K. Kříž v LN aneb Velké čínské nedorozumění

neděle 10. srpen 2008 19:36

• Lidové novin otiskly v sobotu 9. srpna 2008 komentář ekonoma a publicisty Karla Kříže nazvaný V Číně nevládnou komunisté. Titulek je dostatečně výmluvný. Autor se nás snaží přesvědčit, že  kontinentální Čína je kapitalistickým státem.

Podobné názory jsem slyšel před řadou let od lidí, kteří tzv. lidovou Čínu pracovně navštívili a vrátili se s tím, že místní se zajímají pouze o vlastní peněženku a rodinu. Karel Kříž říká cosi hodně podobného: „Nynější čínský ekonomický systém je hluboce liberální, plně srovnatelný s tím, jenž funguje v Hongkongu, Tchaj-wanu nebo Jižní Koreji. Míra privatizace tamní ekonomiky je zhruba na české úrovni a řadu zákonných norem mají lepší než my … .“ Tyto a další argumenty, které netřeba opakovat(každý si je může v avizovaném komentáři přečíst), vedou autora k již zmíněnému konstatování: „V Číně je kapitalismus.“


A nejen to. Hned v úvodu svého příspěvku Karel Kříž konstatuje, že „žádná vláda na světě nezlepšila ekonomické a politické postavení tolika lidí tak razantně a v tak krátkém čase jako vláda čínská“. A pokračuje: „Je proto namístě otázka, proč vládnoucí čínské garnituře nadáváme do komunistů.“ Na konci komentáře opakuje totéž: „Je strategická hloupost(či lenost?) nadávat jim do komunistů. Komunismus je na Kubě a v Severní Koreji. Komunismus jsme měli nedávno u nás. A komunisty máme v našem parlamentu. V tom čínském dávno nejsou.“


Je tomu skutečně tak?


Především: Říkám-li o někom, že je komunista, není to nadávka. Je to určení příslušnosti k nějaké ideologii, kterážto příslušnost je obvykle vyjádřena členstvím v příslušné partaji(KS Číny). Jak jinak označit člověka, který je členem komunistické strany, či stát, který je politicky totálně ovládán komunistickou stranou?


Karel Kříž je papežštější než papež, když tvrdí: „Ať už si čínská vládní garnitura říká jakkoli, nejsou to komunisté“. Oni se ale za komunisty považují! Chtějí, abychom je za ně považovali i my a nestydí se za to. Tak jaképak nadávání.


Netvrdím, že ekonomické poměry v kontinentální Číně nejsou takové, jak je autor popisuje. Tedy kapitalistické. Co jim ale předcházelo? Svého druhu „mocenský rozmar“ jedné frakce totálně vládnoucí komunistické strany, která zvítězila ve vnitrostranickém boji. Teng Siao-pching a jeho společníci pochopili, „kudy cesta nevede“(a naopak) a milostivě dali v ekonomice zelenou tržním principům. Takovéto a podobné jevy se v  komunistických totalitách občas stávají, stačí připomenout Michaila Gorbačova a jeho projekt „Pěrestrojka a glasnosť“. Šéf sovětských komunistů kvůli tomu nepřestal být komunistou, stejně jako jím nepřestal být zmíněný Teng; komunistou je samozřejmě i současný čínský prezident(zkuste ho přesvědčit o opaku, pane Kříži).


Ano, je to paradoxní, ale co už v komunismu není: to, čeho jsme svědky v kontinentální Číně, je jedna z krajních podob komunismu(rozuměj režimu vedeného komunistickou stranou). Ekonomický systém přijal tržní principy, politický systém zůstává dál represivní. Není to v zásadě nic jiného než k dokonalosti dovedený husákovský model prosazovaný za pookupační „normalizace“ v tehdejším Československu(který ovšem v praxi příliš nefungoval). Mnozí si to dobře pamatujeme. Režim se za pokus o zvýšení podílu „cukru“, což se v Číně zřejmě daří o poznání lépe než v Československu v letech 1970-1989,(„bič“ je stále připraven k použití), snaží „podplatit“ obyvatelstvo, aby nepřemýšlelo o svobodě, demokracii, lidských a občanských právech, tedy o tom, co je pro plnohodnotný život člověka stejně důležité jako ekonomická prosperita.


Karel Kříž říká: „My ekonomové dobře víme, že kapitalismus se po určitou dobu obejde bez demokracie ... .“ To jistě - nefungovala snad chilská ekonomika za Pinocheta bezmála ukázkově? Problém je v něčem jiném. V době, neznámo jak dlouhé, než si – dle Kříže – čínská střední třída vynutí nastolení demokracie, bude tamní režim dál perzekvovat lidi, kteří usilují o dosažení toho, čemu se těšíme my a co považujeme za naprostou samozřejmost. Je to svoboda, demokratický pluralitní systém a respekt k lidským a občanským právům.


Dokud bude v kontinentální Číně u moci komunistická vládní garnitura, která bude mít možnost svévolně posílat občany do vězení za aktivity, které nejenže nejsou, ale ani nesmějí být v civilizovaném světě trestné, bude správné hovořit o tomto režimu jako o komunistickém. Bez ohledu na to, jaký rozsah mají tamní prokapitalistické reformy.


P. S.: Pro znalce církevních dějin. Přestala snad být katolická církev katolickou jenom proto, že od jisté doby umožňuje svým věřícím přijímat „pod obojí způsobou“, což je jeden ze základních znaků protestantismu? Zajisté nikoli.


Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00