Letní seriál: Vzpomínky rozhlasového posluchače (VI)

středa 6. srpen 2008 06:00

• Část šestá - Ruský datel a samizdatové oběžníky

Každý, kdo od druhé poloviny 70. let alespoň občas zavítal na krátké vlny, narazil při poslechu na neobvyklý zvuk, který připomínal klování datla(anebo opakované dávky při střelbě ze samopalu). Jednalo se o velice nepříjemné rušení, které se vyskytovalo sice nepravidelně, ale zato ve velmi silné intenzitě. Všeobecně se mělo za to, a později se to potvrdilo, že zdrojem těchto signálů byl sovětský radar OTH(Over-the-Horizon-Radar), který funguje ve vojenství jako součást protiraketové obrany. Problémem tohoto zařízení je, že pracuje na krátkých vlnách, jejichž podstatná část je vyhrazena pro rozhlasové vysílání. To by samo o sobě nic vážného znamenat nemuselo, protože OTH radary se používají také na Západě a na rušení rozhlasových pořadů se žádné stížnosti neobjevily. Jakmile ovšem začala OTH radary testovat a používat Moskva, došlo ke katastrofě. Na rozhlasových pásmech se objevilo bezohledné rušení, které bylo o to děsivější, že dokázalo zahlušit hned několik krátkovlnných stanic najednou. Bylo tedy ještě horší než záměrné elektronické rušení(jamming) zacílené obvykle na jeden vysílač(jistěže s mírným přesahem na obě strany vysílacího kanálu). Důvod spočíval v tom, že na krátkých vlnách jsou stanovené rozestupy mezi stanicemi 5 kiloHertzů(kHz). To znamená, že vysílá-li jedna stanice na kmitočtu 6000 kHz, nejbližší sousední vysílače se mohou nacházet na kanálech 5995 a 6005 kHz. Sovětské OTH radary byly ovšem schopné zabrat šířku až 70 kHz, navíc v pásmech, kde neměly co pohledávat, což v praxi znamenalo, že svým datlovským signálem mohly rušit až čtrnáct krátkovlnných rozhlasových kanálů(70 děleno pěti). Pro DXery opravdová pohroma.


S Američany proti Říši zla

Nesouhlas s tímto bezohledným počínáním dal vzniknout monitorovacímu projektu „Woodpecker“. U jeho zrodu stáli DXeři z Asociace severomerických radioklubů(ANARC), kteří v roce 1985 požádali prostřednictvím DX programů a časopisů posluchačskou veřejnost na celém světě, aby se do této akce zapojila. Smyslem projektu bylo získat ucelený obraz o rušení způsobeném ruskými radary OTH, a to v průběhu jednoho měsíce na všech rozhlasových pásmech. Vlastní monitoring proběhl v říjnu 1985. Jednotliví účastníci projektu dostali přidělené dny, hodiny a frekvenční pásma a na zvláštním formuláři zaznamenávali výskyt signálů „Woodpecker“ a intenzitu rušení. Výsledky svého pozorování pak posílali do Washingtonu D.C. organizátorům, kteří údaje zapracovali do studie adresované Světové administrativní konferenci o regulaci rozhlasového provozu na krátkovlnných pásmech, jež byla svolána na rok 1987 do švýcarské Ženevy. Konečným cílem autorů projektu bylo, aby do Závěrečného aktu této konference byl vložen článek hovořící o tom, že „vysoce výkonné pulsní vysílání na krátkovlnných rozhlasových pásmech je neslučitelné s jejich racionálním využitím“ a žádající jeho eliminaci. Za touto diplomatickou formulací byla skryta snaha dosáhnout toho, aby Rusko za pomoci tlaku světového společenství přestalo rušit rozhlasové vysílání signály z radarů OTH. Toto úsilí bylo bohužel marné.


Proti jsem se, jistěže nejen já, nemohl vyhnout otázce, nakolik bylo toto angažmá něco platné. Rusové totiž pokračovali ve vysílání signálů „Woodpecker“ až do prosince 1989, kdy toto rušení z éteru zmizelo. Máme snad jen odevzdaně přiznat, že „taková už byla doba“, jež vešla do všeobecného povědomí jako studená válka? Domnívám se, že nikoli, a proto nepochybuji o smysluplnosti popisovaného projektu. Třebaže ne vždy se dobru podaří zvítězit nad zlem, přece jen je morální povinností slušných lidí o to znovu a znovu usilovat. Takový byl i monitorovací projekt „Woodpecker“. Na výzvu asociace ANARC podílet se na něm zareagovalo 105 DXerů z 21 zemí, nejvíce z USA(58%). Mě samotného přirozeně zajímalo, kolik aktivistů z Východu a zejména z Československa se zúčastnilo tohoto podniku, který bylo možné chápat jako symbol odporu proti bolševickým praktikám Kremlu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem po obdržení publikace The Woodpecker Project – A Preliminary Report a potvrzení o účasti zjistil, že z DXerů z komunistické části světa jsem byl jediný!


Ve službě bližním

V druhé polovině 80. let ledacos naznačovalo, že stále více lidí má zájem nikoli snad přímo o DXing, ale obecně o zahraniční rozhlas, a že jim citelně chybějí informace. Abych si ověřil, jak se věci mají, vypustil jsem sondážní balónek v podobě oznámení, které vyšlo koncem roku 1986 v programovém týdeníku Rozhlas. Čtenářům jsem nabídl, že každému, kdo mi sdělí svoji adresu, pošlu zdarma výpis evropských rozhlasových stanic vysílajících na středních, dlouhých a velmi krátkých vlnách. Odezva byla nečekaná. Zájemců se ozvalo přes pět set a tato poptávka dala vzniknout samizdatové publikační řadě nazvané souhrnně Eurorozhlas.


Konečně jsem mohl dát širší veřejnosti informace, které jsem za uplynulá léta shromáždil a být většímu počtu lidí užitečný!


Dnes by taková situace nastat nemohla, protože „všechno je na internetu“, ale tehdy nezbývalo než pustit se do několik týdnů trvající usilovné práce(včetně Vánoc a Silvestra 1986 – dlužno ovšem dodat, že v té době jsem byl ještě svobodný, což hrálo klíčovou roli). K dispozici jsem měl pouze klasický psací stroj a kopírovací papír. Dlouhé hodiny jsem sestavoval dle přání zájemců přehledy stanic a vytvářel z nich oběžníky, z nichž každý byl opatřen asi tuctem adres lidí, kteří si o tyto informace napsali. Princip byl jednoduchý: každý, kdo seznam obdržel, měl po opsání či prostudování údajů poslat zásilku na další adresu v pořadí. Tímto způsobem kolovalo od začátku roku 1987 po republice několik desítek oběžníků Eurorozhlas vzniklých v mé strojopisné edici. Takovouto databázi zájemců by ovšem bylo škoda nevyužít, proto jsem dal do oběhu ještě strojopisnou publikaci Euro-TV s přehledem evropských televizních vysílačů a samizdaty nazvané Soukromá informační služba zaměřené na mimoevropské rozhlasové stanice. Kromě toho jsem zpracoval přehled Čeština a slovenština na vlnách zahraničního rozhlasu. Obsahoval základní informace o všech stanicích na světě, s výjimkou lokálních krajanských redakcí v Austrálii a Americe, které vysílaly v obou našich národních jazycích. Na toto útlé dílko jsem byl obzvlášť hrdý, neboť jsem věřil, že může lidem ve vlasti dobře posloužit. O to víc mě potěšilo, když mi z Londýna písemně sdělili, že tento strojopis se pro svůj zajímavý obsah stal součástí knihovny české redakce BBC. Po pádu komunismu mě podobně poctila Národní knihovna České republiky, když tuto publikaci zařadila do své sbírky samizdatů.


Odměna: Zklamání

Zlatým hřebem mé soukromé publikační činnosti měl být projekt nazvaný Radioanketa 88. Písemně jsem oslovil 250 příjemců oběžníkových samizdatů a položil jim několik otázek. Ptal jsem se, které zahraniční rozhlasové stanice patří mezi jejich nejoblíbenější, které podle jejich názoru vysílají nejkvalitnější zpravodajství a nejlepší hudební pořady, jaký je jejich nejoblíbenější DX pořad a jaká zahraniční identifikační znělka se jim nejvíce líbí. Tento můj privátní výzkum trval od listopadu 1987 do listopadu 1988. Když přišel čas vyhodnocení, zažil jsem jedno z největších zklamání.


Přestože na anketu bylo možné odpovědět anonymně, poslalo odpovědi pouze 50 respondentů, tedy 20 procent oslovených posluchačů. Zbývajících 78 procent na moji korespondenci nezareagovalo vůbec a dvě procenta se buď omluvila, účast vysloveně odmítla nebo byla nedosažitelná. Nízký počet odpovědí neumožňoval zpracovat hodnověrnou analýzu vztahu českých posluchačů k zahraničnímu vysílání na sklonku totality, proto následující přehled vítězných stanic uvádím pouze pro zajímavost. Jako nejoblíbenější byl hodnocen Rakouský rozhlas, nejlepší zpravodajství nabízela podle mínění tázaných britská BBC. V kategorii stanice s nejlepší hudbou zvítězil Bavorský rozhlas, jehož program Bayern 3 získal posluchačské uznání za nejlepší znělku. Otázka týkající se nejlepšího DX programu nemohla být vyhodnocena vůbec, protože na ni prakticky nikdo neodpověděl. Čeští posluchači netušili, co to DX program je a že něco takového jako DXing existuje.


Ačkoli akce skončila fiaskem, potěšitelné je, že v odpovědích figurovalo také Radio Canada International(RCI). Hodnoceno bylo jako osmá nejoblíbenější stanice, o jedno místo lépe dopadlo v kategorii Nejlepší zpravodajství a několik hlasů dostalo od těch, kdo si oblíbili jeho znělku. Při vědomí, že na anketu reagovalo pouze padesát lidí, a přesto se RCI ve výsledcích objevilo, je možné konstatovat, že význam kanadského zahraničního vysílání rozhodně nebyl zanedbatelný.

(Dokončení textové části příště)

 

PŘEDCHOZÍ DÍLY:

• Část první - pro otevření klikněte SEM

• Část druhá - pro otevření klikněte SEM

• Část třetí - pro otevření klikněte SEM

• Část čtvrtá - pro otevření klikněte SEM

• Část pátá - pro otevření klikněte SEM


Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00