kliněte SEM

•  Část druhá - pro otevření klikněte SEM

•  Část třetí - pro otevření klikněte SEM

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00