Pod karlovarským billboardem aneb Regionální politika a fair play

čtvrtek 18. září 2008 23:35

• Součástí blížících se krajských voleb jsou i velkoplošné bilboardy s bohatou nabídkou stranických lákadel. Součástí natolik nedílnou, že ji považujeme za něco zcela samozřejmého. Jenomže i předvolební billboardy mohou být předmětem kontroverze, jak ukazuje následující příklad z Karlových Varů.

I.

Na počátku byl dobrý úmysl. Na konci série trestních oznámení.


Psal se rok 2005, když karlovarská krajská vládnoucí koalice ODS-ČSSD začala realizovat svůj velký transformační plán. Sloučení chebské, sokolovské a karlovarské nemocnice do jedné akciové společnosti známé dnes jako KKN – Karlovarská krajská nemocnice.


Cílem mělo být, jak jinak, zlepšení lékařské péče a především - úspora nákladů a efektivnější hospodaření. Hlasité protesty demokratické i komunistické opozice a velké části odborné veřejnosti nebyly nic platné, většina občanských a sociálních demokratů tento plán v regionálním parlamentu na břehu Ohře v listopadu toho roku prosadila.


Následně se manažerského řízení ujali lidé ze společnosti Česká zdravotní, která zvítězila ve výběrovém řízení.


V médiích tuto společnost, jakož i celý projekt fúze nemocnic, vehementně obhajoval první muž kraje, hejtman Josef Pavel. Ten spolu se svým náměstkem a radním pro otázky zdravotnictví, Petrem Horkým a Jiřím Mutinským, zasedl za kraj v dozorčí radě. Kdo z obyvatel západočeského regionu Poohří sledoval v té době kauzu v místních sdělovacích prostředcích, dobře si pamatuje, že námitky odpůrců této verze transformace byly odmítány a jako nedůvodné bagatelizovány. Nedůvěra opozice se týkala zejména společnosti Česká zdravotní.


Tisk zaznamenal hejtmanův výrok, že „politici jsou tady od toho, aby tuto společnost ohlídali“.


Situace se pak na nějaký čas uklidnila. Ledaskdo mohl podlehnout dojmu, že opozice týmu vládnoucímu na hejtmanství křivdila a odpůrci transformace z řad lékařů se mýlili.


Byl to ale příslovečný klid před bouří.

 


II.

Napětí znovu eskalovalo v průběhu roku 2007. Vyšlo najevo, že za vedení společnosti České zdravotní se nemocnice propadá do stále většího zadlužení, až k částce 120 milionů korun. Lékaři se zdravotnmí personálem nemocnice v Karlových Varech vyšli do ulic, hrozily hromadné výpovědi, hlasitý nesouhlas provázely demise primářů. Kraji nezbylo než začít s protestujícími vyjednávat. Mezi požadavky zdravotníků bylo i zadání auditu.


Jeho výsledky byly zveřejněny v průběhu posledního prázdninového týdne.


Když s nimi karlovarský hejtman Pavel seznamoval veřejnost, musel se zakousnout do hodně kyselého jablka. Odhaleno bylo porušování zákona o veřejných zakázkách, střet zájmů, falšování účetnictví, předražený nákup léků, ztráta důležitých dokumentů. Po pravdě je nutné říci, že některé nepravosti se týkají také období před nástupem společnosti Česká zdravotní.


Hejtmanství na základě výsledků auditu oznámilo, že podá sérii trestních oznámení na neznámého pachatele. Naproti tomu odpůrci projektu - lékaři a opoziční politici - mohou vnímat výsledky auditu jako satisfakci, neboť potvrdil jejich tehdejší obavy.


Co ale politici, kteří projekt tak houževnatě prosazovali?


Hejtman Pavel řekl – a nebyl to ojedinělý hlas -, že on má před zákonem svědomí čisté. Trestněprávní odpovědnost mají přece lidé z managementu. Jistěže, ale vedle toho existuje ještě jedna odpovědnost - politická za ne zcela vydařený projekt(mírně řečeno). K té se ale na hejtmanství očividně nikdo nehlásí.


III.

Také proto panuje mezi vedením regionu a lékaři krajské nemocnice napjatá atmosféra. Měsíc před zahájením krajských voleb přilil oleje do ohně jeden zdánlivě nevinný billboard.



Nachází se v areálu nemocnice, hned za plotem, a vyobrazen je na něm hejtman Josef Pavel propagující sám sebe a politickou partaj, za níž kandiduje – ODS.


Nic neobvyklého, dalo by se říci.


Háček je ovšem v tom, že ředitel nemocnice na základě pokynu svého nadřízeného, krajského zdravotního rady, vydal zákaz umisťování plakátů s politickou tématikou v celém areálu nemocnice. Na to poukazují kandidující lékaři: když si oni chtěli pronajmout v nemocnici pozemek, a mít tam svůj billboard, byli odmítnuti. Právem se ptají, jak je možné, že jejich hnutí v prostorách nemocnice volební propagaci dělat nesmí a konkurenční politická strana může. S tímto rozporem si ovšem hejtman Pavel snadno poradil. V místních novinách vysvětlil, že bilboard s jeho volební agitací sice stojí na pozemku nemocnice, má ho ale v pronájmu soukromá firma, a proto se na něj nařízení ředitele nemocnice o zákazu politické agitace v jejím areálu nevztahuje.


Z tohoto úhlu pohledu má bezpochyby pravdu. Je ale všechno kolem tohoto poutače skutečně košer?


Z formálně-právního hlediska zřejmě ano. Jenomže vedle toho existuje ještě hledisko etické, cosi jako politická kultura. A zde může mít oprávněné pochybnosti. Protože, jak praví lidová moudrost – kde nic není, ani smrt nebere.


Známe to ze sportu. Když se v kopané zraní protihráč a rozhodčí nereaguje, slušný fotbalista útočícího celku nasměruje míč do autu. Říká se tomu fair play.


V politice jde samozřejmě o nesrovnatelně víc než ve sportu, který je při vší úctě především druhem zábavy. Přesto jsme dnes a denně veřejnými činiteli, jejich slovy i skutky, přesvědčováni, že politika a fair play se snesou stejně obtížně jako led a vroucí voda. Jedním z dobře viditelných důkazů této neradostné skutečnosti je i volební poutač u bočního vchodu do karlovarské krajské nemocnice.


IV.

Ne že by to bylo tak překvapivé. Přesto, či možná právě proto je důležité na tyto jevy upozorňovat: my, weboví publicisté, máme morální povinnost udělat maximum pro to, aby se z těchto etických faulů stala témata veřejné debaty. V tomto konkrétním případě také kvůli vyjádření, které ve své glose, zveřejněné v Karlovarském deníku 17. září, připomněl jejich šéfredaktor Petr Zahradníček. Jde o slova hejtmana Josefa Pavla, který v těchže novinách 6. září pravil: „Nechť se politika odehrává v médiích či na jiných odpovídajících místech. Nepatří ale do nemocnice.“


Hezky řečeno, není-liž pravda?





Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Lubomír Stejskal

Ročník 1956. Nejen internetový publicista, odkojený psaným i mluveným slovem, k jehož kultivované podobě chová hlubokou úctu. Vždyť ... na počátku bylo Slovo. Nejoblíbenější relax: Fotografování ryb pod hladinou Rudého moře. Od 11. 7. 2012 jsem aktivní na blogu iDNES.

REPUTACE AUTORA:
0,00