Izrael: Místo v srdci - výběr ze vzpomínek (8)

neděle 24. srpen 2008 07:00

• Osmá část

TEREZÍNSKÉ ZASTAVENÍ

Jako severočeský rodák jsem čas od času jezdil ze svého bydliště na Karlovarsku do Varnsdorfu navštívit příbuzné, hroby matek obou rodičů Anny Stejskalové a Růženy Vejvodové a také dům ležící na česko-saské hranici, v němž jsem s bratrem prožil část dětství. Při jednom takovém výletu v polovině osmdesátých let jsme zavítali do Terezína. Prohlídka míst, kterými vedla pouť největší tragédie židovského národa, se zapsala do mé paměti nesmazatelným písmem. Už tehdy jsem si uvědomoval, stejně jako dnes, že všechnu tu hrůzu, beznaděj, nezměrné utrpení holocaustu a současně jeho děsivou absurditu nelze slovy dostatečně vyjádřit. V hluboké úctě, jaké je přítel vyvoleného národa schopen, jsem kráčel po posvátných stopách nevinných mučedníků, na pohřebišti za městem jsem se zastavil u obrovské mramorové menory - v mém pojetí symbolu konečného vítězství sionistického ideálu nad ďábelskou ideologií německých nacionálních socialistů - , až jsem stanul u skromného pomníku s Davidovou hvězdou. Zde jsem na znamení úcty ke všem obětem šoa - neskutečného pozemského pekla - položil květiny a v tichém rozjímání se sklonil nad jejich věčnou památkou.

Prach jejich je Bohu drahý - četl jsem česky vedle stejného hebrejského nápisu na černé desce pomníku a posmutnělá mysl si uvědomila, že drahý musí být také všem civilizovaným lidem, protože jen tak lze zabránit tomu, aby se podobná apokalypsa neopakovala. Na tomto tajuplném pietním místě jsem porozuměl tomu, že Stát Izrael se zrodil také z posvátného popela těch, kdo na jeho oltář položili oběť nejvyšší ...


"HEBREJSKÉ" OKRUHY

V druhé polovině 80. let XX. století jsem mezi českou veřejností zaznamenal velký hlad po informacích v oboru, kterému jsem se v té době soukromě intenzivně věnoval. Šlo o příjem zahraničního rozhlasu, přičemž nedostatkovým zbožím byly údaje o vysílacích frekvencích jednotlivých stanic. Prostřednictvím týdeníku Rozhlas jsem koncem roku 1986 nabídl posluchačům pomoc: každý, kdo mi pošle svoji adresu, obdrží zdarma přehled frekvencí evropských stanic těch pásem, která při poslechu upřednostňuje(buď střední a dlouhé vlny, nebo velmi krátké vlny, případně všechna tato pásma). Zájem byl obrovský. Během několika dnů jsem obdržel přes půl tisíce objednávek. Uspokojit takové množství bylo při omezených technických možnostech(k dispozici jsem měl pouze mechanický psací stroj a kopírovací papíry) možné pouze tak, že jsem své klienty rozdělil na několik desítek skupin, mezi nimiž pak kolovaly materiály jako oběžníky se souhrnným názvem Eurorozhlas. Abych jednotlivé okruhy rozlišil, nepoužil jsem písmena české či řecké abecedy, ani arabské nebo římské číslice, ale fonetický přepis písmen hebrejské abecedy. Od začátku roku 1987 pak posluchači dostávali strojopisné samizdatové oběžníky označené například jako Eurorozhlas FM-okruh alef, bet, gimel atd. I v takovýchto zdánlivě nepodstatných detailech jsem cítil potřebu dát svoji sounáležitost s Izraelem patřičně najevo.



TÁNÍ : NADĚJE I ZÁVIST

Již zmíněný Reaganův tlak na sovětské impérium přinesl před samotným zhroucením komunismu dílčí výsledky. Eroze totality se projevila například v tom, že koncem 80. let bylo zastaveno rušení rozhlasových stanic Rádio Svoboda/Rádio Svobodná Evropa, anebo přehodnocením vztahu některých východoevropských politických kolonií Ruska k Izraeli. Významnější uvolnění pozitivním směrem jsem zaznamenal v roce 1987. Do deníku jsem si mimo jiné zapsal, že 7. srpna 1987 se ministr zahraničí Šimon Peres setkal v Římě s vysokými sovětskými činiteli, kteří tam přijeli jako pozorovatelé na zasedání Socialistické internacionály. Povzbudivé bylo, že předtím, začátkem dubna 1987, udělil Izrael víza sovětské konzulární delegaci, která měla do Svaté země přijet na kontrolu pozemků patřících ruské pravoslavné církvi. Nadějnou zprávu přinesla BBC 15. září 1987: Izrael a Maďarsko se dohodly na zřízení zájmových sekcí, přičemž bylo zdůrazněno, že Izrael již tuto nižší formu zastupitelství má zavedenou s Polskem a chystá ji s Bulharskem. Konzervativní komunisté v Praze v tomto výčtu bohužel chyběli. Koncem září 1987 bylo znát další praskání ledů studené války. 24. 9. Československá televize uvedla, že se setkali sovětský a izraelský ministr zahraničí(Ševarnadze a Peres) a o šest dní později jsem zaznamenal, že na 42. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů spolu hovořili ministři zahraničí židovského státu a kontinentální Číny(Šimon Peres a Wü Süe Čchien). Moudrost ministra Perese jsem ocenil 5. října 1987, kdy(podle BBC) Izrael odmítl návrh sovětského ministra zahraničí na vzájemné zřízení zájmových sekcí se Sovětským svazem, protože soudí(podle Perese), že SSSR je příliš důležitý stát a Izrael tudíž preferuje navázání plných diplomatických styků. V roce 1988 mě zaujala soukromá návštěva izraelských vládních představitelů, vicepremiéra Navona a ministra spravedlnosti Šarira v Polsku při příležitosti výročí povstání ve varšavském ghettu(duben) a v říjnu návštěva Abby Ebana v Praze, kde jednal s představitelem Československé socialistické strany(jedna ze stran komunisty ovládané Národní fronty, která měla v totalitním systému vytvářet mylné zdání plurality) Bohuslavem Kučerou a byl pozván na modelovou konferenci o Blízkém východě. O rok později, 7. října 1989, jsem ve vysílání převzatém z ruské televize TSS zaznamenal jeden z mála pozitivních programů o Izraeli, který objektivně pojednával o Weizmannově vědeckém ústavu v Rechovotu. A konečně, 13. listopadu 1989 navštívil Prahu předseda Světového židovského kongresu Bronfmann, čtyři dny před událostmi, které v Československu znamenaly pád železné opony. Tyto a další aktivity jsem sledoval s mimořádným zájmem, ovšem dlužno dodat, že s nemalou mírou závisti vůči obyvatelům Polska a zejména Maďarska, nemluvě o Rumunsku, protože jejich představitelé byli na cestě ke zlepšení vztahů s židovským státem o poznání dál. Pro ilustraci kvalitativního rozdílu v přístupu k Izraeli uvedu dvě informace z 2. března 1989. Zatímco maďarský ministr dopravy odletěl do Izraele podepsat dohodu mezi společnostmi El-Al a Malev o zavedení pravidelného leteckého spojení mezi Budapeští a Tel Avivem, z Prahy do Haify, Tel Avivu a Jeruzaléma odcestoval soubor Laterna Magica na měsíční hostování(což samo o sobě byl ve srovnání s předchozím postojem československého režimu ke kontaktům s židovským státem obrovský úspěch). Anebo jiný příklad, týkající se diplomatických styků: Maďaři je s Izraelem stihli navázat podpisem příslušného protokolu ještě za totality, 18. září 1989. V Československu si na stejný akt museli přátelé Izraele počkat na dobu po pádu komunistického režimu.

Dokončení příště

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00