Vzpomínky rozhlasového posluchače (V)

úterý 5. srpen 2008 07:20

• Část pátá - Monitoring a splněný sen

Vítanou pomocí bylo pravidelné rozesílání textového obsahu DX pořadů. Tuto službu nabízely některé stanice k velké radosti posluchačů zdarma. Stačilo nechat se zaregistrovat v jejich mailing listu(adresáři)a pak už zájemci dostávali v týdenních nebo čtrnáctidenních intervalech aktuální výpisy o dění na rozhlasových pásmech. Já jsem byl dlouholetým příjemcem bulletinů pořadu Sweden Calling DXers a relace ERF-DX-MIX připravované ve spolkovém Německu a vysílané z Monte Carla. Do obou jsem také přispíval. Dalším informačním zdrojem byly časopisy zahraničních DX klubů, kterých působilo na Západě velké množství – stačilo si jen vybrat. U zájemců z části světa ovládaného komunisty samozřejmě existovaly komplikace související s placením členských příspěvků v některé z „tvrdých“ měn, nicméně ke cti těchto klubů budiž řečeno, že řada z nich od lidí z východního bloku poplatky nepožadovala. Alternativní možností, jak tento problém řešit, bylo použít jako platidlo mezinárodní odpovědní kupóny IRC, které se daly v zahraničí směnit za poštovní známky. Problém byl ovšem v tom, že Československá pošta kupóny IRC přijímala(pokud přišly ze zahraničí), sama je ale neprodávala.


Poslechové zprávy od zahraničních posluchačů představovaly pro rozhlasové stanice neocenitelnou zpětnou vazbu, protože nabízely autentické a technicky odborně podložené svědectví o tom, jak jsou jejich relace v cílové oblasti slyšet. Ovšem jedna vlaštovka jaro nedělá. Proto měla rádia v cizině zájem nejen o jednotlivé reporty, ale především o zasílání pravidelných hlášení o kvalitě signálu za delší období. Tato činnost sice ubírala vášnivým DXerům čas na skutečný dálkový příjem(proč by měli jedné a téže stanici posílat další a další reporty, když už její QSL měli), na druhou stranu ale šlo o pomoc západním stanicím v rámci obecně pojaté podpory šíření nezávislých informací. Tak jsem tomu rozuměl já. Ostatně, kdo jiný než zkušený DXer dokáže lépe technicky ohodnotit přijímaný signál? Proto jsem značnou část svého posluchačského života věnoval této činnosti zvané monitoring. V naději, že budu evropským a zejména zámořským stanicím užitečný. Rádií, kterým jsem zasílal vyplněné monitorovací formuláře, jež jsem od nich předtím obdržel, byla celá řada. Namátkou mohu jmenovat Trans World Radio-Monte Carlo, Radio Israel, HCJB-Ecuador, NHK-Japan nebo tchaj-wanský Voice of Free China; v 80. letech jsem se navíc stal oficiálním monitorem americké stanice WYFR a jihokorejské KBS-Radio Korea.


Kontakty s podzemím

V roce 1976 jsem se z ruského vysílání pořadu Sweden Calling DXers dozvěděl, že v Československu existuje neoficiální DX kruh sdružující zájemce o rozhlasový příjem. Jako kontaktní osoba byl uveden Václav Dosoudil, pozdější předseda Československého DX klubu(CSDXC) ustaveného nedlouho po sametovém převratu v roce 1990. Přes něj jsem na přelomu 70. a 80. let navázal písemné spojení s dalšími vynikajícími domácími DXery, kteří pak tvořili jádro CSDXC a zejména redaktorský tým klubového časopisu DX Revue(dnes Radio Revue). Jejich jména se objevovala už za komunismu v prestižních západních DX časopisech. Za všechny mohu připomenout Zdeňka Eliáše z Jablonce nad Nisou, Karla Honzíka z Plzně, Vladimíra Janského a Jiřího Krákoru z Prahy nebo Jaroslava Boháče z Ústí nad Labem.


Protože ale charakterovým založením patřím mezi individualisty, po navázání těchto kontaktů jsem působil jako DXer i nadále samostatně. Nicméně, když po listopadu 1989 došlo k ustavení Československého DX klubu, bylo přirozené, že jsme se v něm všichni sešli. Mé klubové působení nebylo sice dlouhé, protože v roce 1992 jsem přešel „na druhou stranu barikády“. Na vedlejší úvazek jsem nastoupil do nově vzniklého karlovarského Radia Diana, později sloučeného se sítí Evropa 2(v něm jsem působil do roku 2000, pak jsem se stal spolupracovníkem Českého rozhlasu Plzeň) a později aktivní provozování DX hobby ukončil, nicméně o to s větší láskou vzpomínám na společnou redaktorskou práci s československými DXery v časopisu DX Revue. Stojí za zmínku, že jedním ze zakladatelů Rádia Diana byl karlovarský DXer Jan Obrátil, s nímž jsem se setkal dávno před pádem železné opony a pak po letech v Dianě sloužil jako jeden z jeho podřízených.


Poezie rozhlasového večera

Jakkoli se DX hobby může jevit jako činnost poněkud jednotvárná(zachycení stanice – odeslání reportu – čekání na odpověď – radost ze získaného QSL lístku), nepostrádá svoji poezii. Zpočátku byly vzácné všechny stanice a nejednalo se o malé množství. V době, kdy mediálnímu světu nedominovaly satelity a internet jich na krátkých vlnách vysílaly stovky. Některé se na pásmech vyskytovaly trvale, jiné se objevovaly občas nebo vzácně a byly i případy, kdy jsem exotický vysílač z druhé strany zeměkoule slyšel jednou za život. Mým prvořadým zájmem jako věřícího člověka bylo zachytit co nejvíce rádií patřících do kategorie náboženského vysílání. Těch sice nepůsobilo do počtu příliš mnoho, ale byly rozesety po celém světě a zachytit jejich signál uprostřed Evropy znamenalo získat hodnotný zámořský DX úlovek. Ať už to bylo Trans World Radio vysílající z karibského ostrůvku Bonaire(jednu dobu také v češtině), jihoafrického Svazijska či pacifického ostrova Guam, dále Radio FEBC působící na Filipínách, na souostroví Seychelly v Indickém oceánu pracující stanice FEBA, ecuadorské Radio HCJB nebo ELWA vysílající z africké Libérie.


Také Spojené státy nabízely žádané posluchačské úlovky. Namátkou: Stanice WYFR(Florida), WRNO(Louisiana), KGEI(Kalifornie), WINB(Pennsylvánie), World Harvest Radio(Indiana). Všechny tyto a mnohé další vysílače bylo možné v Československu zachytit, nikoli na nějakém speciálním zařízení, ale na běžném přijímači s rozsahem krátkých vln. Je proto s podivem, že v komunistickém Československu působilo tak málo aktivních rozhlasových DXerů. V nadsázce můžeme říci, že by se pohodlně vešli do severoamerického školního autobusu.


Kouzlo poezie rozhlasového poslechu vyniklo zejména ve sváteční atmosféře zimních večerů. Když na sněhem pokrytý kraj dopadla vánoční noc a za okny skrz siluetu mraků prosvítala stříbrná záře Luny, samotář DXer se zavřel ve svém hájemství, přidal do sálajících kamen dřevěná polena, osladil voňavý cejlonský čaj a začal otáčet ladícím knoflíkem svého rádia. V tom okamžiku, navzdory železné oponě, měl celý svět jako na dlani a cítil se svobodnější než kdykoli jindy. Bez pasu, víza, výjezdní doložky, devizového příslibu a dalších byrokratických „vymožeností“ mohl cestovat od západu na východ, od severu k jihu. Bělostné vločky zvolna obalovaly anténu long wire, na níž dopadaly signály z druhého konce světa. „You are tuned to Radio Australia, the Overseas Service of ABC … This is Radio RSA, the Voice of South Africa, calling from Johanesburg … This is RAE, the Overseas Service of the Argentine National Radio …


"I have a dream"

Stejně jako kdysi Martin Luther King junior, i já jsem měl svůj sen, třebaže ne tak vznešený jako legendární černošský vůdce. Aktivní DXing i monitoring zahraničních rozhlasových pořadů mě sice uspokojoval, přesto jsem  toužil po tom, co mi na krátkých vlnách citelně chybělo. Možnost naladit DX program v českém jazyce. Jak ale toto přání změnit ve skutečnost?


Po sérii sondážních dopisů několika československým redakcím zahraničních stanic se ukázalo, že pokud budu chtít uvést do života DX vysílání v naší mateřské řeči, nezbude mi než abych ho od základu sám vytvořil. Porozumění pro tuto myšlenku jsem  nalezlu českého oddělení ecuadorské rozhlasové stanice HCJB, jmenovitě u její vedoucí redaktorky Georginy Kladenské-Gonzalesové. Ta od roku 1975 připravovala dva každodenní půlhodinové pořady s názvem Dobrá novina a v tomto vysílání se našlo místo pro nový DX pořad. Dostal název Radiomonitor a v éteru poprvé zazněl v dubnu 1983.


Program jsem redakčně připravoval sám, nahrával jej v improvizovaném domácím studiu na magnetofonové kazety a ty pak posílal poštou do Ecuadoru. Technici v HCJB každou nahrávku opatřili znělkou a doprovodnou latinskoamerickou národní muzikou a v této podobě byl Radiomonitor vysílán v intervalu jednou za čtrnáct dní. Záhy jsme ale museli řešit zásadní problém. Kazety chodily na domluvenou adresu se značným zpožděním a nepravidelně, což celý projekt značně komplikovalo. Proto po sérii pěti desítek v Československu natáčených pořadů došlo ke změně. Redakci jsem zasílal pouze písemné podklady a ta jim sama dala zvukovou podobu. Radiomonitor byl v éteru na vlnách Radia HCJB s přestávkami do roku 1992.


Za zmínku stojí ještě jeden pokus, který jsem realizoval s Radiem Canada. Připravil jsem písemné podklady pro tři DX pořady, které pak československá redakce v Montrealu odvysílala 14. září a 2. a 30. listopadu 1984. Pro malý zájem posluchačů však bylo od dalšího pokračování tohoto experimentu upuštěno. Jenom pro úplnost připomenu, že za nějaký čas se v éteru objevil další český DX pořad. Jmenoval se Anténa a vysílán byl Rádiem Svobodná Evropa, tentokrát přirozeně bez mé autorské účasti.

(Pokračování příště)

 

PŘEDCHOZÍ DÍLY:

•  Část první - pro otevření klikněte SEM

•  Část druhá - pro otevření klikněte SEM

•  Část třetí - pro otevření klikněte SEM

•  Část čtvrtá - pro otevření klikněte SEM

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00