Slovo k baťovské lekci Petra Zídka

neděle 7. září 2008 20:34

• Historika a redaktora Orientace Lidových novin Petra Zídka netřeba zatracovat. Jistě - když se před časem rozepsal o tom, co by bylo, kdyby židovský stát nevznikl, a že by snad bylo vůbec nejlepší, kdyby nevznikl(LN-Orientace 10. 5. 2008, Proč pomáhat Izraelcům), vyvolal bouřlivou polemiku a na jeho hlavu se snesla kritika několika skalních českých sionistů(včetně autora těchto řádků). To ale neznamená, že jiná jím prezentovaná témata nejsou hodna pozornosti. Nejnověji se to týká příspěvku Baťa: horor moderní doby(LN-Orientace 6. 9. 2008).

Jako bytostný individualista jsem dvakrát v životě tvrdě narazil na rozpor mezi úctu vzbuzujícím fenoménem a jeho méně zdůrazňovanou odvrácenou stranou. Poprvé se to týkalo, kdysi dávno v dětství, izraelských kibuců, zemědělských komun. Jakkoli jsem chápal jejich zřejmě nezastupitelné místo při židovském zvelebování staronové vlasti, způsob jejich fungování byl v přímém rozporu s tím, jak jsem si život svobodného člověka ve svobodné zemi představoval už jako teenager. Soužití v komunitě, zejména takové, jakou známe z časů původních kibuců, jež je co do organizovanosti života jednotlivců srovnatelné s rodinnými pobyty na letním táboře(samozřejmě s tím, že klíčovou roli hrála práce a v kritických dobách ozbrojených konfliktů s arabským nepřítelem také sebeobrana), nebylo mým šálkem čaje. Velice brzy po prostudování pojmu kibuc jsem dospěl k názoru, že kdybych byl Židem a do Izraele se mohl podle tamního Zákona o návratu přistěhovat a získat občanství, členem kibucu, pakliže bych nemusel, bych se nikdy nestal.


Podobný problém mám s baťovskou verzí kapitalismu: přesněji s tou její částí, která zasahuje do života zaměstnanců za branami firmy. Vždyť přesně to jsem za komunismu z duše nenáviděl! A ejhle – už si přesně nevzpomínám, kdy poprvé jsem ty prvorepublikové snímky spatřil - ono to bylo už Bati. A děsivě podobné. Záběry pochodujících zaměstnanců kdesi ve Zlíně pod tribunou, z níž jim kynula jedna z legend, lhostejno zda Baťa Tomáš starší či Jan Antonín. Datum v kalendáři: 1 máj, Svátek práce.


Tak tady si rozumět nikdy nebudeme. Mým ideálem není jásat na prvního máje místo „socialistického“ davu v „kapitalistickém“, ale nepochodovat ten den a ani nikdy jindy v žádném průvodu. Nebudu-li sám chtít.


Ne že by něco takového dnes hrozilo, i když ani to nelze v jiné podobě vyloučit, ale mně jde v této chvíli o něco jiného.


V éře nadvlády KSČ se organizovanému prvomájovému divadlu říkalo existenční pochod. Nebyla to tak docela pravda, protože já jsem se jich zásadně neúčastnil a problémy jsem kvůli tomu nikdy neměl(což není pochvala režimu, ale výtka těm, kdo komunistickým funkcionářům a jejich naháněčům ochotně sloužili jako užiteční idioti). Od té doby, co jsem na obrázku spatřil baťovský prvomájový průvod ve Zlíně, zápasím s kacířskou myšlenkou: do jaké míry to byl „existenční“ pochod tehdy, „za Masaryka“? Možná se mýlím, a z úcty k Baťům bych rád, ale obávám se, že do míry značné.


Vraťme se ale k tomu nejkontroverznějšímu, co Petr Zídek ve své lekci připomíná - a nad čím musí každý pravicově orientovaný občan – lhostejno zda liberál či konzervativec - hodně povytáhnout obočí. Považme: Baťa svým pracovníkům organizoval volný čas, určoval co mají jíst a pít a co nosit na sobě. Mohli nakupovat v jeho prodejnách, spořit v jeho fondech, bydlet v jím zřízených „miniaturních domečcích budovaných záměrně tak, aby poskytovaly co nejméně soukromí“.


Lze namítnou, co je na baťovských obchodech, fondech, domcích a jiné péči o zaměstnance špatného? Vlastně nic. Až na jednu „maličkost“: míra osobní svobody, kterou za to museli lidé zaplatit. Ruku na srdce: chtěli bychom v baťovském modelu žít?


Autentický svědek jeho protektorátní podoby, spisovatel Ludvík Vaculík, v týchž Lidových novinách z 6. 9. 2008(v článku Když slyším jméno Baťa) hovoří o „povinných programech“ a „tupé baťovině“, proti níž se jako člen „družinové samosprávy“(na tamní odborné internátní škole) snažil iniciovat odpor. Připomíná také větu Tomáše Bati staršího z roku 1931: „Úkol, který mi byl dán, nebyl vybudovat podnik, nýbrž formovat lidi.“


Formovat lidi? Nepřeslechli jsme se? Bohužel ne.


Napadá mě, co o tomto „poslání“ soudí prezident Václav Klaus. Nebyla snaha o „formování lidí“ učebnicovým příkladem elitářství ohrožujícího svobodu jednotlivce?


Petr Zídek klade ovšem ještě závažnější otázku: „Nemá baťovské budovatelské nadšení spojené s totálním podřízením jedné vůli něco společného s tím, co později – mnohem méně úspěšně – zkoušeli komunisté?“ Tady už lesk baťovského mýtu hodně bledne.


Za sebe si dovolím také zeptat: Jak moc je podobné totální ovládnutí života zaměstnanců, jejich času „za branou“ a téměř bezmezná závislost na majiteli, byť v demokracii, nebezpečná a jak daleko(či blízko) je k jeho zneužití? Máme „batismus“ vnímat jako výlučně ekonomický fenomén, anebo měl ambici být něčím víc? A co z debaty na toto téma vyplývá pro naši dobu? Neohrožuje vměšování zaměstnavatelů do osobního volna a privátní sféry občanů jejich svobodu přinejmenším stejně jako jevy, před nimiž jsme v pravidelných intervalech varování z Hradu – jevy jako environmentalismus, klimatologismus, NGOismus, ekologismus, či evropeismus?


Ne, toto zamyšlení není míněno jako protibaťovský atak. Nezpochybněno zůstává vše pozitivní, co Petr Zídek ve svém článku zmínil - Baťa jako symbol fenomenálního úspěchu globální firmy s lepší formou organizace než jakou měl stát, Baťa jako symbol moderní doby a přelomu v životě generací, Baťa jako nedílná součást image první republiky atd. Jednoduše proto, že to je samo o sobě nezpochybnitelné. Navzdory tomu máme právo, ba povinnost klást k pojmu Baťa vedle vykřičníků také otazníky. A hledat na ně v demokratické diskusi pravdivé odpovědi.


Přispět k této debatě chce také tato reakce na historickou lekci Petra Zídka.




Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00