A je to tady: Poplatky vs tragédie

sobota 16. srpen 2008 13:42

• Vím, že je to nošení soch do Atén, ale přesto. V sobotních Lidových novinách(16. 8. 2008) mě zaujal úhel pohledu novináře Davida Klimeše, jehož titulek hovoří za vše: Poplatky mají regulovat, a ne urážet pacienty.

Zajímá mě ten text především proto, že se dotýká záležitosti, u níž jsem měl otazník už v dubnu 2007, kdy se o poplatcích za pobyt v nemocnici(o ty v daném kontextu jde) začalo vážně uvažovat. Předpokládal jsem, že nastanou situace, kdy vymáhání poplatků po pacientech se může jevit jako krajně nemravné. Jednu takovou situaci připravil život(který, jak s oblibou říkám, od vyhnání prvních lidí ze zahrady Eden za moc nestojí) účastníkům nedávné vlakové tragédie u Studénky. Autor poznamenává: „Ani se nechce věřit, že zranění ze zdemolovaných vagonů by měli dle zákona platit za pobyt v nemocnici.“ A po popisu toho, čemu říká urážlivá regulační logika, konstatuje: „Není divu, že ostravská nemocnice raději požádala kraj o zaplacení poplatků.“ Pokud jste dočetli až sem, lhostejno zda zde na blogu nebo v LN, možná vás, stejně jako Davida Klimeše či mě, napadlo ono obligátní ANO, ALE … . V podání autora textu v LN má následující podobu. „Jakkoliv je prominutí poplatků ostravskou nemocnicí lidsky pochopitelné a správné, stejně zůstává na jazyku pachuť: když jste účastníkem tragédie nebývalých rozměrů, lékaři se vzepřou vládnímu zákonu a neetické poplatky si od vás nevezmou. Pokud jste zde ales hospitalizací, která není v černé a rudé na titulce Blesku, máte smůlu – je s vámi jednáno jako s potenciálním dovolenkářem, kterému se zachtělo společnosti sestřiček a pravidelné stravy.“



Něco hodně podobného jsem měl na mysli, když jsem 14. 4. 2007 ve čtenářském dopise Lidovým novinám reagoval na článek Za návštěvu lékaře se bude platit 30 korun, který vyšel o tři dny dříve:



Ad LN 11. 4.: Za návštěvu lékaře se bude platit 30 korun

Jako pravicově orientovaný občan chápu potřebu reformních kroků včetně těch, které se chystají ve zdravotnictví. Poněkud mě mrzí, že podstatná část z nich nebyla  uvedena do života v době, kdy v čele kabinetu stál „thatcherista“ Václav Klaus, ale  budiž. Plakat nad rozlitým mlékem nemá valného smyslu.

Spíše by mě zajímalo, jak mají tvůrci změn  ošetřeny situace, kdy by mohlo hrozit, že v souladu s návrhem „Julínkovy reformy“  bude útočník  zvýhodněn nad obětí.  Příklad první: Deviant znásilní  mladou dívku,   což si vyžádá  její hospitalizaci. Ona bude platit za pobyt v nemocnici a  násilník  poté, co mu soud uloží ochrannou sexuologickou léčbu nikoli?  Příklad druhý: Opilý řidič auta  vjede  na chodník plný lidí a   vyvázne bez újmy na zdraví,  zatímco chodci skončí v nemocnici. Je vůbec  právně i lidsky únosné, aby  v takovém případě  hradily  pobyt v nemocnici oběti nezodpovědného řidiče?

Mám obavu, abychom v našem „právním“ státě nezpůsobili  nedomyšlenou reformou obětem ještě další  utrpení.  Mohou přece nastat případy, kdy několikaměsíční pobyt   na nemocničním lůžku  může nízkopříjmovému  osamělému důchodci po finanční  stránce značně zkomplikovat život, zatímco  pro bohatého podnikatele může být    policejní pokuta v řádech desetitisíců korun „pakatel“.

Znovu opakuji: nenapadám  potřebu reformy, jen se ptám, jak to v podobných případech bude  podle představ jejích autorů fungovat.


Odpověď na moji námitku se objevila v LN den poté(15. 4. 2007) v článku podepsaném redaktorem Petrem Kučerou(Obětem proplatí poplatky viník):

Pacienti, kteří se do nemocnice dostanou cizím zaviněním, se nemusejí obávat poplatků za hospitalizaci. Šedesátikorunový příspěvek na hotelové služby zdravotnického zařízení si budou moci dát proplatit od toho, kdo jejich újmu na zdraví zavinil.

Tvrdí to ministerstvo zdravotnictví.

Obavy, aby například oběti dopravních nehod či násilných trestných činů nebyly dál poškozeny tím, že od nich nemocnice po vyléčení bude žádat až tisíce korun na poplatku za hospitalizaci, se objevily hned po zveřejnění záměru pobyt v nemocnici zpoplatnit.

S podobnou výjimkou totiž návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění připravený ministrem Tomášem Julínkem, který poplatky od ledna 2008 zavádí, nepočítá.

„Opilý řidič auta vjede na chodník. Zatímco on vyvázne bez újmy, chodci skončí v nemocnici. Je vůbec právně i lidsky únosné, aby v takovém případě hradily pobyt v nemocnici oběti nezodpovědného řidiče?“ ptal se například ve včerejších LN čtenář Lubomír Stejskal.

Podle mluvčího ministerstva Tomáše Cikrta ale není třeba v tomto bodě zákon měnit. „Poplatky za hospitalizaci si bude moci poškozený zahrnout do žádosti pro pojišťovnu, stejně jako třeba náhradu ušlé mzdy. Případně to bude spadat pod žalobu o úhradu nákladů léčby. Už podle platných zákonů je viník nehody povinen uhradit poškozenému veškeré výlohy spojené s léčbou. Pacient tedy poplatek zaplatí, ale pak ho bude moci vymáhat,“ připomněl Cikrt.

Výjimku z placení poplatků za hospitalizaci mají zatím jen děti do tří let a lidé, kterým byla hospitalizace nařízena soudem (ochranná léčba) nebo orgány hygienické služby (karanténa kvůli infekční chorobě). Další výjimky Julínek neplánuje. „Každá výjimka komplikuje celý systém a vede okamžitě ke spekulativnímu chování lékařů i pacientů,“ řekl.



Maje na vědomí předchozí větu pana mluvčího Cikrta, dovolím si navrhnout k debatě: Opravdu nešlo zakomponovat do zákona nikoli výjimku, ale pravidlo? To by se řídilo zásadou, že pacienti, kteří se do nemocnice dostanou v důsledku „tragédie u Studénky“ (nebo dopravní havárie popsané v mém příkladu výše) – čili v důsledku prokazatelného cizího zavinění - budou osvobozeni od poplatků automaticky; nemocnice by pak příslušnou částku vymáhala právní cestou po viníkovi.


V našem postkomunistickém demokratickém režimu totiž není iluzorní představa, že vás na chodníku srazí opilý motorista, přerazí vám páteř, vy budete rok ležet v nemocnici a pak doživotně jako ochrnutí strádat na lůžku, a protože včas neuhradíte požadovaných 21 900,-Kč(365 x 60), zazvoní jednoho dne u vašich domovních dveří exekutor …


V Ostravě tuto z etického hlediska citlivou situaci zřejmě vyřeší za pomoci krajského úřadu. Ale co postižení v ostatních, mediálně neznámých případech, ptám se spolu s Davidem Klimešem? Zase budou nevinní v roli obětí systému?





Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00