Izrael: Místo v srdci - výběr ze vzpomínek (1)

neděle 17. srpen 2008 20:21

• Vážení návštěvníci tohoto blogu: pokud čtete tyto stránky více či méně pravidelně, zajisté jste zaznamenali, že patřím mezi otevřené sympatizanty státu Izrael. V následujícím cyklu sestaveném z výběru z osobních vzpomínek se pokusím vysvětlit nikoli snad proč jsem přítelem moderní židovské republiky, nýbrž jak se tento vztah promítl do mého života, zejména v 70. a 80. letech minulého století. V tomto příspěvku nabízím úvodní část.

Úvodem



Když jsem 4. března 2003, krátce po skončení smutečního aktu, který byl věnován památce tragicky zahynulého astronauta Ilana Ramona, hovořil na pražské Židovské obci s Martou Ernyeiovou ze sekretariátu tehdejšího izraelského velvyslance Arthura Avnona, zazněla z mých úst neskromná, možná dokonce troufalá věta. Prohlásil jsem se za největšího přítele židovského státu v České republice. V očích paní Marty jsem ve zlomku vteřiny spatřil nedůvěřivý pohled a až později jsem si uvědomil, že hodnotit míru a kvalitu mého přátelství k Izraeli náleží komukoliv jinému, jen ne mně samotnému. A že napříště mi prospěje více skromnosti a pokory, protože jsem za svůj dosavadní život mohl pro židovský stát udělat mnohem víc než uvádím v těchto osobních pamětech. Jsem tedy ve vztahu k Izraeli a vlastnímu přátelství vůči němu spíše dlužníkem. Přesto chovám naději, že toto vzpomínkové ohlédnutí bude přijato vlídně.


Zrození vztahu


              GENEZÍ BYLA BIBLE

Často jsem se sám sebe ptal, kde se v člověku rodí to, co se kdysi dávno, vlastně už v dětství, přihodilo mně. Proč, ač rodem nepatřím k potomkům Abrahamovým a jsem jiné než ortodoxní judaistické víry v Boha Izraele, miluji tento Izrael snad víc než český národ a svoji vlast? Proč mi krajina Erec Jisrael připadá jiná - zvláštnější, tajuplnější, posvěcenější - než příroda, horstvo a údolí jiných zemí světa? Proč se mi hebrejské znaky, a také šesticípá hvězda a symbol menory, zdají být nadpozemsky posvátné ? Proč mám nefalšovanou radost z každého úspěchu izraelských sportovců na mezinárodním kolbišti, proč cítím potřebu mít na pracovním stole izraelskou vlajku, fotografie izraelských prezidentů a nad nimi velký obraz Jeruzaléma? Proč k mé nejoblíbenější beletrii patří Feuchtwangerova trilogie Josephus Flavius a Moji slavní bratři od Howarda Fasta? Proč jsem zažil záplavu nevýslovné hrdosti vždy, když Obranné vojsko Izraele vítězilo nad nepřáteli, anebo provedlo unikátní operaci typu akce v ugandském Entebbe 1976 či v iráckém Osiraku 1981? Proč jsem v době svého dětství, kdy se fantazie nenechá spoutat žádnými omezeními, chtěl být izraelským prezidentem a vlastnit dům na Ben Cviho ulici s výhledem na Knesset? A proč v okamžiku, kdy jsem zjistil, co je to sionismus, jsem se s tímto hnutím identifikoval a už jako jinoch se stal jeho přesvědčeným stoupencem?


Jednoznačnou odpověď na všechny tyto otázky, která by mě samotného dokázala plně uspokojit, bohužel neznám. Jistě vím pouze to, že láska k Izraeli je natrvalo ukotvena v mém srdci.


Rodiče Lubomír a Jaromíra mě a oba mé mladší sourozence, bratra Jaromíra a sestru Ruth, vedli od malička k víře a četbě Písma. Už v útlém dětství jsem se seznámil s životními příběhy starověkých patriarchů a s jednotlivými epochami dávných izraelských dějin. Dříve než české krále jsem dokázal zpaměti vyjmenovat panovníky judské a izraelské monarchie.

Vztah k modernímu židovskému státu se tak rodil ruku v ruce se studiem Bible.


S každou kapitolou Tóry, Knih královských a proroků rostl můj zájem o soudobé dění na území tak důvěrně známém svojí starobylou historií; vědomost o ní se stala součástí mého každodenního života. Mezi biblickou minulostí a sionistickou přítomností nevězela žádná propast, obojí tvořilo nerozlučný celek přerušený dvoutisíciletou diasporou. I té jsem rozuměl jako nedílné součásti jedné historické linie započaté Abrahamem a směřující k soudobému vrcholu, kterým je Medinat Jisrael, Stát Izrael. Samozřejmostí, o níž jsem nikdy ani na okamžik nezapochyboval, bylo přesvědčení, že přirozeným hlavním městem moderního Izraele je Jeruzalém. V této věci jsem už jako školák poprvé pocítil potřebu pozvednout hlas na obranu pravdy o Izraeli a jeho odvěké metropole.

Pokračování příště

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00